Speciál Euro 2012: Osobnosti všech dosavadních šampionátů

© FotbalPortal.cz - Speciál Eura 2012: Osobnosti

27.04. - Každý šampionát má svého hrdinu, osobnost celého turnaje, nezapomenutelnou postavu, která charakterizovala vítězný tým daného turnaje. Jako například Zagorakis, jenž velel obrannému valu Řecka na Euru 2004, nebo dnes již legendární brankář Peter Schmeichel, jehož fantastické zákroky dotáhly Dánsko k triumfu na Euru 1992. Na posledním šampionátu se pak stal ikonou španělského stylu hry Xavi.

Sovětský svaz se stal prvním šampionem evropského kontinentu. V Parc de Princes o tom rozhodl brankou ve finále proti Jugoslávii třiadvacetiletý Viktor Ponedělnik. Sedm minut před koncem prodloužení vstřelil svou druhou branku na šampionátu. Sám sovětský střelec poté děkoval Gruzínci Michailovi Meškimu za jeho centr z levé strany.

Úspěšný tým byl postaven právě na něm, slavném brankáři Lvu Jašinovi, který dokonce během šampionátu utrpěl dvakrát otřes mozku, či kapitánovi Igoru Nettovi. Ponedělnik dal za reprezentaci v 29 zápasech 21 branek a je považován za jednoho z nejlepších útočníku své země.

„Vždy si rád na to finále vzpomenu. Nikdo nemůže zapomenout na ty okamžiky slávy.“

„Je pravdou, že jsem dal několik branek za klub či reprezentaci, ale jsou zápasy a góly, které jsou speciální. Toto byl můj hvězdný moment v kariéře.“

80. 000 fanoušku sledovalo na Santiagu Bernabéu velký triumf Španělska ve finále se Sovětským svazem. Poté, co se v úvodních deseti minutách trefil Pereda na straně domácích a Khusainov na straně hostů, rozhodl šest minut před koncem řádné hrací doby o triumfu Španělů na mistrovství Evropy 1964 Matínez.

Největší osobností celého turnaje byl ovšem někdo jiný. Tvořivý a nesmírně šikovný záložník Luis Suárez přezdívaný maličký Luisito, jenž táhnul celý tým Španělska svou „dirigentskou hůlkou“. Elegantním stylem hry si Suárez vydobyl přezdívku El Arquitecto (architekt).

Hlavní sílou Španěla byl v roce 1964 především silný kolektiv. V týmu již chyběly osobnosti jako Alfredo Di Stefano, Francisco Gento a Luis del Sol. Týmová hra a kompaktnost, ve spojení se zkušenostmi Luise Suáreze, jenž byl v devětadvaceti nejstarším hráčem, dovedli mladý a po úspěchu dychtivý tým k velkolepému triumfu.

"Byl jsem nejstarší hráč s mnoha zkušenostmi ze zahraničí, "prohlásil Luis Suárez, jenž to dobou působil v Interu Milán. "Měli jsme tehdy velkou podporu španělského lidu. Hodně nám to pomohlo a přineslo to do týmu hodně klidu. Ve finále na Bernabéu byla neuvěřitelná atmosféra."

Přestože důležitějším momentem v kariéře italské brankářské legendy mohlo být vítězství na Mistrovství světa 1982, o čtrnáct let před tím byl také součástí vítězného týmu Azzurri, který triumfoval na domácí půdě v rámci evropského šampionátu.

Do branky se Zoff dostal na úkor tehdejší jedničky Enrica Albertosiho. Proti Bulharsku naskočil v odvetném utkání čtvrtfinále turnaje a vychytal nulu. Poté bylo jasné, kdo bude hájit italskou svatyni. Branku nedostal ani v semifinále proti Sovětskému svazu na stadionu San Paolo v Neapoli, kde působil. Kuriózní bylo, že po bezbrankové remíze tehdy rozhodoval los. Itálie byla šťastnější a Zoff mohl opět vyniknout tentokrát ve finále proti Jugoslávii. Po prvním remízovém utkání (1:1) domácí v odvetě na stadionu v Římě uspěli 2:0 a celá země mohla oslavovat se své hrdiny. Suma sumárum čtyři utkání a jen jedna obdržená branka.

Semifinále v Neapoli proti SSSR: „Hráli jsme o deseti už od páté minuty, protože Gianni Rivera se nám zranil. V té době se nemohlo střídat, museli jsme prakticky celé utkání odehrát v deseti.“

„Abych byl upřímný, nezasloužili jsme si remizovat s Jugoslávií, ale stalo se tak a zápas se musel opakovat. V odvetě jsme předvedli skvělý výkon a vyhráli zaslouženě.“

„Důležité nebyly brankářské výkony Dino Zoffa, ale vítězství týmu,“ prohlásil.

Bomber Gerd Müller, jeden z nejplodnějších střelců mezinárodní historie, ovládnul mistrovství Evropy 1974. V nejdůležitějších zápasech a v nejklíčovějších chvílích to byl právě Müller, jenž podržel Západní Německo svými přesnými trefami.

V semifinále se Müller trefil do belgické sítě dvakrát a zajistil svému týmu finále po vítězství 2:1. V samotném finále, hraném na stadionu zvaném Roi Baudouin, mířil přesně mezi tři tyče, tehdy sedmadvacetiletý útočník, opět dvakrát, čímž zajistil vítězství 3:0 a triumf pro Západní Německo, tedy pořadatelskou zemi.

Kanonýr, jenž dokázal nastřílet během 62 zápasů v reprezentačním dresu fantastických 68 branek, přisoudil úspěch troše štěstí, ale především kvalitní souhře. "Musím říct, že jsme měli trochu štěstí, ale také velmi dobrý tým. Vše fungovalo dobře. Rozuměli jsme si, většina hráčů byla z Bayernu Mnichov, nebo Borussie Mönchengladbach a pak také z Frankfurtu, takže panovala dobrá harmonie a všichni si dobře rozuměli, "okomentoval Euro 72 Müller.

Nejen český fanoušek vzpomíná na památnou penaltu záložníka Bohemians Praha či Rapidu Vídeň. Ta rozhodla o zlatém úspěchu československé fotbalové reprezentace a přerušení dominance Západního Německa. Dvakrát československý tým ve finále vedl a dvakrát dvojnásobní vítězové evropského šampionátu vyrovnali. Dokonce druhé vyrovnání přišlo v poslední minutě utkání. V penaltovém rozstřelu nakonec byl úspěšnější náš tým v poměru 5:3. Uli Hoeness tenkrát přestřelil a na penaltový puntík si postavil míč Panenka. Předvedl kop, který nikdo před tím neznal a vyzrál na Seppa Maiera.

Československu se příliš nevěřilo a bylo podceňované. Mělo v týmu však několik individualit. Mimo Panenky to například byl Ivo Viktor, Karol Dobiáš, Zdeněk Nehoda, František Veselý atd. Ve dvaadvaceti utkáních včetně kvalifikace a přátelských utkání svěřenci Václava Ježka nebyli poraženi. Panenka vynikal svou technickou vyspělostí, rozdával přesné přihrávky, měl přehled ve hře a výborné standardní situace.

„Po každém tréninku jsem zůstával na hřišti s brankářem a trénoval penalty. Hrávali jsme o čokoládu nebo o pivo.“

Rozhovor s Antonínem Panenkou o jeho památné penaltě

„Dlouhozrající“ Horst Hrubesch. I tak by se dal definovat kariérní vývoj německého útočníka, jenž se potácel až do třiadvaceti v nižších soutěžích, pak ovšem přišel velký boom. Hrubesch se dokázal prosadit v německé Bundeslize, kde začal sázet branky, což vygradovalo v reprezentační pozvánku.

Na mistrovství Evropy 1980 patřil mezi největší tahouny. Přitom do základní sestavy by se Hrubesch přes Klause Fischera asi jen tak nedostal - jenže Fischer si zlomil nohu a tak byl právě Hrubesch tím, kdo měl člena základní sestavy nahradit.

V sestavě s Kaltzem a Rummeniggem si vedl Hrubesch velmi dobře a velkým dílem přispěl k tehdejšímu triumfu Západního Německa. "Vždycky jsem začínal trochu pozdě. Ve 23letech jsem hrál svůj první zápas v Bundeslize a bylo mi osmadvacet, když jsem nastoupil k prvnímu zápasu za národní tým. Na Euru 1980 jsem dělal svoji práci jako všichni ostatní. Jeden pracoval pro druhého, hráli jsme skvělé jako tým."

Kapitán vítězného francouzského týmu byl a je jednou z největších osobností evropského fotbalu. Ukázal se jako pravý vůdce a na turnaji byl nezastavitelný. Dal 9 branek, což je nejvíc, co kdy kdo dal na finálovém turnaji a vytvořil tak rekord. Zaznamenal dva hattricky a ve finále vítěznou brankou rozhodl o vítězství Francouzů nad Španělskem v Parc de Princes v poměru 2:0. Důležitou branku vstřelil i v semifinále proti Portugalsku, když rozhodl v prodloužení, a Francie se tak vyhnula penaltovému rozstřelu, kterého se obávala.

Dva roky předtím na světovém šampionátu Francouzi nezvládli penaltový rozstřel se Západním Německem, ale vše si vynahradili v domácím prostředí. Byl to vůbec první oficiální triumf země galského kohouta v týmové soutěži.

Platini rok před tímto šampionátem vyhrál Zlatý míč. Doceněn byl především pro svou inteligenci a technickou vyspělost ve středu hřiště. Nyní působí jak šéf UEFA.

„Měli jsme velmi dobrý turnaj. Předčili jsme ostatní týmy a vyjadřovali to na hřišti.“

„Myslím si, že to nebyl vrchol mé kariéry, ale když chcete zůstat na špičce, musíte se tam udržet. Tohle byl jediný turnaj, kde jsem nebyl zraněný. V roce 1982 jsem měl problémy s třísly a v roce 1986 zase problémy nervového původu. Na šampionátu v roce 1984 jsem byl zdravý a mohl jsem předvést to nejlepší.“

„Hidalgo nám vštěpil svou filozofii. Chtěl hrát atraktivní, útočný fotbal založený na dobré technické vyspělosti hráčů. Záloha byla složená z několika tvůrců hry,“ vyjádřil se na adresu francouzského trenéra.

Hattrick Platiniho ve skupině proti Jugoslávii

Dnes již legendární Marco van Basten patřil na Euru 1988 mezi největší talenty turnaje. Tehdy třiadvacetiletý útočník nasázel v základní skupině hattrick do sítě Anglie, následně vstřelil vítěznou branku v semifinále proti Západnímu Německu a to z ostrého úhlu po skvělém voleji a své střelecké představení zakončil vítěznou brankou ve finále se Sovětským svazem.

Pět branek učinilo z Marco van Bastena kanonýra tehdejšího Eura konaného v Německu. Nizozemský útočník ale neprožíval před Eurem vůbec dobrou sezonu. Dlouho byl zraněný a nenacházel se v ideální kondici. "Měl jsem obtížný rok s množstvím zranění. Od chvíle kdy jsem vstřelil hattrick Anglii, se ale všechno pozitivně změnilo, "okomentoval své parádní vystoupení v základní skupině Basten.

"Před semifinálovým zápasem jsme byli přesvědčení, že můžeme Německo porazit a vyhrát celý turnaj. " Marco van Basten také popsal situaci, které předcházel jeho slavný a vítězný gól do sítě Západního Německa. "Bylo to v druhém poločase a já jsem byl trochu unavený. Letěl na mě míč od Arnolda Muhrena a já si řekl, že bych ho mohl zpracovat a zkusit něco udělat s obránci, nebo zariskovat a vystřelit. Vystřelil jsem a měl jsem štěstí."

Slavná branka Marco van Bastena v semifinále proti Západnímu Německu - čas 0:20

Na severu Evropy Dánsko vyloupilo své sousedy ze Švédska. Velkou zásluhu na tom mě fantom v brance Peter Schmeichel. Dánsko původně na šampionátu ani nemělo startovat. V kvalifikační skupině skončilo na druhém místě tři body za Jugoslávií, ale na turnaj se dostalo kvůli rozpadu této federativní republiky.

Na samotném šampionátu Dánsko vyřadilo ve skupině silnou Francii a Anglii. V semifinále pak přišla výhra na penalty nad hvězdným Nizozemskem s borci jako Ruud Gullit, Frank Rijkaard, Frank de Boer, Ronald Koeman, Dennis Bergkamp a v neposlední řadě Marco van Basten. Právě penaltový pokus tohoto slavného útočníka skončil na tyči a poté na zádech Schmeichela. Dánové všechny své penalty proměnili a postoupili do finále, kde proti Německu Schmeichel opět předvedl několik důležitých zákroků, například proti Klinsmannovi, a vychytal čisté konto.

Na Euru několikrát svůj tým podržel. Byl skvělý na brankové čáře, ve vzduchu, v soubojích jeden na jednoho, výborný dirigent obrany. V Manchesteru United chytal už rok před šampionátem a poté se s tímto anglickým klubem ještě dočkal několika úspěchů.

„Nemyslím si, že bychom měli nějaké úspěchy před rokem 1992, ale chtěli jsme nějaký přidat. Nebyla taková mentalita ve sportu, abychom vyšli ven a řekli, že to vyhrajeme. Lidé by si klepali na čelo.“

„Vše jsme si uvědomili, až když jsme oslavovali na radnici v Kodani. Bylo to neuvěřitelné, opravdu neuvěřitelné. Až poté jsme si uvědomili: Prokristapána m to dokázali, není to jen sen.“

První velký triumf sjednoceného Německa přišel, ke smůle České republiky, na Euru 1996, ve kterém náš tým porazili Němci ve finále po prodloužení, když na vedoucí gól Patrika Bergera odpověděl dvakrát Oliver Bierhoff.

Velkou postavou tehdejšího týmu Německa byl pracovitý záložník Matthias Sammer hrající na dnes již neexistujícím postu libera. Mimo nesmírně důležité černé práce, vstřelil Sammer rozhodující postupový gól ve čtvrtfinále s Chorvatskem.

"Dostal jsem skvělý centr od Markuse Babbela a hlavičkou jsem ho uklidil do rohu branky, "vzpomíná na jednu z nejdůležitějších branek své kariéry Sammer. "Následně vyrovnal po naši chybě Davor Šuker, ale zachovali jsme potřebný klid, věděli jsme, že jsme byli fyzicky silní."

Nejhezčí branky Eura 96 včetně legendárního dloubáku Karla Poborského

Byl součástí týmu, který vyhrál světový šampionát v roce 1998. Na následném Euru hrál však ještě významnější roli. Jako pravý vůdce dovedl tým „galského kohouta“ až do vítězného finále, kde rozhodl David Trezeguet v prodloužení proti Itálii, když ještě existovalo pravidlo zlatého gólu.

Ve vyřazovacích bojích dvakrát skóroval. Ve čtvrtfinále poslal po skvělém přímém kopu Francii proti Španělsku do vedení a v semifinále s Portugalskem v prodloužení rozhodl svou suveréní penaltou o postupu.

Jeho předností byl cit pro míč, nebylo mu prakticky možné jej odebrat. Ve spojení s fyzickou sílou a skvělou kopací technikou byl komplexní a velice nebezpečný hráč. Rozehrával, kličkoval, vymýšlel nejroztodivnější akce. Zaslouženě byl třikrát vyhlášen nejlepším hráčem světa. Po Euru v roce 2000 se tohoto ocenění také dočkal.

"Dnes jsem se opravdu bavil, byl to nádherný zápas. Když rozhodčí písknul konec, vůbec se mi nechtělo do kabiny. Hrál bych klidně ještě dál," řekl po utkání s Dánskem, kdy i dánští fanoušci aplaudovali „Zizou, Zizou!“

Zidanovo představení proti Portugalsku

Mistrovství Evropy 2004 konané v Portugalsku, bylo ve znamení pevné řecké defenzívy, praktikované trenérem Otto Rehhagelem. Pevný obranný val dovedl Řecko k velmi nečekanému triumfu a to přes takové velikány jako byla Francie, Česko, nebo Portugalsko, které dokonce porazil outsider turnaje dvakrát.

Velkou ikonou tehdejšího úspěchu byl defenzívní záložník a kapitán Řecka Theodoros Zagorakis. Ten provedl s páskou na ruce svůj tým přes kvalifikaci - už ta byla považována za velký úspěch. "Všichni jsme měli velkou radost, že se nám povedlo kvalifikovat. Na turnaji jsme chtěli dokázat, že to nebyla náhoda, "vzpomíná na úspěšný turnaj Zagorakis.

Řecko zaskočilo hostitele turnaje hned v zahajovacím zápase v Portu. "Portugalsko čekalo, že to bude jejich večírek. My jsme na to měli ale úplně jiný názor. Věděli jsme, že pokud dobře začneme, budeme mít šanci postoupit. A to se taky stalo."

Portugalský tým byl pokořen také ve finále a to nejtěsnějším možným rozdílem. "Jakmile jsme dali gól, začali jsme všichni bránit. Takový byl řecký tým. Zuby nehty jsme všichni bojovali. Byli jsme pod velkým tlakem a to hlavně v posledních minutách, ale nepropadli jsme panice, a když rozhodčí ukončil zápas, bylo to jako kdyby se zhasla světla. Byly to neuvěřitelné okamžiky."

Cesta Řecka za triumfem

Jeho milimetrově přesné přihrávky a výborné čtení hry hrálo významnou roli na Euru 2008. Španělsko v Rakousku a Švýcarsku ukončilo 44leté čekání na trofej z mezinárodní scény. Tímto prvenstvím nastartovalo novodobou úspěšnou éru.

Subtilní, 170 centimetrů vysoký playmaker se stal po právu nejlepším hráčem turnaje. Ke svým skvělým přihrávkám přidal i jednu branku, v semifinále proti Rusku. Španělsko na turnaji dostalo jen tři branky, a to všechny v základní skupině. Ve vyřazovacích bojích neobdrželo ani jeden gól ze hry. Ve čtvrtfinále měli Španělé na mále proti Itálii, kde rozhodovaly pokutové kopy, ale poté další dvě utkání zvládli. Ve finále proti Německu Xavi svou přihrávkou vyzval ke skórování Torrese a ten rozhodl.

„Vyhráli jsme stylem fotbalu na jeden dotek. Luis Aragones preferoval tuto kombinační hru na styl Cruyffa.“

„Vypadalo to jako by mě lidé objevili ne Euru 2008, ale já jsem tímto stylem hrál několik let.“

„Pak každý na světě chtěl hrát fotbal na jeden dotek. Toto vítězství udělalo velký obrat. Avšak kdybychom vypadli ve čtvrtfinále s Itálií, vše mohlo být jinak. Lidé by třeba říkali, že nemůžete být úspěšní s rychlými přihrávkami a že potřebujete být více fyzicky vybavení.“

Španělský styl hry ovládnul Euro 2008

Kam dál?

• Speciál Euro 2012: Co jste o šampionátech nevěděli
• Speciál EURO 2012: Nejúspěšnější týmy historie šampionátů

Petr Zikmund / Petr Musil / FotbalPortal.cz