Speciál Euro 2012: Profily vítězných trenérů

© espaciodeportes.com - trenér Španělska

11.05. - 13 evropských šampionátu, 13 vítězných trenérů. Kdo hrál ze zajištěné obrany a kdo naopak hrál útočný fotbal? Luis Aragonés, Otto Rehagel, ale i ti další z historie evropských mistrovství podrobně na FotbalPortal.cz.

1960 - Gavril Kachalin

První mistrovství Evropy ovládl Sovětský svaz. V roce 1960 se hrál turnaj ve Francii a hrály ho jen čtyři týmy. SSSR nejprve porazilo Československo a ve finále po prodloužení Jugoslávii. Sovětský Svaz v té době trénoval 49letý Gavriil Dmitriyevich Kachalin.

Hráčskou kariéru ukončil v jednatřiceti letech a už o tři roky později začal s trénováním. Od rezervního týmu Moskvy se nakonec dostal až k reprezentaci. A dovedl ji k těm největším úspěchům. V roce 1956 vyhrál olympiádu, po ME triumfoval hned třikrát i na světovém poháru.

Kromě těchto úspěchů se stal i nejlepším trenérem roku v celém Sovětském svazu. Kachalin se v Moskvě narodil a v Moskvě i umřel. Ve věku 84 let. Do historie ruského fotbalu se ale zapsal nesmazatelnými čísly.



1964 - José Villalonga

Velice úspěšný trenér. José Villalonga Llorente fotbal aktivně nehrál v žádném klubu, ve 36-ti letech ale dostal šanci trénovat Real Madrid. S ním a i později s Atlétikem Madrid vyhrál všechny důležité trofeje a tak přišla nabídka na trénování španělské reprezentace.

Druhý turnaj mistrovství Evropy se konal ve Španělsku. Znovu hrály čtyři týmy a tentokrát už dokázal triumfovat domácí celek v čele s Villalongou. Španělé ve finále porazili obhájce z SSSR a mohli se radovat z prvního triumfu.

Finále sledovalo 125 tisíc diváků. Villalonga následně trénoval Španělsko i na MS 1966, úspěšný ale nebyl. Po rychlém konci byl odvolán, celkem odtrénoval 22 utkání. Rodák z Córdoby se dožil pouhých 53 let.



1968 - Ferruccio Valcareggi

V roce 1968 se šampionát konal v Itálii a Squadra azzura napodobila Španělsko, když doma ovládla turnaj. Ferruccio Valcareggi byl jedním ze strůjců vítěztví, jeho dlouhá kariéra hráče i trenéra je opravdu zajímavá.

Valcareggi se narodil v roce 1919 a do roku 1954 aktivně fotbal hrál. Při tom vystřídal hned devět klubů. Hned po ukončení hráčské kariéry začal s trénováním. Vlastně ještě před tím. Dva roky byl v Piombinu hrajícím trenérem.

Osm celků Valcareggi trénoval. Osm let se staral o italskou reprezentaci, kterou spolu se zlatým chlapcem Luigi Rivou dotáhl ke zlatu na již zmíněném evropském šampionátu.

Za osm let prohrál s italským týmem pouze šest zápasů. A v této době neměl konkurenci. Chtěl ho snad každý tým. Naposledy trénoval v roce 1985 Fiorentinu, zemřel v roce 2005 v 86-ti letech.



1972 - Helmut Schön

Rok 1972, turnaj Gerda Müllera, Franze Beckenbauera či nynějšího kouče Bayernu Juppa Heynckese. Ono bylo vlastně jedno, kdo bude německý výběr trénovat. Sovětský svaz se sice počtvrté za sebou dostal do finále, ale už potřetí padl.

Hvězdou byl jednoznačně Gerd Müller. A Helmut Schön měl tu čest s tímto hráčem spolupracovat. V reprezentaci působil Schön jako hráč, později i jako kouč. V německém týmu působil neskutečných 14 let!

Zažil nejlepší éru německého západního fotbalu. Jako jediný trenér v historii vyhrál zároveň světový pohár i mistrovství Evropy. Německo vedl celkově ve 136-ti zápasech a hned v osmdesátisedmi bylo jeho tažení vítězné. Zároveň Schön získal s německým týmem druhé místo na MS i ME.



1976 - Václav Ježek

Velký úspěch Československa! Turnaj v Jugoslávii byl tím posledním, ve kterém účinkovala jen čtveřice týmů. Václav Ježek měl také velmi bohatou trenérskou kariéru. Kromě českých angažmá působil ve Švýcarsku nebo Nizozemsku.

Proslavil se ale hlavně rokem 1976. Již legendární dloubáček Panenky zajistil Českoslovenku první triumf na ME a Ježkovi velkou slávu.

V té době 45-ti letý Václav Ježek zažil svůj nejkrásnější moment kariéry. Ten byl nakonec i náležitě oceněn. Ježek se stal nejlepším českým koučem 20. století.

Hned šestkrát triumfoval v domácí lize se Spartou a i tyto výsledky mu zajistily nesmrtelnost. Dnes se každoročně pořádá Memoriál Václava Ježka na jeho počest. A to si tento muž určitě zaslouží.



1980 - Jupp Derwall

48 tisíc diváků v Římě vidělo slavícího Juppe Derwalla spolu s německou reprezentací, která v roce 1980 vyhrála šampionát podruhé. Tentokrát ale ve větší konkurenci, neboť turnaje se účastnilo osm zemí.

Německo vedl osm let a kromě vítěztví na ME byl i ve finále šampionátu světového. Derwalla všichni poznali podle typického účesu, kterým si vysloužil přezdívku Chieftain Silver Curl, tedy něco jako stříbrný náčelník.

Německo hrálo v této době skvělý fotbal a velkou zásluhu na tom měl Derwall, který preferoval útočný styl. Derwalla si každý vážil a každý ho měl rád. Ovšem jen do doby, kdy se mu dařilo. Na Euru o čtyři roky později vypadl s německým týmem hned v prvním kole a klesl na úplné dno.

Lidé po něm řvali na ulici a dokonce mu i vyhrožovali. Vše tak nakonec skončilo tím, že musel reprezentaci opustit. Jeho posledním angažmá bylo v Galatasarayi, poté už Derwall odpočíval. I přesto se do německé historie zapsal hodně tučným písmem.



1984 - Michel Hidalgo

Hidalgo vedl v roce 1984 za titulem Francii. Na domácím šampionátu galský kohout nezaváhal. Hlavním tahounem za triumfem byl Michel Platini.

Francie za Hidalga hrála nádherný technický fotbal. Samozřejmě s Platinim v nejlepší formě se vše hrálo jaksi jednoduše, útok byl pro Francii na prvním místě. Hidalgo trénoval Francouze také osm let, poté se stal technickým ředitelem.

Hidalgo na závěr své trenérské kariéry koučoval Marseille a v tomto městě je považován za obrovský idol. Z fotbalové scény odešel v roce 1991, nyní si spokojeně užívá důchodu.



1988 - Rinus Michels

Nizozemci první ME vyhráli až v roce 1988. Velkou zásluhu na tom měl taktik Rinus Michels. Ale řekněte, jak by se vám trénovala, kdyby se měli v týmu Marco van Bastena, Franka Rijkaarda či Ruuda Gullita? Asi velmi pohodlně.

Svou hráčkou kariéru věnoval jen a pouze Ajaxu. Jako útočník nastřílel ve 264 zápasech 122 branek. S trénováním už to bylo něco jiného. Michels kromě Ajaxu prošel Amerikou, Německem nebo Španělskem.

Nizozemsko trénoval přerušovaně hned čtyřikrát. Celkově devět let. Kromě evropského titulu získal i stříbro na MS v roce 1974. Na mistrovství Evropy Nizozemci předváděli nádherný a útočný fotbal. V cestě za titulem porazili Anglii, Irsko, SRN a ve finále i Sovětský svaz.

Michels ale po triumfu jasně řekl, že finále se hrálo v semifinále proti Německu. Šlo totiž o odplatu za MS z roku 1974, kde jako trenér působil také Michels. Nizozemci si po vítězném utkání neodpustili pár poznámek a například takový Ronald Koeman předstíral, že si německým dresem utírá zadek. Později toho litoval, ale na turnaji patřil k největším hvězdám.

Tou hlavní byl Basten, ale velká část patří Michelsovi. To on dovedl Nizozemce k vytouženému titulu.



1992 - Richard Moller-Nielsen

Obrovské překvapení roku 1992. Dánsko v tomto roce vyhrálo evropský titul a Richard Moller-Nielsen byl hlavním strůjcem.

Ricardo, jak se mu přezdívalo, všechno zvládl opravdu neskutečně. Dánsko ME ani nemělo hrát, když se neprobojovalo z kvalifikace. Jenže kvůli konfliktu na Balkáně byla odvolána Jugoslávie a Dánsko tak bylo povoláno.

Jejich triumf se stal největším šokem celé historie fotbalu. Hráči už byli na dovolené a Moller-Nielsen musel sestavu sehnat narychlo. Dokázal to a díky velkému štěstí nakonec slavil historický titul.

Poté už Nielsen dostával jen ceny. Stal se nejlepším fotbalovým koučem roku a v roce 1995 byl povýšen do šlechtického stavu. Stal se rytířem řádu Dannebrog. Nyní už 74-ti letý Nielsen prožívá spokojeně důchod a sem tam poradí svému synovi, Tommymu. Ten momentálně trénuje HB Koge a je poměrně úspěšný.



1996 - Berti Vogts

Skvělý hráč, ještě lepší trenér. Berti Vognts téměř netrénoval kluby. Pouze rok Leverkusen. Jinak vždy stál u kormidla reprezentace.

Vystřídal Kuvajt, Nigérii, Skotsko a nyní trénuje reprezentaci Ázerbajdžánu. Nejvíce se ale zaskvěl na lavičce Německa, se kterým v roce 1996 přehrál ve finále českou reprezentaci a slavil titul. Řekněme, že zaslouženě. Pod Vogtsem Němci předváděli hezký fotbal, navíc měli velice dobrou obranu.

Vogts trénoval Němce osm let, v roce 1998 ale odstoupil kvůli MS, kdy Němci skončili ve čtvrtfinále. I přesto dokázal s Němci znovu triumfovat. A dočkal se pocty i od Franze Beckenbauera, který ho měl ve svém reprezentačním týmu čtyři roky, když zastával pozici asistenci. Beckenbauer Vogtse pochválil za skvělou práci a pogratuloval mu k úspěchu. S Vogtsem se mu prý skvěle spolupracovalo. Aby ne, když v té době Němci získali titul na MS, dále stříbro a také bronz na evropském šampionátu.



2000 - Roger Lemerre

Celým jménem Roger León Maurice Lemerre-Desprez vyhrál v roce 2000 titul s Francií. Nejprve trénoval francouzský vojenský tým, poté byl asistentem kouče a v roce 2000 zažil svůj největší úspěch.

S Francií dokráčel až k titulu. Francouzi měli na turnaji hodně štěstí, ale Lemerre prokázal svůj trenérský um. Jenže úspěch střídá krach. O dva roky později Francie na MS odkráčela již v základní skupině a Lemerr byl okamžitě odvolán.

I přesto ho reprezentace vyhledávaly. Po německém týmu trénoval Maroko a Tunisko. V roce 2010 byl trenérem tureckého Ankaragücü. Nyní je bez angažmá a v 70-ti letech vážně uvažuje o konci trenérské kariéry. Rozhodně však má na co vzpomínat.



2004 - Otto Rehhagel

Kromě Dánska šokovalo v roce 2004 i Řecko! Otto Rehhagel naordinoval defenzivu v desíti mužích a Řecko slavilo překvapivý titul!

Rehhagel byl opravdu pan obranář. V šesti zápasech vstřelilo Řecko sedm branek, dostalo jen čtyři. Od čtvrtfinále vyhrálo Řecko vždy 1:0. A góly střílelo skoro jen hlavičkou.

Rehhagel je považován za jednoho z nejlepších německých trenérů. A v Řecku se stal dalším bohem, lidé Rehhagla vyvolávali ve všech koutech této země.

Už v kvalifikaci Řekové překvapili, když postoupili přímo přes Španělsko či Ukrajinu. Na ME poté Řecko vyřadilo Francii, Českou republiku a nakonec i Portugalce, kteří toužili doma zvítězit. Rehhagel se stal vůbec prvním trenérem, který neuspěl se svou zemí, ale s jinou.

"Nikdo by neměl zapomínat na to, že trenér musí přizpůsobit taktiku tomu, jaké máte hráče." Těmito slovy odpovídal na všechny kritiky, kterým vadila jejich obranná hra. Ale vidíte, k jakému úspěchu to vedlo.

Po EURU Němci odvolali Rudiho Völlera a na místo chtěli dosadit právě Rehhagla. Fanoušci moc nadšení nebyli, ale ostatní za ním plně stáli. Jenže Rehhagel nakonec zůstal v Řecku až do roku 2010.

Řecko trénoval devět let, v současnosti je členem realizačního týmu Herthy Berlín.




Cesta Řecka až k titulu - Trenér Otto Rehhagel v krátkých prostřízích:



2008 - Luis Aragonés

Luis Aragonés. Sympatický trenér, který se Španělskem ovládl mistrovství Evropy a hned zmizel. Takový byl tento trenér, který španělskou reprezentaci koučoval čtyři roky, tedy od roku 2004.

Španělsko čekalo na vítěztví dlouhých 44 let! A pod Aragonésem neměli Španělé soupeře. Tým okolo Davida Villy předváděl skvělou útočnou hru a perfektní defenzivu, když inkasoval pouze třikrát.

Aragonés zažil úspěch a byl výjimkou. Nepřišel totiž pád, on totiž ani nemohl přijít. S Aragonésem totiž španělská federace neprodloužila smlouvu. Neměla o něj zájem a tak nedošlo k žádným rozhovorům.

Finále si tak tento dnes již 73-letý kouč užil opravdu hodně. Fernando Torres mu připravil vítězné loučení a Aragonés si mohl užít zasloužené ovace. Dnes je trenérem tureckého Fenerbache, se kterým se podle informací dohodl už v průběhu ME 2008.



Takhle Luis Aragonés prožíval EURO 2008:

Kam dál?

• Speciál Euro 2012: Osobnosti všech dosavadních šampionátů
• Speciál EURO 2012: Nejúspěšnější týmy historie šampionátů
• Speciál Euro 2012: Nejlepší zápasy všech dob
• Speciál Euro 2012: Historie mistrovství Evropy
• Speciál Euro 2012: Co jste o šampionátech nevěděli

Tomáš Dvořák / FotbalPortal.cz