Leander Schaerlaeckens: odvolání trenéra je hlavně iluze kontroly. Výzkumy mu dávají za pravdu

Michael Carrick (45) čeká na verdikt vedení Manchesteru United, který podle BBC padne na středeční schůzce v Monaku. Kolem jeho osudu se ale rozjela i obecnější debata a nejostřeji ji v úterý večer formuloval Leander Schaerlaeckens, publicista, který vyučuje na americké Marist University. Jeho sloupek v Guardianu nese titulek „Odvolání trenéra je často spíš o udržování iluze kontroly“ a podtitul „V éře pokročilé analytiky se rozhodnutí, kdy se s trenérem rozloučit, pořád zdá být věcí pocitů, a ne logiky“ (v překladu FotbalPortal.cz).

Teze má dvě části. Podle první vyhazov výsledky sám o sobě nezlepší a slouží hlavně jako viditelné gesto vedení. Podle druhé se kluby rozhodují pocitově. Obě jsme ověřili na publikovaných studiích ze tří zemí a na čtyřech výměnách trenérů z minulé sezony Premier League, s daty z oficiálního webu soutěže. O samotném Carrickovi a jeho možných nástupcích jsme psali v úterý.

Nizozemsko, Itálie, Anglie: zlepšení přijde i bez vyhazovu

Přečtěte si takéRio Ngumoha si věří na Zlatý míč. V lize ale letos začal jen jednou a gól zatím nedal

Nejcitovanější práci napsal nizozemský ekonom Bas ter Weel. Prošel eredivisie v letech 1986 až 2004, tedy 184 trenérských odchodů, z toho 81 vynucených. Odvolávané trenéry porovnal s týmy, které prošly stejně hlubokým propadem, ale trenéra si nechaly. Závěr: po výměně se výkonnost statisticky významně nezlepšuje. Křivky obou skupin se do velké míry kryjí, protože po sérii smůly se tým vrací ke svému průměru tak jako tak.

Maria De Paola a Vincenzo Scoppa z Kalábrijské univerzity udělali totéž se Serií A mezi lety 2003 a 2008. Jednoduchý model ukázal malý kladný efekt nového trenéra, ten ale zmizel, jakmile autoři zohlednili, že odvolání přichází právě na dně propadu. Jako jedno z vysvětlení nabídli, že vedení klubů „může přeceňovat vlastní schopnost dělat optimální rozhodnutí o výměně“ (v překladu FotbalPortal.cz). To je Schaerlaeckensova iluze kontroly, jen napsaná už v roce 2008.

Pro Premier League sbírala data Sue Bridgewater z Warwick Business School, která rozebrala vyhazovy z let 1992 až 2008. Simon Kuper a Stefan Szymanski, autoři knihy Soccernomics, z nich pro FourFourTwo vypíchli dvě čísla: kluby typicky odvolávají trenéra, když berou zhruba bod na zápas, zatímco běžný průměr je 1,3. Krátké líbánky s novým trenérem existují, tři měsíce po vyhazovu ale typický klub bere zase svých 1,3 bodu.

Nejnovější a nejširší vzorek má Jan van Ours z Erasmovy univerzity v Rotterdamu: osm sezon od 2017/18 do 2024/25 v pěti nejsilnějších ligách včetně Premier League. Kluby podle něj odvolávají po špatných výsledcích, i když podle očekávaných gólů hrály slušně, a odraz po výměně je statistická regrese k průměru. „Po odvolání se věci zlepší, jenže kdyby odvolán nebyl, zlepšily by se také,“ shrnul. Motiv, o kterém píše Guardian, popsal stejně otevřeně: „Výměna trenéra se často jeví jako dominantní strategie. Když se výsledky zlepší, klub sklízí chválu za rozhodnost, když ne, vedení může aspoň tvrdit, že se snažilo.“

Premier League 2025/26: dva zásahy, dvě rány vedle

Minulá sezona nabídla čtyři učebnicové případy. V lednu vyměnily trenéra Manchester United a Chelsea, v únoru Tottenham, kde Thomase Franka nahradil Igor Tudor, a Nottingham Forest, kde po Seanu Dycheovi přišel Vítor Pereira. Opta Analyst v polovině února upozorňoval, že Carrick i Liam Rosenior berou po pěti zápasech 2,6 bodu na zápas, zatímco jejich týmy předtím 1,52, respektive 1,47.

Podle oficiálních dat Premier League to dopadlo takto. Chelsea ze zbývajících dvanácti zápasů uhrála osm bodů, tedy 0,67 na zápas, a skončila desátá. Tottenham získal z prvních pěti zápasů po únorové výměně jediný bod a po změně bral 1,0 bodu na zápas proti 1,12 předtím, sezonu dokončil sedmnáctý. Nottingham se naopak zvedl z 1,04 na 1,42 a v soutěži se udržel. United pod Carrickem udělali ze sedmnácti zápasů 39 bodů, 2,29 na zápas, a dojeli třetí.

Podle nás je to přesně obrázek, který výzkum předpovídá: v průměru skoro nic, v jednotlivých případech obrovský rozptyl. Dva kluby si polepšily, dva ne. Van Ours ostatně připouští i racionální jádro vyhazovů: i když nový trenér v průměru není lepší, klub má šanci trefit někoho výrazně nadprůměrného. Jenže to je loterie, ne kontrola. Stejnou loterii teď zvažuje Crystal Palace u Pierra Sage.

Carrick potvrzuje tezi z obou stran

Nejsilnějším argumentem pro Guardian je sám Carrick. Omar Berrada a Jason Wilcox ho podle BBC v květnu doporučili jako stálého trenéra po působivém období v roli dočasného kouče. Tentýž trenér má teď po deseti kolech osm bodů a jedinou výhru, United jsou osmnáctí. BBC to vystihla větou: „Těsné rozdíly, ze kterých United během Carrickova dočasného působení těžili, se teď obracely proti nim“ (v překladu FotbalPortal.cz).

Carrick nebyl v lednu kouzelník a teď není nemehlo. Vedení ho ale podle výsledků jmenovalo a podle výsledků ho teď nejspíš odvolá. Van Ours tomu říká zkreslení výsledkem: rozhodnutí se posuzuje jen podle toho, jak dopadlo, ne podle kvality práce, která k němu vedla.

Verdikt: platí, jen kluby neřídí pocit, ale tabulka

Jádro teze platí. Žádná ze studií, které jsme otevřeli, nenašla po odvolání zlepšení nad rámec návratu k průměru a dvě z nich výslovně jmenují motiv viditelné akce nebo obětního beránka. Nepřesný je podtitul. Kluby se nerozhodují podle pocitů, ale podle velmi důsledného pravidla, jen špatného: podle výsledků. Kvalita hry podle očekávaných gólů má podle van Ourse na rozhodnutí o vyhazovu malý nebo žádný vliv. Teze by tedy měla znít: odvolání trenéra je často spíš o udržování iluze kontroly, protože kluby reagují na výsledky, ne na výkony. Pro vedení United z toho plyne otázka, kterou by si v Monaku mělo položit dřív než otázku nástupce: hraje tým špatně, nebo jen prohrává?