Je Special One v Manchesteru odsouzen k trenérskému neúspěchu?

© Mirror - Jose Mourinho

14.04. - Trenérská kariéra Josého Mourinha je lemována tituly. S týmy, které vedl, získal řadu ligových triumfů a s některými z nich zvítězil i v Lize mistrů. Nyní je před Mourinhem nová výzva, která je možná náročnější, než opanování Ligy mistrů - navázání na úspěšnou éru Sira Alexe Fergusona. Nad tím, zda by měl Manchester chtít znovu vyhrávat, nebo chtít nového Fergusona, se pro magazín FourFourTwo zamyslel Thore Haugstad.

První fotbalové zkušenosti začal Mourinho sbírat v mladém věku, kdy skautoval soupeře týmu, který trénoval jeho otec. Práce mladého Mourinha byla detailní. Jednou, když tým jeho otce Felixe potřeboval v následujícím zápase minimálně remizovat, aby si zajistil účast ve vyřazovací fázi druholigové sezony, strávil José Mourinho sledováním soupeře celý týden a jeho poznatky přispěly ke kýžené bezgólové remíze. „Věděl o nich všechno,“ konstatoval Felix Mourinho.

Později působil Mourinho jako asistent Sira Bobbyho Robsona v Portu, Benfice a Barceloně. Zatímco Robson se staral o útočný projev hry, obranu plně přenechal Mourinhovi. Ten tak navázal na svoje předchozí zkušenosti a rozvíjel svoji specialitu. Analyzoval soupeře, jeho největší útočné hrozby a podle toho organizoval hru vlastní obrany.

Schopnost vynulovat ofenzivu soupeře byla jedním ze základních stavebních kamenů Mourinhova úspěchu. Na lavičce Manchesteru United čelí nové výzvě vybudovat útočný tým. Zatím se však zdá, že tato schopnost Mourinhovi chybí.

Fakta a statistiky hovoří jasně. United mají druhý nejlepší bodový průměr z venkovních zápasů, ale hlavně kvůli devíti domácím remízám je jejich snaha o umístění v top čtyřce prozatím marná. Většinu nerozhodných zápasů si zasloužili vyhrát, byli lepší, ale dopláceli na mrhání vyloženými šancemi i na pověstnou smůlu. Co se týče střelby, Rudí ďáblové jsou v rámci domácích zápasů na druhém místě v počtu střel z pokutového území. V počtu vstřelených gólů jsou však čtrnáctí.

Zejména útočnou hru tak musí United zlepšit. Na polovině soupeře a kolem pokutového území chybí hráčům nápad a moment překvapení. Přestože se útočná hra od éry Louise Van Gaala zlepšila, stále je na míle vzdálená energické ofenzivě Alexe Fergusona.

Při svém nástupu do funkce manažera Manchesteru United Mourinho sliboval, že naváže na útočnou tradici United. Zdůrazňoval, že hlavním úkolem je bavit diváka. Když však přišly bodové ztráty, začal Mourinho nejvíce připomínat herní převahu, kterou si jeho tým vytváří.

Je zajímavé, že dominantní hra je přesný opak toho, jak hrály jeho týmy dříve. Styl hry nebyl tak důležitý jako tři body. Dával dohromady týmy, které byly obezřetné v obraně a smrtící v protiútocích. To totiž umí Mourinho nejlépe. Vize Manchesteru United tedy nutí Mourinha, aby dělal kompromisy se svým vlastním herním přesvědčením.

Mourinhovy nejlepší trenérské momenty přišly v týmech, u kterých nebyl líbivý herní styl na prvním místě. Fanoušci Porta nebyli Mourinhovou hrou znudění, protože jejich tým sbíral ligové tituly a ovládl Ligu mistrů. Hlavní prioritou Romana Abramoviče v Chelsea bylo vyhrát. V milánském Interu si Mourinho liboval v italské mentalitě „účel světí prostředky“.

Naopak v Realu Madrid narazil Portugalcův pragmatismus na očekávání baletního stylu hry. Když se znovu octl v Chelsea, Abramovič toužil po tom, aby jeho tým získal nezaměnitelnou tvář a styl. Mourinho se snažil vyhovět svému chlebodárci i tím, že podepsal Cesca Fabreagse, v polovině mistrovské sezony ale znovu sklouzl ke svému pragmatickému stylu hry.

V Portu, Interu a při první štaci v Chelsea vybudoval Mourinho silné, až strojově přesné týmy. Jeho hráči byli disciplinovaní a připravení udeřit z každého protiútoku. José Mourinho těžil z toho, co uměl nejlépe - vynulovat soupeře. Udržet čisté konto a vstřelit alespoň jeden gól. Takový styl hry mohl být stereotypní, přinášel však úspěchy.

Očekávání Manchesteru změnilo Mourinhovy priority. Když byl v Chelsea, zbavil se Juana Maty, nyní však hojně využívá jeho kreativity. Z Mourinhovy hry vymizely protiútoky, po dlouhé době v jeho sestavě chybí bojovný záložník, který získá balon, podrží jej a rozehraje. K tomuto ideálu se v Manchesteru blíží pětatřicetiletý Michael Carrick.

„Nejsme tým, který pouze brání a čeká na chybu soupeře. Vím, jak sestavit takový tým, dříve jsem to dělal. Účelná hra však není to, co chtějí fanoušci a představitelé klubu vidět a ani já nechci s Manchesterem takto hrát. Takže se oproti jiným letům ubíráme jinou cestou. Cestou, kterou nehodláme měnit,“ řekl José Mourinho v prosinci loňského roku.

Dnes vyplouvají na povrch spíše Mourinhovy slabiny než silné stránky. Ještě před angažmá v United se on a jeho týmy potýkali s urputně bránícími soupeři. V takových zápasech ztrácí hráči pod Mourinhovým vedením rytmus a nápaditost.

V případech, kdy se tým nedokázal prosadit, měl Mourinho k dispozici hráče, kteří vlastními silami rozhodli zápas - Deco, Lampard, Sneijder, Özil nebo Hazard. Jednoho takového hráče má Mourinho k dispozici i nyní - Zlatana Ibrahimoviće.

Vize postfergusonovského Manchesteru si vzájemně odporuje s Mourinhovým naturelem. Portugalský specialista na protiútoky se snaží vybudovat tým hrající kombinační fotbal založený na držení míče. Důkaz o Mourinhově účelnosti můžeme spatřit v minulé a dnešní Chelsea. V žádné z pěti sezon pod Mourinhovým vedením nevstřelila Chelsea více než 73 gólů. Když s Chelsea získal mistrovský titul Carlo Ancelotti, vstřelil jeho tým 103 branky. Letošní Chelsea Antonia Conteho míří za pokořením osmdesátigólové hranice.

Mourinho rozhodně nepřišel o své schopnosti - jeho United se pyšní druhou nejlepší defenzivou v Premier League. Na druhou stranu však Rudí ďáblové vstřelili pouze 46 gólů ve 30 zápasech. Pouze čas ukáže, jestli Mourinho zvládne najít plán, jak oživit ofenzivu svého týmu. Dokud ale budou trvat požadavky na dominantní styl hry, který bývá v rozporu s Mourinhovým přesvědčením, není pravděpodobné, že bude Portugalec tak úspěšným manažerem Manchesteru United, jakým by potenciálně mohl být.

Ondřej Pražák / fourfourtwo.com