Speciál Euro 2012: Co jste o šampionátech nevěděli

© cbc.ca - Španělé s trofejí Henriho Delaunaye pro vítěze Eura

12.04. -

Znáte to, jak jeden kudrnáč Francii k titulu přivedl? Nebo jak si klerofašista fotbalem ke svým cílům pomohl? Jo, mistrovství Evropy, to je studnice zajímavých příběhů. Jednou vyhraje tým, co se ani nekvalifikoval, pak zase rozhodnou z Olympu řečtí bohové. Moc dobře věděli, že poddaní hrát fotbal umí, ale potřebují nad sebou tvrdou německou ruku. Tak se zrodil Rehhakles.

Speciál EURO 2012

I v roce 2012, stejně jako už třináctkrát předtím, se všechny reprezentace budou hnát za jediným. Za pohárem Henriho Delaunaye, otce bojů o post nejlepší země starého kontinentu ve fotbale.

Tenhle chlapík, první sekretář UEFA, vymyslel Euro už ve dvacátých letech minulého století, ale první se konalo až v roce 1960, pět let po jeho smrti. Prvních šest závěrečných šampionátů se hrálo ve čtyřech účastnících, takže jen projít kvalifikací bylo mnohem obtížnější než dneska. O to více může česká a slovenská srdce hřát fakt, že v celé polovině případů se šampionát neobešel bez federativní reprezentace, vždycky s medailovým zakončením.

Hned při první příležitosti Československo zbytek Evropy zaskočilo a kvalifikovalo se na turnaj. Jak překvapivá tato účast byla, dokazuje fakt, že se jako jediná země z celého světadílu musela do prvního kvalifikačního kola probojovat z předkola, ve kterém si poradila s Irskem.

Jde tady pořád o fotbal?

Dlouhá cesta Vytlačilova mužstva kontrastovala se zametenou cestičkou SSSR. Zatímco my jsme museli v kvalifikaci zdolat tři soupeře, Sověti jen Maďary. V posledním kvalifikačním kole, které se hrálo systémem doma-venku, totiž tým kolem brankáře Yashina narazil na fotbalisty Španělska, kterým cestu do bašty komunismu zarazil tehdejší fašistický diktátor Francisco Franco. Tomu se pranic nelíbilo, že Sovětský svaz podporuje jeho největší odpůrce a fotbal musel jít stranou.

I díky tomu se z prvního evropského šampionátu stal festival komunismu, tři ze čtyř účastníků byli z východního bloku. Jediný reprezentant demokratického světa Francie navíc v semifinále neudržela nadějný náskok 4:2 proti Jugoslávii, v souboji o třetí místo prohrála i s Československem a zůstala jí bramborová medaile. Zlatou slavili Sověti, kterým i s kvalifikací stačily na první místo pouhé čtyři odehrané zápasy. Nikdy předtím ani potom už nikdo neměl cestu za pohárem tak snadnou.

Hned za čtyři roky se SSSR znovu probojoval až do finále, jenže tedy narazil na Španělsko. Zlato, to je velká sláva, a tak proti nebyl už ani generál Franco. A bylo to tak dobře, 80 tisíc Španělů jásalo na stadionu Santiago Bernabeu ve finále z pozdního vítězného gólu Marcelina.

V roce 1968 se poprvé a naposled hrála dvě finálová utkání, první totiž Italové s Jugoslávci remizovali, a když rozuzlení nepřineslo ani prodloužení, zápas se opakoval. Itálie zvítězila 2:0 a slavila. Penalty si funkcionáři vymysleli až poté, poprvé dostaly slovo o osm let později při finále Československa s Německem. O Panenkově rozhodujícím dloubáku netřeba rozšafně vyprávět, spíše poděkujme jemu i spoluhráčům za to, jak dokázali přerušit nadvládu Západního Německa. To vyhrálo EURO čtyři roky předtím i čtyři roky potom, a tak by jen trocha pevnějších nervů znamenala absolutní navládu Němců nad zbytkem Evropy po dvanáct let. To by se Hitlerovi v hrobě spalo...

Jenže penaltová rozuzlení, na to jsou kádři Čechoslováci. Jen dvakrát v bojích o medaile rozhodovaly "desítky", naši vyhráli jak ve finále proti Německu, tak o šampionát později s Italy v zápase o bronz. Tehdy to byla jiná podívaná: z 18 penalt jich 17 bylo proměněno, až selhání tehdy 21letého Fulvia Collovatiho, jinak výborného stopera AC i Interu, pověsilo bronzové medaile na krky hrdých Čechoslováků.

FOTO: Triumf Itálie v roce 1968.

Mistři Platini a van Basten

Abyste se nesmazatelně zapsali do historie Eura, nemusíte odehrát tři čtyři turnaje. Michel Platini se zúčastnil pouze jednoho a stejně je historicky nejlepším střelcem šampionátů. Řádil v roce 1984 v domácí Francii, mimochodem při prvním turnaji, kdy se hrálo s osmi účastníky a základními skupinami.

Platini nastoupil do tří zápasů základních skupin, do semifinále a finále. Ve všech zápasech se trefil, ve všech dal vítězné góly, dvakrát docílil hattricku. A největší hvězda všech dob byla na světě. Ani hráči, kteří na turnajích odehráli třikrát více zápasů, nedokázali nastřílet více branek než on. Tedy devět.

Na následující šampionát se Francie nekvalifikovala, vyhořela třeba i Anglie, která prohrála všechna svá tři utkání, a Platiniho úlohu částečně přebral Marco van Basten. V základní skupině nasázel hattrick, trefil se v obou zápasech play-off a dotáhl Tulipány k dosud jedinému triumfu na Euru.

Když triumfují outsideři

Stejně jako Nizozemsko se s jediného evropského titulu radovali například fotbalisté Dánska nebo Řecka. Jenže zatímco "oranjes" vždy patřili minimálně k tzv. černým koňům soutěže a jejich celkové prvenství bylo logickým vyústěním předturnajových předpokladů, právě v případě Dánska a Řecka šlo o senzační triumfy, o kterých už se namluvilo dost a dost. Ačkoliv se oba reprezentační výběry zapsaly do historických análů nesmazatelným písmem, na způsobu dobytí evropského titulu fotbalová veřejnost a fanoušci pohlíží rozdílně.

V roce 1992 pomohla k triumfu Dánska v podstatě smutná událost. Jugoslávie, která úspěšně prošla kvalifikací, byla vinou války a nestabilní situace v zemi na poslední chvíli odhlášena ze šampionátu a na její místo byla dosazena reprezentace Dánska, která v kvalikační skupině skončila za ní. A na zemi ze severu Evropy se usmálo štěstí. Ze základní skupiny na poslední chvíli proklouzla do semifinále, ve kterém na penalty porazila Nizozemsko. Když pak ve finále vstřelili proti Německu góly Jensen a Vilfort, byla senzace na světě.

O dvanáct let později napsali podobný příběh Řekové. Také se s nimi vůbec nepočítalo a také nakonec ostatní museli uznat jejich kvality, byť jejich hernímu stylu nikdo nepřišel na chuť. Jindy rozmarní fotbalisté, kteří v minulosti až moc důkladně razili heslo "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se", tentokrát nepřijeli jen na výlet a pod německým stratégem Otto Rehhagelem plnili všechny defenzivní úkony do puntíku. Oči pro pláč zbyly Čechům, kteří se na Euru v Portugalsku setkali s výtečnou formou a podle mnohých hráli nejkrásnější fotbal ze všech zúčastněných týmů. Vítězství ale slavila taktika. Ve vyřazovacích bojích Řekové třikrát vyhráli 1:0 a podmanili si fotbalovou Evropu.

Češi byli blízko senzačního vítězství v roce 1996. V Anglii se svěřenci kouče Dušana Uhrina st. prezentovali stejně obranným fotbalem jako Řekové o osm let později, jenže paní Štěstěna nebyla k českému týmu tak milostivá a brali jsme stříbro poté, co Oliver Bierhoff vstřelil v prodloužení tzv. zlatý gól. Šampionáty v letech 2000 a 2008 nebyly pro české barvy úspěšné, v obou případech se s pořadatelskou zemí Češi loučili už po základních skupinách. Fanoušci mají jistě ještě v živé paměti, jak v Rakousku a Švýcarsku Turci v závěrečné čtvrthodině třetmi brankami otočili utkání a v přímém souboji postoupili na úkor svěřenců trenéra Karla Brücknera do čtvrtfinále.

EVROPSKÉ ŠAMPIONÁTY 1960 AŽ 2008

1960 Francie

Vítěz: SSSR (trenér Gavriil Kachalin)
Nejlepší střelci: 5 - Fontaine, Vincent (Francie)

1964 Španělsko

Vítěz: Španělsko (trenér José Vilalonga)
Nejlepší střelec: 7 - Madsen (Dánsko)

1968 Itálie

Vítěz: Itálie (trenér Ferrucio Valcareggi)
Nejlepší střelec: 3 - Džajič, Musemič (Jugoslávie)

1972 Belgie

Vítěz: NSR (trenér Helmut Schön)
Nejlepší střelec: 5 - G. Müller (NSR)

1976 Jugoslávie

Vítěz: Československo (trenér Václav Ježek)
Nejlepší střelec: 4 - D. Müller (NSR)

1980 Itálie

Vítěz: NSR (trenér Jupp Derwall)
Nejlepší střelec: 3 - Allofs

1984 Francie

Vítěz: Francie (trenér Michel Hidalgo)
Nejlepší střelec: 9 - Platini (Francie)

1988 NSR

Vítěz: Nizozemsko (trenér Rinus Michels)
Nejlepší střelec: 5 - Van Basten (Nizozemsko)

1992 Švédsko

Vítěz: Dánsko (trenér Richard Moller Nielsen)
Nejlepší střelci: 3 - Larssen (Dánsko), Brolin (Švédsko), Bergkamp (Nizozemsko)

1996 Anglie

Vítěz: Německo (trenér Berti Vogts)
Nejlepší střelec: 5 - Shearer (Anglie)

2000 Belgie a Nizozemsko

Vítěz: Francie (trenér Roger Lemerre)
Nejlepší střelci: 5- Miloševič (Jugoslávie), Kluivert (Nizozemsko)

2004 Portugalsko

Vítěz: Řecko (trenér Otto Rehhagel)
Nejlepší střelec: 5 - Baroš (ČR)

2008 Rakousko a Švýcarsko

Vítěz: Španělsko (trenér Luis Aragonés)
Nejlepší střelec: 4 - Villa (Španělsko)

FOTO: Německá reprezentace vyhrála mistrovství Evropy třikrát, tedy nejvíce ze všech zemí.

Kam dál?

• Speciál Euro 2012: Seriál FotbalPortal.cz
• Euro 2012: Čeští fanoušci moc reprezentaci nevěří

Jakub Sitek / Michal Sitek / FotbalPortal.cz