Dva defenzivní štíty? Moderní prvek fotbalu - č.1

© -

21.07. - Většina klubů se v dnešní době přeorientovává v záložní řadě na moderní a velice účinný prvek - dva defenzivní, nebo chcete-li štítoví záložníky. Jak mají oba hráče rozdělené role? Jak se musí chovat při bránění, a jak při útočení? Pojďte se společně s naší redakcí podívat na tento systém, dnes si ukážeme, jak v praxi vypadá bránění soupeře.

Je úplně jedno, jestli mužstvo hraje systémem 4-4-2, 4-2-3-1 nebo 4-3-3. V dnešní době se totiž drtivá většina špičkových klubů snaží sázet na tzv. dva štítové hráče. Obra hrají ve středu hřiště před obranou, jeden více doleva, jeden více doprava.

Rozdělení rolí

Jen zcela mimořádně se setkáte s tím, že by oba hráči měli rozdělené role rovnoměrně. Jeden z hráčů má totiž více ofenzivních úkolů a ten druhý zajišťuje především defenzívu. Jejich role zůstávají pro většinu utkání jasně stanovené a tak se tito fotbalisté moc neprohazují, aby nenarušili pořádek a organizaci hry. Jejich role a úkole se mění většinou až v takových fázích hry, kdy mužstvo potřebuje změnit taktiku či reagovat na nepříznivý vývoj utkání.

Bránění (míč v moci soupeře)

Při bránění soupeřova útoku jsou oba defenzivní záložníci elitním komandem svého týmu. Na jejich pozicích se totiž většinou láme většina akcí a rozhoduje se o presinku. Oba hráči by si měli držet prakticky neustále stejný odstup a být připraveni zajistit toho druhého v případě, že by ho protihráč obehrál.
Pokud soupeř teprve svou akci rozvíjí na vlastní polovině, znamená to pro oba hráče hodně běhání a zavírání prostorů. Musejí se prakticky neustále horizontálně pohybovat. Mezitím si oba fotbalisté předávají středního hráče soupeře, kterého musejí mít pod dohledem. Pokud se soupeř dostane přes oba bránicí hráče, končí role posouvání a oba hráči se soustředí především na prostor, kde je míč, který musí dostat pod tlak, a pokud možno získat míč.

Scénář 1: Míč se dostane až k postranní lajně, musí se ihned bližší defenzivní hráč posunout a vyztužit tak prostor se svým křídelním spoluhráčem. Druhý defenzivní hráč, který je dále se jen posune do středu, aby tak neotevřel prostor a stále mohl jistit svého spoluhráče.

Scénář 2: Soupeř rozvíjí svůj útok přes střed. Bližší defenzivní hráč okamžitě v rychlosti opustí své místo a snaží se ještě před přebráním přihrávky dostat soupeře pod tlak tak, aby se nestihl otočit směrem k brance. Většinou tak soupeř musí hrát míč zpět a rozvíjet další postupný úkol.

Scénář 3: Protihráč má míč ve středu hřiště směrem k brance. Oba defenzivní hráči musí být v tomto momentu hodně blízko sebe. Bližší hráč opět presuje soupeře s míčem, přičemž musí druhý hráč stále udržet velmi krátký odstup. Oba hráči se tak snaží soupeře donutit k přenesení hry na druhého beka nebo opět ke zpětné přihrávce až ke stoperům.

Scénář 4: Soupeř je s míčem 20-30 metrů od branky. Nikde jinde není míč v moci soupeře nebezpečnější než v tomto prostoru, jelikož má soupeř několik možností, jak se dostat do finálové fáze celé akce. V tomto případě jdou v rychlosti do presinku oba defenzivní hráči velmi blízko u sebe a snaží se vytlačit soupeře co nejdále od branky.

Michael Künzel / FotbalPortal.cz