Od špílmachrů až po agresivní vůdce

© -

23.07. - Už od devadesátých let minulého století se vyvíjí role defenzivního záložníka ve světě fotbalu. Od tohoto momentu má každé mužstvo alespoň jednoho takového hráče. Hráče, který organizuje hru před obranou a v častých případech také určuje tempo hry svého mužstva. Pojďme se společně podívat na sedm různých typů takových fotbalistů.

1.) “Klavírník“ - Claude Makelele

Dalo by se říct, že zakladatelem této role je Alan Ball, který se stal v roce 1966 mistrem světa společně s Alfem Ramseym a Bobby Charltonem. Oba jeho spoluhráči tuto roli jen potvrzovali. “Máte doma psa? Protože přesně takový typ je Ball,“ řekl v jednom rozhovoru Ramsey a dodal: “Když mu hodím míč - dostane ho ke mně zpátky. A já přesně tohle potřebuju pro Bobbyho Charltona.“

Zrodil se tedy defenzivní záložník v celé své kráse. Hráč, který měl za úkol deptat tvůrce hry soupeřů, znepříjemňovat jim život na hřišti a vybojovávat velice důležité míče. Na přelomu tisíciletí byl určitě jedním z nejlepších defenzivních záložníků Claude Makelele. Jeho největší doménou bylo, že se dokázal o míč obrat většinu protihráčů čistým způsobem, byl pohyblivý, obratný a také technický. To ho odlišovalo od jeho většinou robustních kolegů. V Realu Madrid měl úspěšnost vyhraných osobních soubojů přes 80%!

Samozřejmě že v té době z toho těžil celý Real a především Zinedine Zidane. Pro hráče Makeleleho typu je typický, že musejí naprosto všude a přitom nejsou skoro vidět. Hlavními vlastnostmi těchto hráčů je výdrž, koncentrace, agresivita a intuice. Musejí se umět obětovat pro celý tým, nejsou to tedy žádní egoisté.

Další hráči: Lassana Diarra, Didier Deschamps, Esteban Cambiasso

2.) Špílmachr - Andrea Pirlo

Gennaro Gattuso se považoval za špičkového defenzivního záložníka, než do AC Milán přišel Andrea Pirlo. “Když vidím, co všechno umí s míčem, musel jsem se sám sebe ptát: Jsem vůbec fotbalista?“ Pirlo je totiž také defenzivní hráč, ale s naprosto odlišným stylem. On je jedním z prvních hráčů na své pozici, který přinesl tolik kreativity. Nevidíte ho totiž, že by fauloval, nezdá se být ani moc agresivní, a přesto vyhraje velké množství míčů.

Dá se říct, že je to přetvořený ofenzivní záložník, který se naučil bránit. Vždyť Pirlo také většinu svého času v mládeži hrál těsně za hroty. Proč se v AC Milán tak změnil? Důvod je jednoduchý. Když přicházel, v mužstvu byly hvězdy typu Seedorfa, Ruie Costy nebo Rivalda a tak ho trenér Ancelotti postavil před obranné kvarteto.

Pirlovou největší předností směrem dozadu je to, že umí skvěle číst hru, což mu bránění dost usnadňuje. Navíc umí hned po zisku míče přepnout a založit velice nebezpečnou akci. Vedle toho musíme zmínit, že jeho kopací technika je také vynikající. Je to dirigent s velice elegantním a inteligentním herním pojetí.

Další hráči: Bastian Schweinsteiger

3.) Dominátor - Patrick Vieira

“Viděl jsem Patricka Vieiru poprvé proti Monacu. Hrál jen 45 minut, ale hned jsem věděl: Tenhle klučina se dostane ve fotbale hodně daleko. Proč? Dominoval celé záloze, měl všechny vlastnosti, které střední záložník musí mít - dobrá technika, stejně tak střela a navíc byl vynikající v osobních soubojích. Dokázal si zachovat klid a prokázal několikrát i hru srdcem.“ Toto byla slova Arsena Wengera k fotbalistovi, kterého si později přivedl do Arsenalu.

Poté mu na ruku navlékl kapitánskou pásku a vtiskl záložní řadě Gunners naprosto nový styl, kterému dominantně velel právě senegalský rodák Vieira. V osobním souboji ho málokdo přetlačí, má skvělou poziční hru a prakticky nedá špatnou přihrávku. Navíc z něj vždy vyzařovala ta správná vůdcovská aura.

Další hráči: Michael Essien

4.) Metronom - Fernando Redondo

Pro tenhle styl okamžitě najdeme jednu vybranou scénu, která nám ho charakterizuje. V Lize mistrů v roce 2000 hraje na Old Trafford Real Madrid. Fernando Redondo vyhraje souboj na vlastní půlce a okamžitě s míčem peláší po levé straně až k šestnáctce, s protihráčem Bergem si patičkou poradí jako s malým klukem, naznačí přihrávku, počká a poté servíruje míč naprosto volnému Raulovi, který nemá problém z dvou metrů dát gól.

Přitom Redondo neměl v popisu práce připravování branek. V Realu si ho cenili pro jeho běhavost a taktickou stránku hry. Byl motorem celé záložní řady, Fabio Capello o něm dokonce jednou prohlásil, že neexistuje inteligentnější hráč na fotbalových trávnících. “Co to jen má v kopačkách? Magnety?“ řekl Alex Ferguson po prohraném finále. Důvod? Všude, kde byl míč, byl k nalezení také Redondo. Získával míče před vlastní šestnáctkou a měl ještě dostatek sil a elánu k tomu, aby zahájil útok a sám se do něj poté ještě zapojil.

Další hráči: Pep Guardiola, Emerson, Demetrio Albertini

5.) “Ošklivé kačátko“ - Jan Wouters

Tito fotbalisté nejsou příliš oblíbení u fotbalových fanoušků, ale je jich za každou cenu potřeba v každém mužstvu, ať se to někomu líbí nebo ne. Průkopníkem této role by se dal nazvat Jan Wouters, mistr Evropy z roku 1988. Jejich typickou hrou je agresivní presink, skluzy a často zákroky, které vypadají hrůzostrašně.

Wouters byl úřední postavou záložní řady ve své době. I přes jeho agresivní, někdy až přehnaně tvrdou hru, z něj vyzařovalo to správné vůdcovství. Dokázal svými výkony nabudit ostatní hráče, aby si sáhli až na dno svých možností. Špílmachři ostatních družstev z něj měli doslova strach, nevěděli, jak si s ním poradit.

Další hráči: Jens Jeremies, Carlos Dunga, Emmanuel Petit

6.) Hráč od šestnáctky k šestnáctce - Paul Scholes

Typický především pro anglický fotbal, což dokazuje i příklad Paula Scholese. Před 4-5 lety byli tito hráči především na Britských ostrovech přímo vyhledáváni. Fyzicky ohromně silní fotbalisté, které prakticky nešlo oslabit, silní v soubojích, vzadu bezchybní a před brankou soupeře neuvěřitelně efektivní a nebezpeční.

Právě v Anglii pro ně vymysleli název “Box- to- Box Player“. Když se tedy podíváme na jejich vývoj, stojí za tím Sir Alex Ferguson. To on si dovolil tehdy hodně ofenzivní Scholese postavit vedle Roye Keana místo toho, aby nechal hrát vyloženě defenzivního Nickyho Butta. Tohle duo se pak stálo motorem United na dlouhé roky a klapalo jim to společně výborně.

Především díky jejich výbušnosti se dokážou velice rychle zorientovat z defenzívy do ofenzívy. Scholes je pro to klasickým pířkladem, ve 441 zápasech dal už 101 branek a to si ještě plní svoje defenzivní úkoly na jedničku. I tak zůstával vždy ve stínu Beckhamů nebo Giggsů, pro tým však byl neocenitelný, obětoval se prakticky vždy, když bylo třeba.

Další hráči: Michael Ballack, Steven Gerrard

7.) Agresivní lídr - Roy Keane

Když se v devadesátých letech stala pozice středního záložníka prakticky tou klíčovou v moderním fotbale, vykrystalizoval se také další styl tohoto postu. Typ hráčů, kterým nepřekáží míč, a navíc jsou precizní v soubojích, mají strategické myšlení, jejich výkony mají charisma a sami o sobě si získávají u ostatních autoritu - občas i za cenu faulu.

Němečtí komentátoři už si pro tyhle hráči oblíbili frázi: “Takový hráč, který do toho občas vlítne po hlavě!“ Takovým typickým hráčem je Roy Keane nebo Mark van Bommel.

Další hráči: Gennaro Gattuso, Edgar Davids

Přečtětě si o jedné z klíčových pozic moderního fotbalu také zde:

Dva defenzivní štíty? Moderní prvek fotbalu - č.1

Dva defenzivní štíty? Moderní prvek fotbalu - č.2

Michael Künzel / FotbalPortal.cz