Speciál Euro 2012: Legendární loby a vzácné góly

© internet - Karel Poborský na Euru 1996

24.05. -

Vymysleli zlatý gól, dojeli na něj Češi. Vymysleli stříbrný a skončilo to stejně. Nebýt všech dloubáků a lobů, možná by o nás ve fotbale nikdo nevěděl. Přitom jsme lepší než Anglie, Nizozemsko a Portugalsko dohromady. Nevěříte?

Víte, co spojuje fotbalové bašty Anglii, Nizozemsko a Portugalsko? Na všech šampionátech patří do okruhu favoritů, na rozdíl od mnohdy podceňovaných Čechů. Přitom se shodně dívají v historické tabulce mistrovství Evropy našim reprezentantům na pozadí. Co víc, dohromady mají tolik finálových účastí a tolik zlatých a stříbrných medailí jako náš národní tým sám.

Už třináctkrát se bojovalo o titul fotbalového mistra Evropy a našim osudem nejčastěji byli fotbalisté Německa. V roce 1996 nám v prodloužení vyrvali zlato, v roce 1980 nás nepustili do finále a v roce 1964 ani na šampionát.

I my jsme jim stejnou mincí kolikrát oplatili. Největší úspěch československého fotbalu na mezinárodních šampionátech je z roku 1976. Ve finále proti legendárnímu brankáři Meierovi, císařovi Beckenbauerovi nebo Uli Hoeneßovi jsme rychle vedli 2:0 a ještě minutu před koncem řádné hrací doby jsme sahali po zlatu. V 89. minutě ale srovnal nevysoký střelec z Frankfurtu Hölzenbein.

Nervy drásající rozuzlení v penaltových rozstřelech je na prvním místě ve výkladní skříni československého fotbalu, kdo ho neviděl, nemá rád fotbal: vtipně se soustředící Sepp Maier před každou z penalt, jistí střelci, kteří sedmkrát po sobě dali a Uli Hoeneß, přestřelivší branku o metr, byli předskokany před úžasným vystoupením pražského hračičky Panenky. Jeho drzá exekuce doprovázena legendárním dobovým komentářem vévodí všem českým a slovenským sestřihům z fotbalových mistrovství.

Proměnili postupně Masný, Nehoda, Ondruš, Jurkemik a Panenka a přesně ve stejném složení i pořadí se hráči postavili k penaltám o čtyři roky později, tentokrát s Itálií v boji o bronz. Opět byli všichni stoprocentní, jenže proměňovali také Italové, proto rozhodla až penalta obránce Jozefa Barmoše v deváté sérii.

Pro Československo to byl už druhý bronz v tehdy dvacetileté historii mistrovství Evropy, třetí místo totiž vyválčil tým kolem brankáře Schrojfa, Jána Popluhára a Josefa Masopusta hned na prvním turnaji. Tehdy se hrálo ve Francii, kde chodily vysoké návštěvy, jenže zápas poražených nikoho moc nezajímal. I přesto, že hráli domácí. Do Stade Vélodrome v Marseille si nenašlo cestu ani deset tisíc diváků.

Od roku 1984 se šampionát rozšířil na osm účastníků, toho se však československá reprezentace ani jednou nezúčastnila. Zlom přišel až s rozpadem federace a dalším zvýšením počtu týmů na 16.

Hned v roce 1996, poprvé po rozdělení států, rozjeli Češi fantastické Euro. Po úvodní porážce od Němců by si na nás jako na finalisty nevsadil nikdo, jenomže nečekané vítězství s Itálii vrátilo našince do hry. Proti Rusům nám k postupu stačil bod a my jsme už v 19. minutě vedli o dvě branky. V poločasové přestávce vše vypadalo hodně nadějně, jenže po ní jsme dvakrát inkasovali, jinak výborný Kouba nás nepodržel a nebylo nám dobře po těle. Pět minut před koncem jsme dostali gól na 2:3 a postup se ztrácel. Měli jsme však hráče s číslem 17, Vladimír "Štístko" Šmicer zakouzlil pravačkou, zápas vyrovnal a poslal nás dál.

Vybojoval tak čtvrtfinálový zápas s Portugalskem, ve kterém vešel do historie fotbalu další český legendární lob. Defenzivně hrající Češi bránili v devíti lidech, na hrotu měli jen Kuku, a tak si moc šancí nevytvořili. V 53. minutě se Karel Poborský pustil do přesily Portugalců, míč se se štěstím poodrážel zpátky na jeho nohu a tehdy slávistický záložník fantasticky přeloboval Vítora Baíu. V semifinále s Francií jsme (pokolikáté už?) uspěli v penaltovém rozstřelu, ve finále na starém Wembley s Německem jsme vedli po penaltě za faul mimo šestnáctku, ale osud nás dohonil. Střídající Oliver Bierhoff v 73. minutě srovnal a v páté minutě prodloužení rozhodl zlatým gólem. Kontroverzní pravidlo vešlo v platnost jedinkrát, dojeli jsme na něj my.

Stejně jako v případě stříbrného gólu o osm let později. To už byly z Poborského nebo Nedvěda hvězdy evropského formátu, a tak jsme pod koučem Brücknerem hráli krásný ofenzivní fotbal. Smetli jsme Nizozemce i Němce, ale vyřadili nás Řekové. Podobný styl, jako jsme se my prezentovali v Anglii 1996, dovedl Otto Rehhagel k dokonalosti a nás to stálo zlato, které jsme měli vyhrát.

Počítám-li správně, dobré roky (čti medailové) chodí na českou reprezentaci po osmi. 1996, 2004 a? Že by Euro 2012? Bronz i stříbro máme, tak co si takhle doplnit sbírku?

Umístění Československa na Euru:

1960 - 3. místo
1964 - nekvalifikovali jsme se
1968 - nekvalifikovali jsme se
1972 - nekvalifikovali jsme se
1976 - 1. místo
1980 - 3. místo
1984 - nekvalifikovali jsme se
1988 - nekvalifikovali jsme se
1992 - nekvalifikovali jsme se

Umístění České republiky na Euru:

1996 - 2. místo
2000 - skupina
2004 - 3. místo
2008 - skupina

Kam dál?

• Speciál EURO 2012: Elitní střelci historie, bude překonán Platiniho rekord?
• Speciál Euro 2012: Co jste o šampionátech nevěděli
• Speciál Euro 2012: Nejlepší zápasy všech dob
• Speciál Euro 2012: Profily vítězných trenérů
• Speciál Euro 2012: Osobnosti všech dosavadních šampionátů

Jakub Sitek / FotbalPortal.cz