Speciál Euro 2012: Nejlepší zápasy všech dob

© milanbaros.cz - Milan Baroš

04.05. - Přes padesát let už se hrají evropské šampionáty, nabídly stovky zápasů, z nichž FotbalPortal vybral ty úplně nejlepší. Tříbrankový obrat za pět minut, úžasný debut v národním dresu, hrdina, který neměl radost. A taky ČR - Holandsko v roce 2004, samozřejmě.

Pět nejhorších minut fotbalové Francie

Úplně první zápas všech mistrovství Evropy se hrál 6. července 1960, v semifinále se utkala domácí favorizovaná Francie s Jugoslávií a toto utkání nastartovalo úžasným způsobem historii bojů o titul nejlepšího evropského fotbalového mužstva.

Jugoslávie šla překvapivě do vedení už v 11. minutě, ale hned z protiakce domácí srovnali, do sítě propadl centr Jeana Vincenta. Z Francouzů spadla nervozita a začali ovládat utkání, ve kterém vedli 3:1 a pak 4:2.

Ještě patnáct minut před koncem drželi dvoubrankový náskok a na Parku Princů se fanoušci těšili na finále. Jenže Jugoslávci se nevzdali a v závěru předvedli jeden z nejlepších obratů v historii fotbalu. Vše nastartoval bombou k bližší tyči Knež, Dražan Jerković pak dvěma góly dokonal obrat a do boje o zlato proklouzli Jugoslávci. Ze stavu 4:2 udělali 4:5 během pouhých pěti minut. Není se co divit, že dobové záběry pak ukazují jen nevěřící tváře francouzských fanoušků.

Nejlepší debut všech dob

V semifinále roku 1976 se utkaly dva rozdílné světy: komunistická Jugoslávie a západní Německo. Tým kolem císaře Franze Beckenbauera nevstoupil do zápasu dobře, už po půlhodině prohrával 2:0. V 64. minutě sice Němci snížili dalekonosnou střelou střídajícího Floheho, ale čas zběsile utíkal.

Zoufalý trenér Helmut Schön se otočil k lavičce a ukázal na Dietera Müllera, útočníka 1. FC Kölnu. 22letý zajíc do té doby dres německého A-týmu neoblékl, jenže měl ho potkat velký debut.

Hned jeho první dotyk s míčem na mezinárodní půdě potvrdil, že následující minuty budou mít punc historické velikosti. Naběhl si na roh a srovnal na 2:2.

Třicetiminutové prodloužení se schylovalo ke svému závěru, trenéři už přemýšleli, koho pošlou na penalty, když se po Floheho akci dostal k míči Dieter Müller a druhou brankou v zápase přiblížil Němce k finále. Pár desítek vteřin před koncem pak Müller dobře umístěnou bombou dokonal hattrick a poslal Němce do finále. Nejlepší debut evropských mistrovství byl na světě.

Hrdinova tragédie

V roce 1992 se až do finále probojoval výběr Dánska. Ten vůbec neměl na turnaji startovat, ale vzhledem k válce v Jugoslávii byli Seveřané vybráni jako náhradníci. Tým, který se před šampionátem složitě sjížděl ze všech koutů světa, kde byli fotbalisté na dovolených, uchvátil fanoušky bezstarostným útočným fotbalem a s nezbytnou dávkou štěstí došel až do finále.

Soupeřem jim bylo sjednocené Německo, které po pádu Berlínské zdi mohlo konečně postavit mužstvo složené z nejlepších fotbalistů všech spolkových zemí. Taky proto byl tým kolem Matthiase Sammera a Jürgena Klinsmanna jasným favoritem, který si po celý zápas vypracoval hromadu šancí.

Ty ztroskotaly na výborném brankáři Peteru Schmeichelovi, navíc od 18. minuty Dánové vedli. Střední záložník Kim Vilfort vybojoval v souboji s Brehmem míč a přihrál Jensenovi, který poslal outsidera do vedení.

Němci si vypracovali šance na vyrovnání, jenomže gól nedali, a tak čtvrt hodiny před koncem jen smutně sledovali, jak hrdina finále Kim Vilfort zvyšuje na 2:0 a potvrzuje triumf Dánů. Nečekaný triumf vzbudil v ne zrovna fotbalové zemi velký poprask, národ slavil, jen jediný muž byl smutnější než poražení Němci. Kim Vilfort.

Doma na něj čekala nemocná sedmiletá dcera, jejíž leukémie nedávala naději na vyléčení. Chtěl být v těžkých dobách s ní, kvůli tomu se po dvou zápasech ve skupině vrátil, jenomže ona sama ho přemluvila, aby se vrátil a zabojoval o zlato. Vrátil se, vyhrál, vlastně na něm měl největší zásluhu. Ale radost necítil.

Kim Vilfort

Penaltoví specialisté

Jenom dvakrát se v historii mistrovství Evropy stalo, že by medailové boje došly až do penaltového rozuzlení. V obou případech je kopali Čechoslováci a v obou případech uspěli.

V roce 1976 se ve finále postavili k exekuci pokutového kopu Masný, Nehoda, Ondruš, Jurkemik a Panenka. Všichni dali, přičemž závěrečný dloubák vršovického génia Panenky vstoupil do historie.

Za čtyři roky se stejná situace opakovala v zápase o bronz, ve kterém naši vyzvali domácí Itálii. Na penalty šla stejná pětice, navíc ve stejném složení a zase všichni uspěli. Jenomže i Italové byli stoprocentní a drama se natahovalo. Osm sérií všichni střelci uspěli, až došlo na nepravděpodobné exekutory. Zatímco Jozef Barmoš proměnil, Fulvio Collovati nikoliv a Čechoslováci slavili. Pověst penaltových specialistů jim dodnes, více než třicet let poté, nikdo neodpáral.

Když vyhraje fotbal

Na mistrovství Evropy v roce 2004 v Portugalsku odehrály dva týmy zápas, který byl mnohými fotbalovými pamětníky označen za nejlepší představení v dějinách evropských šampionátů. A české fanoušky může těšit, že jedním z reprezentačních výběrů bylo mužstvo trenéra Karla Brücknera, které se postavilo proti vždy ofenzivně laděným Nizozemcům.

Češi odehráli v Portugalsku parádní šampionát a ze všech stran byli chváleni za ofenzivní pojetí, jemuž výrazně přispívali hvězdy typu Nedvěda, Poborského, Rosického, Kollera a tehdy mladíka Baroše, jenž se stal nakonec nejlepším střelcem turnaje. Pouť českého mužstva skončila na výtečně takticky hrajících Řecích, zápas s Nizozemskem odehráli Češi ještě ve skupině.

Proti "tulipánům" začali svěřenci kouče Brücknera příšerně a brzy prohrávali po brankách Boumy a kanonýra Nistelrooye o dvě branky. Zpočátku to opravdu vypadalo na debakl českého výběru. Pak však snížil Koller a začaly se dít věci. Akce střídala akci, oba týmy myslely jen na ofenzivu a českým fanouškům nebylo příliš dobře po těle, když soupeř dvakrát trefil brakovou konstrukci jinak výtečného gólmana Čecha.

Češi s přibývajícími minutami měli stále pevnější půdu pod nohama a v průběhu druhé půle nejprve po perfektním sklepnutí Kollera z voleje vyrovnal Baroš a dokonalý obrat završil Šmicer po akci tehdy ve vynikající formě hrajícího Heinze a přihrávce zkušeného Poborského. Když pak Čech zabránil ještě jedné obrovské příležitosti Nizozemců, mohli čeští fotbalisté slavit už po druhém zápase ve skupině postup do vyřazovací fáze.

Když vyhraje taktika

Na zmiňovaném Euru 2004 v Portugalsku došlo k obrovskému překvapení, které se rovnalo triumfu Dánska v roce 1992. Tentokrát se z celkového prvenství radovali řečtí fotbalisté, se kterými nikdo před turnajem nepočítal. Jenže kromě řeckých příznivců neměl snad žádný jiný fotbalový fanoušek z jejich "výstupu na Olymp" radost.

Řekové se od začátku turnaje prezentovali úpornou defenzivou, díky níž ve skupině porazili domácí Portugalce a remizovali se Španělskem. V úvodu šampionátu to bylo ještě považováno za příjemné překvapení, ovšem když ve čtvrtfinále jedinou brankou zdolali vyhaslé hvězdy z Francie a v semifinále v podstatě stejným způsobem najednou ofenzivně bezradné Čechy, ve finále široká fotbalová veřejnost přála úspěch domácím Portugalcům.

Kdekdo už věřil tomu, že Rehhagelova družina podlehne portugalskému ofenzivnímu pojetí hry, jenže velký tlak domácího mužstva se nekonal. Portugalsko bylo aktivnější, více se tlačilo do útoku, ale defenziva Řecka byla pevná a až na výjimky svého soupeře nepouštělo ani do vápna. Rozhodnutí přišlo v 57. minutě, kdy se po rohovém kopu prodral v pokutovém území k míči Charisteas a hlavou zmrazil všechny portugalské příznivce.

Domácí měli ještě více než půlhodiny na vyrovnání, ale bylo patrné, že jim kromě fyzických sil ubývaly i psychické, protože překonat řeckou obranu byl neřešitelný rébus. V závěru utkání ještě zaujal fanoušek, který vběhl na trávník a hvězdnému záložníkovi Figovi hodil na hlavu barcelonský dres. A pak už mohli Řekové s německým koučem slavit.

Kam dál?

• Speciál Euro 2012: Co jste o šampionátech nevěděli
• Speciál EURO 2012: Nejúspěšnější týmy historie šampionátů
• Speciál Euro 2012: Osobnosti všech dosavadních šampionátů

Jakub Sitek / Michal Sitek / FotbalPortal.cz