Johnson a McNeil si vyměnili kluby. Připomeňme si nejpamátnější výměnné přestupy ve fotbale

© - Icon Sport / Created by FotbalPortal.cz

Dnes 13:24 - Výměnné obchody jsou ve fotbale poměrně vzácným úkazem. Zatímco v některých zámořských sportech jsou výměny hráčů naprosto běžnou součástí trhu, fotbalové kluby většinou preferují klasické přestupy za finanční částku. Čas od času ale vznikne dohoda, při které si dva hráči jednoduše vymění působiště - a některé z těchto obchodů se výrazně zapsaly do historie.

Nejnovější příklad přinesly Everton a Crystal Palace. Brennan Johnson (25) a Dwight McNeil (26) si vyměnili kluby a oba budou doufat, že jim nové prostředí pomůže znovu nastartovat kariéru.

Při této příležitosti se nabízí připomenout několik slavných výměn. Některé přinesly vítěze naprosto jednoznačně, jiné naopak nedopadly dobře ani pro jednu stranu.

Clarence Seedorf za Francesca Coca

Jedna z nejslavnějších výměn proběhla v létě 2002 a byla o to zajímavější, že se oba hráči nemuseli ani stěhovat z města.

AC Milán poslal do Interu krajního obránce Francesca Coca, zatímco opačným směrem zamířil Clarence Seedorf.

S odstupem více než dvou desetiletí není příliš složité určit vítěze.

Seedorf už před příchodem k Rossoneri patřil mezi nejúspěšnější záložníky své generace. Ligu mistrů vyhrál s Ajaxem i Realem Madrid, a právě v AC Milán následně prožil další mimořádně úspěšné období.

S Rossoneri ovládl nejprestižnější evropskou soutěž ještě dvakrát a stal se prvním fotbalistou historie, který vyhrál Ligu mistrů se třemi různými kluby.

Jeho působení v červenočerném dresu nakonec zastínilo předchozí angažmá v Interu natolik, že se na jeho modročernou minulost někdy téměř zapomíná.

Coco takové štěstí neměl. Kariéru italského obránce výrazně ovlivnila zranění, v Interu se dlouhodobě neprosadil a už ve 30 letech s profesionálním fotbalem skončil.

Pro AC Milán se tak tato výměna proměnila v jeden z nejlepších obchodů klubové historie.

Zlatan Ibrahimović za Samuela Eto´a

Pokud bychom hledali výměnu dvou největších fotbalových jmen, jen těžko bychom překonávali obchod Barcelony s Interem Milán z roku 2009.

Barcelona tehdy právě završila fantastickou sezonu ziskem treble a Pep Guardiola chtěl svůj útok ještě posílit. A jeho vysněnou posilou se stal Zlatan Ibrahimović.

Do Interu kromě vysoké finanční částky zamířil Samuel Eto´o, přestože kamerunský kanonýr patřil mezi hlavní strůjce úspěšné éry Barcelony a skóroval ve dvou vítězných finále Ligy mistrů.

Na papíře získala Barcelona jednoho z nejlepších útočníků světa. Realita ale byla komplikovanější.

Ibrahimović sice během jediné sezony nastřílel 21 gólů, ale jeho vztah s Guardiolou se postupně rozpadl a švédský útočník po pouhém roce odešel.

Eto´o mezitím zažil něco mimořádného.

Po treble s Barcelonou zamířil do Interu Josého Mourinha a okamžitě získal další. Nerazzurri vyhráli Serii A, Coppa Italia a především Ligu mistrů.

Kamerunec tak během dvou po sobě jdoucích sezon získal treble se dvěma různými kluby.

Z výměny, která měla Barcelonu posunout ještě výš, nakonec výrazně více vytěžil Inter.

Alexis Sánchez za Henrika Mchitarjana

V lednu 2018 se odehrála jedna z nejsledovanějších výměn v historii Premier League.

Alexis Sánchez opustil Arsenal a zamířil do Manchesteru United. Opačným směrem se vydal Henrikh Mchitarjan.

Na Old Trafford panovalo obrovské nadšení. Sánchez patřil v Arsenalu mezi nejlepší ofenzivní hráče celé Premier League. Střílel góly, vytvářel šance a zároveň vynikal mimořádným pracovním nasazením. Manchester United věřil, že získává hotovou hvězdu.

Jenže chilský reprezentant v červeném dresu svou předchozí úroveň prakticky nikdy nenašel. Během nepovedeného osmnáctiměsíčního období vstřelil v Premier League pouze tři góly.

Ani Arsenal ale nemohl svou část obchodu považovat za velký úspěch. Mchitarjan dokázal předvést několik velmi dobrých výkonů, dlouhodobě ale stejně jako předtím v Manchesteru nenaplnil vysoká očekávání.

Na rozdíl od výměny Seedorfa nebo Eto´a tak tento obchod neměl jednoznačného vítěze. Spíše ukázal, že ani dvě velká jména automaticky nezaručují úspěch.

Miralem Pjanić za Arthura Mela

Úplně jiný rozměr měla dohoda Barcelony s Juventusem z roku 2020.

Miralem Pjanić zamířil do Katalánska, zatímco Arthur Melo se vydal do Turína.

Formálně šlo o dva samostatné přestupy, jejichž souhrnná účetní hodnota se pohybovala kolem 140 milionů eur. Už tehdy proto celý obchod vyvolával otázky, zda jeho hlavním smyslem nebyly vedle sportovní stránky také účetní výhody.

Z fotbalového pohledu každopádně žádná velká pohádka nepřišla.

Arthur se v Juventusu výrazněji neprosadil a v následujících letech putoval po hostováních.

Ještě kratší příběh napsal Pjanić v Barceloně. V La Lize nastoupil pouze do 19 zápasů a nikdy se nestal důležitou součástí mužstva. Později zamířil do Sharjah FC ve Spojených arabských emirátech.

Výměna za astronomickou účetní hodnotu tak nakonec mnohem zajímavěji vypadala v dokumentech obou klubů než na fotbalovém hřišti.

Johnson a McNeil píší další kapitolu

Nyní se k neobvyklým výměnným obchodům přidávají Everton a Crystal Palace.

Brennan Johnson a Dwight McNeil samozřejmě nepřicházejí s takovým statusem, jaký měli v době svých výměn Ibrahimović, Eto´o nebo Sánchez. Princip je ale podobný - dva kluby dospěly k závěru, že jejich hráči potřebují změnu prostředí, a našly řešení výhodné pro obě strany.

Teprve čas ukáže, zda na tento obchod budeme vzpomínat jako na vítězství Evertonu, Crystal Palace, obou klubů, nebo ani jednoho.

Historie podobných výměn totiž ukazuje jednu věc velmi jasně. Na papíře může obchod působit dokonale vyrovnaně, ale jakmile oba hráči poprvé obléknou nové dresy, jejich kariéry se mohou vydat úplně opačnými směry.

Přečtěte si také: Kdo je Dženan Pejčinović? Stuttgart získal mladého kanonýra, kterého přirovnávají k Džekovi

Pavel Štěpánek /