Angličtí manažeři mizí z Premier League. Proč dostávají šanci stále méně?

Dnes 12:43 - V Premier League působí v nové sezoně pouze tři angličtí manažeři, zatímco ze španělské Gipuzkoy pocházejí hned čtyři. Nejde přitom o nový trend - domácí kouči se z nejvyšší anglické soutěže vytrácejí už řadu let. Kluby dávají přednost zkušeným zahraničním jménům, zatímco mladí angličtí trenéři jen obtížně dostávají příležitost. Proč se cesta na lavičku Premier League pro domácí kouče stává stále obtížnější?

Proč je anglických trenérů v Premier League tak málo?

Baskická provincie Gipuzkoa je proslulá malebným pobřežím, vyhlášenou gastronomií a nádhernou horskou krajinou. Tato malá oblast na severu Španělska, v níž žije méně než milion obyvatel, je ale pozoruhodná ještě z jiného důvodu. Vychovala totiž hned několik trenérů působících na nejvyšší úrovni světového fotbalu.

A dokonce čtyři současní trenéři klubů Premier League pocházejí právě z Gipuzkoy - Xabi Alonso, Mikel Arteta, Unai Emery a Andoni Iraola. Na úvodním víkendu nové sezony tak bylo v Premier League více trenérů pocházejících z Gipuzkoy než z celé Anglie.

Je to další připomínka problému, který anglický fotbal řeší už delší dobu: domácí trenéři se z laviček klubů nejvyšší soutěže postupně vytrácejí.

Anglický prapor v současné Premier League drží pouze tři muži - Michael Carrick v Manchesteru United, Frank Lampard v Coventry City a Gary O´Neil v Ipswichi Town.

A rozhodně nejde o nový fenomén. Vraťme se o deset let zpět, na začátek sezony 2016/17. Tehdy působili v Premier League pouze čtyři angličtí hlavní trenéři: Eddie Howe v Bournemouthu, Sean Dyche v Burnley, Alan Pardew v Crystal Palace a Mike Phelan v Hull City.

Stejný počet anglických trenérů byl v nejvyšší soutěži také na začátku sezony 2021/22. Ještě výraznější obrázek nabídne pohled do Championship. Z 24 klubů druhé nejvyšší anglické soutěže jich v současnosti vede anglický trenér pouze deset.

Ani to však není žádná novinka. Na začátku sezony 2016/17 bylo v Championship pouze devět anglických hlavních trenérů. Před sezonou 2021/22 jich bylo deset.

Do statistik se přitom nepočítají někteří trenéři narození v Anglii, kteří během hráčské kariéry reprezentovali jinou zemi. Podstata problému se tím ale nemění.

Počet domácích trenérů na nejvyšší úrovni anglického fotbalu je už dlouhé roky překvapivě nízký.

A při pohledu na trojici Angličanů, kteří aktuálně vedou týmy v Premier League, začíná být zřejmé proč. Lampard i O´Neil se do nejvyšší soutěže dostali s kluby, které předtím postoupily z Championship. O´Neil navíc převzal Ipswich teprve během léta poté, co Kieran McKenna klub opustil.

Carrick se pak k Manchesteru United dostal až poté, co si v průběhu druhé poloviny minulé sezony vyzkoušel roli dočasného hlavního trenéra.

Přestože měl Carrick během dvou a půl roku v Championship s Middlesbrough obecně velmi pozitivní výsledky, je těžké uvěřit, že by o něj vedení na Old Trafford skutečně vážně uvažovalo, kdyby za klub předtím nehrál.

Podobný příběh najdeme u Lamparda. V létě 2019 je jen těžké si představit, že by Chelsea angažovala trenéra, který ve své první sezoně v profesionálním managementu dovedl Derby County do finále play-off Championship, pokud by nešlo právě o Lamparda - klubovou legendu Blues.

Naznačuje to poměrně jasný trend. Pokud nejste slavný bývalý hráč, nejpravděpodobnější cestou z Championship do Premier League je postup s vlastním klubem.

Jenže současní angličtí trenéři ve druhé nejvyšší soutěži momentálně nevedou žádného z hlavních favoritů na postup. A to znamená, že pro současnou generaci domácích koučů jde o velmi obtížnou cestu.

Člověk by očekával, že pokud trenér odvádí po delší dobu dostatečně kvalitní práci, dříve či později dostane šanci v Premier League. Realita je ale jiná.

Z Championship se do Premier League téměř nedostanete

Za posledních pět let si klub Premier League sáhl přímo do Championship pro trenéra pouze ve třech případech. Wolves si v minulé sezoně vytáhli Roba Edwardse z Middlesbrough. Chelsea v létě 2024 angažovala Enza Marescu z Leicesteru City, přičemž italský kouč právě dovedl Foxes k triumfu v Championship. A v roce 2022 Southampton jmenoval trenérem Nathana Jonese, který předtím vedl Luton Town.

Ve stejném období angažovaly kluby Premier League celkem 14 různých anglických trenérů. Pouze čtyři z nich však předtím nebyli stálými hlavními trenéry v Premier League. Šlo o Stevena Gerrarda v Aston Ville v roce 2021, O´Neila v Bournemouthu v roce 2022 a letos Liama Roseniora a Michaela Carricka.

Znovu přitom platí, že dva z těchto čtyř mužů byli velkými jmény mezi bývalými hráči. Rosenior navíc přišel z partnerského klubu Chelsea, francouzského Štrasburku. Téměř všechny cesty na trenérský vrchol se tak zdají být uzavřené.

Proč?

Pravděpodobně nejzřetelnějším vysvětlením - byť rozhodně ne jediným - je obrovský tlak, který dnes na trenéry v nejvyšší soutěži existuje. Sázky jsou jednoduše příliš vysoké.

Kluby Premier League nejsou ochotné riskovat s trenéry, kteří ještě nemají zkušenosti z nejvyšší úrovně. S tím, jak rostou finanční odměny spojené s účastí v Premier League, jsou majitelé klubů stále zoufalejší v boji o udržení mezi elitou.

A totéž platí o klubech Championship, které jsou stále více odhodlané probojovat se mezi anglickou elitu. Výsledkem je, že nová trenérská jména jen velmi zřídka dostanou možnost naskočit do pomyslného kolotoče Premier League.

Za posledních pět let byli Keith Andrews v Brentfordu a O´Neil v Bournemouthu jedinými trenéry, které klub Premier League natrvalo angažoval do jejich první skutečné role hlavního kouče.

„Jak mám získat zkušenosti, když mi nikdo nedá šanci?“

Mnoho mladých trenérů už veřejně mluvilo o tom, jak obtížné je získat první velkou příležitost. Bývalý anglický levý obránce Ashley Cole se v březnu stal trenérem italské Ceseny v Serii B. Předtím přiznal, že se v Anglii cítil „odrazován nedostatkem příležitostí“.

„Rádi vám řeknou: ‚Nemáte zkušenosti.‘ A já na to: Chápu, co říkáte, a souhlasím - ale jak mám ty zkušenosti získat?“

„To je boj, který musíte jako asistent trenéra podstupovat šest nebo sedm let. Musíte udělat skok do neznáma, ale stejně tak musí skok do neznáma udělat i klub,“ řekl Cole.

Podobný názor loni vyjádřil také jeho bývalý spoluhráč z Chelsea a anglické reprezentace John Terry.

„Je to vlastně opravdu skličující,“ řekl Terry.

„Sám jsem se ucházel o několik trenérských pozic a nedostal je kvůli nedostatku zkušeností jako hlavní trenér. Ale když jste byl kapitánem Chelsea a své země, nejsem si jistý, co víc můžete z hlediska vedení týmu a lidí udělat.“

Terry přitom vlastní trenérskou licenci UEFA Pro. A právě tady se dostáváme k dalšímu důležitému faktoru.

Anglie za Evropou zaostává i v trenérském vzdělávání

Anglie tradičně zaostává za některými dalšími velkými evropskými zeměmi také v počtu kvalifikovaných trenérů. Podle zprávy deníku The Guardian z roku 2017 mělo v Anglii licenci UEFA Pro nebo A Licence celkem 1 796 lidí.

Ve Španělsku jich bylo ve stejné době 15 089. Rozdíl je obrovský. A ani v následujících letech se situace výrazně nezměnila. Anglická fotbalová asociace FA v roce 2021 uvedla, že trenérskou licenci UEFA Pro prostřednictvím England Football dokončilo méně než 500 koučů.

Na jedné straně tak existuje omezený počet kvalifikovaných anglických trenérů. Na straně druhé kluby nejsou ochotné riskovat s těmi, kteří potřebné licence a kvalifikaci mají. Není proto překvapivé, že jich v Premier League působí tak málo. Stačí se podívat na Španělsko a rozdíl je okamžitě patrný.

Španělsko dává domácím trenérům mnohem větší prostor

Ve Španělsku vede 12 z 20 klubů La Ligy španělský trenér. Španělský národní tým navíc získal titul na Euru 2024 a mistrovství světa 2026 pod vedením Luise de la Fuenteho. Ten přitom před převzetím seniorské reprezentace téměř deset let pracoval u španělských mládežnických reprezentací.

Jeho cesta dokonale ilustruje rozdílný přístup. Domácí trenéři ve Španělsku dostávají prostor postupně sbírat zkušenosti a propracovávat se od mládežnických kategorií až k absolutní reprezentaci.

Anglie přitom podobný model zná také. Gareth Southgate si vybudoval velmi slušnou pozici poté, co se z trenéra anglické reprezentace do 21 let postupně dostal k seniorskému národnímu týmu. Přesto ho FA v roce 2024 nahradila Thomasem Tuchelem s cílem vyhrát mistrovství světa.

Tím zároveň vyslala velmi výrazný signál: jako by nevěřila, že domácí trenér může tohoto cíle dosáhnout. A všechny tyto faktory dohromady ukazují na širší kulturní problém, který začíná už na nejvyšších úrovních anglického fotbalu.

Zatímco španělská fotbalová asociace i domácí soutěž se podle všeho snaží vytvářet prostor pro domácí trenéry a systematicky je rozvíjet, v Anglii je jejich podpora až druhořadá. Tento způsob uvažování je navíc zakořeněný už tak dlouho, že je těžké představit si jeho rychlou změnu.

A možná právě proto dnes není nijak překvapivé, že baskických trenérů je v Premier League více než těch anglických.

Kam dál?

Více informací o Chelsea FC naleznete zde.

Michal Čermák /