Analýza panující krize. Proč se současná Barça venku tolik trápí?

© as.com - Leo Messi

23.09. - Doma šest bodů ze šesti skóre 10:4. Venku jeden bod z devíti, dva vstřelené góly. Jako den a noc proti sobě stojí výkony barcelonského týmu na stadionu Camp Nou a ty, kdy za soupeřem vycestuje. Problém, který azulgranas stíhá od chvíle, co v Liverpoolu schytali potupnou porážku, jež je zbavila snů na zisk ušatého poháru.

23. dubna letošního roku naposledy Barcelona dokázala vyhrát mimo stadion Camp Nou. Skoro před půl rokem zvítězila na stánku Mendizorroza ve Vitórii s Alavésem 2:0. Od té doby se o to pokoušela osmkrát, ale nevyšlo to ani jednou. Čtyřikrát remizovala, čtyřikrát prohrála. Taková mizerná série už se dá nazvat krizí. Co je ale její příčinou? Proč se Barce venku nedaří?

1. Velmi slabá střelecká produktivita

Ve čtyřech utkáních, které Barcelona v této sezóně venku odehrála, dala pouhé dva góly. To je zarážející. Ještě víc ale to, že v průměru vyšle na brankáře protivníka jen dva střelecké pokusy za zápas. V Dortmundu se odvážila jen jedinkrát, stejně jako naposledy v Granadě. Otřesná bilance na tým kvalit Barcelony.

2. Chabý presink, roztažený blok

Barcelona poslední měsíce ztratila jeden ze svých charakteristických znaků - vysoký presink. Messi je od takových úkolů osvobozen, Suárez se do nich zapojuje podle toho, jak je na tom s fyzičkou. Společně s tím se obranná řada stáhla víc dozadu v obavě, aby nebyla překonána. Napadání rozehrávky protivníka schází, navíc mužstvo je hodně roztažené a to samozřejmě soupeřům nahrává, aby se přes jednotlivé řady snáz dostávali.

3. Umístění Griezmanna

Trenér Valverde chtěl mít francouzského útočníka v týmu už loni. Hodně o něj stál i letos. Měl tedy teoreticky dost času přemýšlet, kam ho zařadí do sestavy. Zatím si s tím ale úplně neví rady. Už vyzkoušel Grizzyho na třech různých postech. Zarážející bylo, že v Granadě, bez Messiho v základu, ho postavil na levou stranu, kde ale značně ztrácí na údernosti, jelikož jako levákovi se mu lépe střílí z pravé strany. Tam ho také po pauze přesunul, ale ani to nakonec Griezmannovi moc nepomohlo.

4. Nestálá sestava

A nejde jen o Griezmanna. Valverde sice v některých střetnutích nemohl počítat s klíčovými hráči, nicméně ani na ostatních pozicích nebyl schopen ustálit sestavu, aby měl jakýsi předobraz ideální jedenáctky, řekněme kostru. Například Arthur, nastoupil jako náhradník, zazářil. V dalším zápase byl v základu, ale v Granadě vůbec nehrál. S Robertem se počítalo na místo v záloze, ale už se zase vrátil na pozici obránce. Semedo se měl stát jedničkou na pravém kraji obrany, ale čím dál tím častěji zaskakuje nalevo. Junior, coby náhradník Alby, vydržel na hřišti v sobotu jen poločas. De Jong hrál kromě pivota a vnitřního ofenzivního záložníka v jednu chvíli i jako křídlo.

5. Neefektivní držení míče

Velký problém. U Barcelony se rozhodně nedá tvrdit, že by neměla míč pod kontrolou. V Bilbau měla procentuální držení 72,2, v Pamploně 74,5, v Granadě 73,6, v Dortmundu 59 procent. Otázkou ale není držení míče, ale to, co se s ním děje. Většinu času totiž převládají horizontální pasy, navíc v zónách, odkud nehrozí nebezpečí. Statistiky dokazují i to, že hráči Barcelony ani nejdou příliš do kliček, soubojů jeden na jednoho je málo. Jak bylo uvedeno výše, méně je i pokusů o střelbu.

6. Menší nasazení než má soupeř

Jistým defektem a příčinou špatných venkovních zápasů může být i nižší nasazení, než vyvíjí protivník. Barcelona prohrává souboje, přichází o odražené balóny. Celkově ji trvá dost dlouho, než se dostane do hry. Z toho často pramení i nový problém. Tým Valverdeho brzy inkasuje a musí neustále dotahovat náskok protivníka. Od Betisu (doma) dostala Barca gól ve 14. minutě, v Pamploně v šesté minutě, v Granadě dokonce už ve druhé.

To jsou jen některé potíže z mnoha, které momentálně sráží Barcelonu a mají za následek, že Katalánci zaznamenali nejhorší vstup do španělské ligy za posledních 25 let.

Kam dál?

• Zidane odvrátil matchball. Co Real změnil od průšvihu v Paříži?

Jan Preisler / FotbalPortal.cz