Nezapomenutelné momenty mistrovství světa: Iniestovo věnování titulu Jarquemu

© iconsport.photo - Andrés Iniesta

Dnes 09:43 - S blížícím se mistrovstvím světa 2026, které se uskuteční v USA, Kanadě a Mexiku, se ohlížíme za historií světových šampionátů - za těmi dobrými, špatnými i naprosto úžasnými momenty, které nám dodnes utkvěly v paměti a budou žít navždy. Jedním z nich je i Iniestův vítězný gól z roku 2010. Věnován byl zesnulému Dani Jarquemu.

V roce 2010 se konalo další historické obnovení mistrovství světa FIFA, a to hned ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé, šlo o vůbec první šampionát na africké půdě, a zadruhé, hrál se na čtvrtém různém kontinentu, jelikož předchozí turnaje hostila pouze Jižní Amerika, Evropa a Asie.

Fotbalový svět se tehdy sjel do Jihoafrické republiky na turnaj, na který se nezapomíná. Přinesl řadu vrcholných momentů, přičemž jen málokterý byl dramatičtější než pozdní vyrovnávací gól Jihoafričana Siphiweho Tshabalaly v otevíracím zápase na stadionu FNB v Johannesburgu. Mistrovství světa 2010 si ale nakonec budeme nejvíce pamatovat pro genialitu Španělů, kteří hráli se stylem a elegancí, jakou do té doby předvedl jen málokdo.

Španělská dominance

Pro obyvatele Španělska se tento šampionát stal tím vůbec nejpamátnějším, a to z dobrého důvodu. Před fotbalovým svátkem byli Španělé na samém vrcholu. Posilněni triumfem na EURO 2008, kde oslnili svým atraktivním a často až ohromujícím stylem tiki-taka, budili respekt u každého soupeře.

Přestože vstupovali do turnaje jako úřadující mistři Evropy a patřili k hlavním favoritům, zažili v Jižní Africe ten nejhorší možný start - hned v prvním zápase podlehli Švýcarsku. Herně toho svěřenci Vicenteho del Bosqueho v tomto utkání přitom moc nezkazili. Dominovali s držením míče 73 % a ukazovali mnohem větší útočnou snahu. Ačkoliv přestříleli Švýcary v poměru 25 ku 9, nedokázali najít cestu skrz a následně byli potrestáni z protiútoku. Španělské plány na světovou dominanci se začaly hroutit a k odvrácení katastrofy museli okamžitě zareagovat.

A to se jim povedlo. Porazili Chile i Honduras a postoupili do vyřazovacích bojů jako vítězové skupiny, k čemuž jim pomohlo lepší skóre.

Muž, který dělal rozdíly

Co se týče středních záložníků, Andrés Iniesta patří k těm absolutně nejlepším - nejen ve své generaci, ale v celé fotbalové historii. Tento drobný tvůrce hry zkrátka vyčníval pokaždé, když vkročil na hřiště.

Když v polovině 90. let tehdejší trenér Barcelony Bobby Robson mluvil o brazilském Ronaldovi, pronesl slavnou větu: „Dokáže mi někdo, kdekoliv na světě, najít lepšího hráče?“ Kdyby stejnou otázku položil o deset let později, mluvil by o Iniestovi ze Španělska a Barcelony. O záložním kouzelníkovi, který ve středu pole neměl díky svým fascinujícím schopnostem konkurenci.

Od poloviny nultých let zhruba do poloviny další dekády platilo, že když Barcelona nebo španělský národní tým potřebovaly někoho, kdo by zlomil zápas, Iniesta opakovaně vyslyšel volání. Ať už šlo o střílení klíčových gólů, jako byla jeho střela na poslední chvíli do horního rohu v Lize mistrů na půdě Chelsea, když byla Barcelona na pokraji vyřazení, nebo o odvedení černé práce v záloze s následnou gólovou přihrávkou. To udělal nesčetněkrát během své hvězdné kariéry, během níž vyhrál snad vše, co se dalo.

Na mistrovství světa 2010 byl Iniesta (který debutoval o čtyři roky dříve) naprosto nepostradatelným článkem. První zápas začal v základu, i když při změně systému ve druhém utkání zůstal na lavičce. Španělsko vyhrálo 2:0 a Iniesta nenastoupil, ale jeho absence byla jen dočasná. Ve třetím utkání se vrátil do základní sestavy a vstřelil vítězný gól při výhře 2:1 nad Chile. Tato trefa poslala Španělsko do play-off a vydláždila cestu k tomu, co mělo následovat.

Zásah, který ohromil Soccer City

Ti, kteří měli štěstí sledovat Iniestu během jeho kariéry, vědí, že jeho hra nebyla primárně o gólech nebo asistencích. Byla o posouvání týmu dopředu, vyvážení míče, obcházení presinku soupeřových záložníků pomocí triků, chytrosti a nepolapitelnosti, a o vytváření mezer, které mohli útočníci využít. Přesto všechnu jeho genialitu ve středu pole zřejmě definovala jedna jediná střela pravačkou. Ta přišla 11. července 2010 na stadionu Soccer City.

Poté, co Španělé nakonec poměrně hladce prošli skupinou, čekal je v osmifinále těžký sousedský střet s Portugalskem. Napjaté iberské derby nakonec ovládl Del Bosqueho tým poměrem 1:0. Rozhodl David Villa v 63. minutě, když po přihrávce od Xaviho dorazil míč za záda brankáře Eduarda. Akce přitom začala právě chytrou přihrávkou Iniesty.

Geniální tvůrce hry stál i v centru dění u vítězného gólu ve čtvrtfinále proti Paraguayi (1:0). Pro Iniestu typickým způsobem přijal míč z otočky v polovině soupeře, prosmýkl se mezi dvěma obránci a přihrál Pedrovi. Ten už se chystal slavit, ale míč se odrazil od tyče přímo k pohotovému Villovi, který zaznamenal už svůj pátý gól na turnaji.

Španělská série vítězství 1:0 pokračovala i v semifinále, kde na ně čekala další vyčerpávající bitva. Němci tlačili Španěly tak tvrdě jako dlouho nikdo, ale díky dominantní hlavičce famózního obránce Carlese Puyola si tým přezdívaný La Furia Roja (Červená fúrie) zajistil místo ve finále.

Finále a věnování zesnulému příteli

Finále představovalo pro španělský výběr toužící po nejcennější fotbalové trofeji obrovský test. Čelili nizozemskému týmu nabitému světovými talenty, jako byli Arjen Robben, Robin Van Persie nebo Wesley Sneijder. Nizozemci na cestě do finále vyřadili Brazílii i překvapení turnaje, Uruguay.

Španělé věděli, že to bude těžké, obzvlášť proti Sneijderovi, který už měl na kontě pět gólů. Nicméně, kromě rychlé a atraktivní hry na spoustu přihrávek si Španělé začali budovat i pověst těžko porazitelného týmu s obrovskou dávkou odhodlání a bojovnosti. Jedno bylo před zápasem v Soccer City jisté: trofej získá nové jméno. Až neuvěřitelně totiž ani Španělsko, ani Nizozemsko do té doby mistrovství světa nikdy nevyhrály, což byla vzhledem k bohaté fotbalové historii obou národů téměř tragédie.

Samotné finále nebyl žádný klasický klenot. Byla to napjatá a upřímně řečeno hrubá podívaná plná faulů a přerušení. Na konci základní hrací doby, za stavu 0:0, rozdal rozhodčí Howard Webb už devět žlutých karet.

Šlo se do prodloužení a netrvalo dlouho, než začal Iniesta tahat za nitky. Po pěti minutách první části poslal nádherně načasovanou přihrávku Cescovi Fàbregasovi, ale nizozemský brankář Maarten Stekelenburg ho vychytal. Po několika pološancích na obou stranách začali mít Španělé navrch.

Průlom přišel po 116 minutách. Odvrácený centr se dostal k Fàbregasovi, který si všiml Iniesty číhajícího na pravé straně pokutového území. Míč k němu doputoval, Iniesta si jej jedním dotykem připravil, míč mu ideálně vyskočil na pravačku a on ho tvrdě napálil k zemi do sítě. Stekelenburg byl bez šance. Tím nejlepším možným způsobem jeden z největších hráčů Španělska dodal moment, který zůstává tím nejslavnějším ve španělské fotbalové historii.

Bylo také příznačné, jak španělský hrdina tento vítězný gól oslavil. Věnoval jej Dani Jarquemu, který o necelý rok dříve nečekaně zemřel na infarkt. Ačkoliv hráli za dva konkurenční barcelonské kluby, Jarque a Iniesta byli blízcí přátelé. Sám Iniesta přiznal, že když šestadvacetiletý Jarque v srpnu 2009 náhle zemřel, hluboce ho to zasáhlo. Po triumfu v Jižní Africe veřejně uvedl, že smrt jeho kamaráda ho dostala do zoufalé situace, kdy musel vyhledat odbornou pomoc, a dodal: „Byla to jednoznačně nejtěžší fáze mého života.“

Po vstřelení tohoto gólu, který definoval celou generaci, se Iniesta rozběhl k rohovému praporku, svlékl si dres a ukázal tílko s nápisem „Dani Jarque: siempre con nosotros“ (Dani Jarque: vždy s námi). Dojemná pocta od jednoho z nejlepších fotbalistů vůbec.

Po šampionátu se Iniesta vrátil do Barcelony, kde dál pomáhal španělskému gigantovi vzkvétat a sbírat titul za titulem. Než v roce 2018 z katalánského klubu odešel, měl na kontě devět titulů v La Lize, čtyři triumfy v Lize mistrů, šest vítězství v Copa del Rey a dva Superpoháry UEFA.

Adam Novotný / fotbalportal.cz