SERIÁL ZLATÝ MÍČ: Fernando Torres a Francesc Fabregas

© -

29.10. - Také tento týden Vám redakce FotbalPortal.cz přináši profily žhavých adeptů na zisk Zlatého míče pro rok 2009. Tentokrát vám představíme španělské hvězdy Premier League, liverpoolského goleadora Fernanda Torrese a kapitána Arsenalu Francesca Fábregase. Španělská esa se v nominaci naší redakce umístili na sedmém a osmém místě.

7. Fernando Torres (Španělsko, Liverpool FC)

Fernando Jose Torres Sanz se narodil 20. 3. 1984 v Madridu a tam se také již v pěti letech začal naplno věnovat fotbalu. Inspirací mu byl především animovaný seriál Oliver a Benji o klucích, kteří se stali profesionálními fotbalisty, a také jeho dědeček, vášnivý fanoušek Atlética Madrid.

Fernando začínal jako brankář, až když mu v sedmi letech míč vyrazil několik zubů, přesunul se z prostoru tří tyčí do útoku, kde hraje dodnes.

V deseti letech, když hrál za malý madridský klub Rayo 13, si ho jako jednoho z nejlepších hráčů i kanonýrů ligy (55 branek za sezonu) vytáhlo do své akademie Atlético Madrid. Dveře do velkého fotbalu se pomalu ale jistě otevíraly. Naplno do nich mladý Fernando vstoupil o pět let později, kdy se slavným madridským celkem podepsal profesionální smlouvu a v květnu 2001 se poprvé představil v A-týmu Atlética. Od té doby odehrál 174 zápasů Premiera Division, ve kterých dokázal vstřelit celkem 75 branek. V devatenácti letech se také, jako nejmladší hráč v historii klubu, stal kapitánem Atlética Madrid.

Jeho talent se rozvíjel také na mezinárodní scéně, v roce 2001 se Torres stal mistrem Evropy do šestnácti let a byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. O rok později zopakoval prvenství na evropském šampionátu ve španělském výběru do devatenácti let. To již kolem útočníka s citem zabijáka a výrazem věčného dítěte (odtud přezdívka El Niňo, což ve španělštině znamená dítě) kroužili evropští giganti. Španělský klenot ovšem vábení dlouho odolával.

Nakonec on, ani klub neodolali. Stalo se tak v létě 2007, kdy už pro třiadvacetiletého snajpra se zkušenostmi i ze seniorské reprezentace, bylo Atlético těsné. Další zastávka jeho kariéry? Nejúspěšnější anglický klub historie - Liverpool. Přestupní částka? 26,5 miliónů liber, čímž se stal Torres nejdražším hráčem v historii klubu.

Hned v premiérové sezoně okouzlil náročné fanoušky „Reds“ a stal se novým miláčkem slavné tribuny The Kop na Anfield Road. V sezoně 2007/2008 překonal v Premier League Fernando Torres hranici dvaceti ligových branek a stal se prvním hráčem Liverpoolu od sezony 1995-96, kdy podobný kousek předvedl Robbie Fowler. Na „zelenáče“ v nejtěžší ligové soutěži světa slušný kousek. A nebýt zranění, které jej provází celou fotbalovou kariéru, mohlo být branek ještě více. Kdo ví, možná by nakonec vystřílel Liverpoolu i mistrovský titul, na který osmnáctinásobný anglický šampion čeká již od roku 1990.

Ve střílení branek pokračoval i v sezoně 2008/2009, to již coby čerstvý evropský šampion. V cestě za evropským titulem rozhodně nebyl ve španělském týmu do počtu, naopak. Byl to právě jeho gól ve finále s Německem, který rozhodl, že se po závěrečném hvizdu mohl radovat se spoluhráči ze zaslouženého titulu, již třetího reprezentačního v kariéře. Toho klubového se ovšem nedočkal ani v této sezoně, přestože k němu byl Liverpool zatraceně blízko. Opět jej o něj nejspíše připravilo mimo jiné také časté „nemocenské“ španělského goleadora.

Torres se totiž spolu s brankářem Reinou a kapitánem Gerrardem stal nepostradatelnou a klíčovou postavu červené části města Beatles. Což potvrzuje i letos. Dočká se konečně vytouženého titulu? Pokud bude po většinu sezony zdravý, není to nemožné.

Silné stránky: rychlost, umění zakončit v jakékoliv situaci
Slabé stránky: náchylnost k častým svalovým zraněním

8. Francesc "Cesc" Fabregas (Španělsko, Arsenal)

Když v roce 2003 coby šestnáctiletý mladík opouštěl Barcelonu, leckdo nad ním mávnul rukou. Ve španělském gigantu totiž dostával šance jen sporadicky, přestože byl schopen v mládežnických soutěžích nasázet i třicet branek za sezonu. Klub ovšem nadějnému mladíkovi nenabídl profesionální smlouvu a to se mu stalo osudné. Francecs Fabregas Soler (jak zní jeho celé jméno) totiž zaujal londýnského skauta na tolik, že se ho rozhodl zlákat do Arsenalu. Před teenagerem stálo životní rozhodnutí, jestli dále setrvat ve své rodné zemi nebo zamířit již v takovém mladém věku za hranice.

Občas v podobných situací vše zadrhnou rodiče fotbalisty, ale otec Francecs i matka Nuria do této skupiny nepatřili. Vše nechali na mladičkém Cescovi. „Necháme to jenom na něm, ať se rozhodne,“ prohlásili kdysi. Bylo to správné rozhodnutí. Francesc junior dal přednost fotbalu na ostrovech. Když v září již zmíněného roku 2003 podepisoval smlouvu s Gunners zřejmě nečekal, že jeho kariéra vyletí nadzvukovou rychlostí nahoru. Ale hned 28. října téhož roku se zapsal do historie londýnského klubu jako nejmladší hráč, jenž nastoupil k soutěžnímu zápasu.

Bylo mu 16 roků a 177 dnů, když se tak stalo v Ligovém poháru proti Rotherdamu. A o měsíc později bylo jeho jméno zapsáno do historie Arsenalu znovu. Stal se nejmladším střelcem klubu, když jedním gólem přispěl k výhře svého týmu 5:1 nad Wolverhamptonem. Hned v první sezóně, kterou strávil na ostrovech, vyhrál s Arsenalem ligový titul. On sám se na tom ale nepodílel, jelikož neodehrál jediný zápas v rámci Premier League. To se ovšem mělo brzo změnit.

Když se zranil kapitán klubu Vieira, dostal příležitost právě on. Nejprve nastoupil proti Evertonu a o týden později se již radoval s premiérové branky v nejvyšší anglické soutěži v zápase s Blackburnem. V sezóně 2004/2005 zaznamenal i premiérovou trefu v Lize mistrů, čímž se stal v té době druhým nejmladším střelcem této soutěže.

A poté přišel další zlom. Léto 2005 (po další a pro Arsenal zatím poslední mistrovské sezoně) a odchod Patricka Viery do Juventusu. Spekulovalo se, že je francouzský internacionál pro Wengerův tým nenahraditelný. Chyba. Na jeho postu začal nastupovat stále ještě osmnáctiletý Fabregas a pomalu ale jistě dával na Vieru zapomenout. Fanoušci Gunners si jej zamilovali, vždyť spolu s Henrym dovedl Arsenal v sezoně 2005/2006 až do finále Ligy mistrů (to nakonec londýnský klub prohrál s Barcelonou 1:2). Jeho rychlost, dokonalý přehled a na milimetr přesné přihrávky mu o rok později vynesly ocenění pro nejlepšího hráče Arsenalu. Nově tvořící se tým právě kolem mladého španělského vůdce se v této sezoně radoval ze zisku Ligového poháru.

Následovala slabší sezona 2007/2008, přestože „Wengerovy děti“ začaly sezoně fantasticky a okouzlily celou Evropu. Postupně jim ale došel dech a v létě před EURO (ale i po něm) se poprvé začalo spekulovat o velkém návratu Fabregase do Barcelony. Její touha po Cescovi zesílila poté, co se stal jedenadvacetiletý hráč se španělskou reprezentací mistrem Evropy. Na šampionátu zažil Fabregas nejblyštivější okamžiky v semifinále proti Rusku, kdy přispěl k výhře 3:0 dvěma gólovými asistencemi.

V Arsenalu potvrzuje v následující sezoně vůdčí postavení nejen výkony na hřišti, ale také kapitánskou páskou. Nejmladší kapitán týmů v Premier League ovšem Arsenal k žádné trofeji dovést nedovede, přestože jeho chyba to rozhodně není. A v létě 2009 se opakuje rok stará písnička. Také tentokrát Fabregas vábničce Barcelony odolává. A do sezony 2009/2010 vstupuje opět v dresu Arsenalu, po více jak roce bok po boku s parťákem a kamarádem Rosickým. Dotáhnou dva světoví špílmachři severolondýnský celek k toužebně očekávané trofeji v některém z dostupných lovišť? Začátek sezony ukazuje, že nic není nemožné.

Silné stránky: rychlost, dokonalé přihrávky
Slabé stránky: žádné nejsou, na své pozici patří mezi světovou elitu, dříve to možná byla občasná prchlivost

SERIÁL ZLATÝ MÍČ: Zlatan Ibrahimovič a Franck Ribéry

Kam dál?

Martina Nekvindová / Radek Dragoun, FotbalPortal.cz