Liverpool vs. Chelsea – zrození moderní rivality

08.11. - Dnes krátce po poledni britského času se na Anfield Road rozpoutá boj mezi Liverpoolem a Chelsea. Nejsou to odvěcí rivalové, možná ani dnes někteří příznivci Reds neberou Blues jako nějakého extra soka. Ale v posledních 10 letech se tyto dva kluby utkaly v nespočtu velkých bitev, jež rozhodovaly o trofejích, jak v anglických soutěžích, tak v Lize mistrů. Dá se to považovat za novodobou rivalitu?

Bylo jaro roku 1987. Nejvyšší anglická soutěž tehdy ještě ani nenesla dnešní název Premier League. Liverpool zavítal na Stamford Bridge. Slunce osvětlovalo chrám Chelsea. V sázce nebyl ligový titul, a tím pádem se nehrálo ani o místa zaručující pohárovou Evropu (mimochodem, tehdy se mistrem stal městský rival Liverpoolu Everton a z nejvyšší soutěže sestoupil Manchester City). Na stadion přišlo 30 000 lidí, aby se naposledy v sezóně podívali na své miláčky a pak je čekalo dlouhé léto bez fotbalu.

Byl to poslední zápas Iana Rushe před jeho přesunem z Liverpoolu do Juventusu. Ken Bates, tehdy šéf Chelsea, sešel na trávník, popadl před utkáním mikrofon, popřál slavnému útočníkovi hodně štěstí a podal mu celerovou nať (celer je totiž oficiální zeleninou Chelsea). Stadion aplaudoval. Rush skóroval, a tak podílel se tak na divoké přestřelce 3:3. Fanoušci obou klubů jej potleskem vyprovázeli na cestu do Itálie.

Téměř na den přesně o rok dříve, v roce 1986, Kenny Dalglish svým skvělým volejem rozhodl na Stamford Bridge o výhře Reds 1:0 a Liverpool tehdy slavil ligový titul. Příznivci hostů byli radostí bez sebe. Byli požádáni, aby se drželi dále, a divoce slavili velký triumf. Z ampliónů na Stamford Bridge se ozývala slavná píseň „We are the champions“ od skupiny Queen, jako jistý způsob blahopřání.

Chelsea vs. Liverpool. Liverpool vs. Chelsea. To v průběhu mnoha let nebyl zápas, který by fotbaloví odborníci častovali slovy, jako jsou vypjatý, lítý, nenávistný. Byla to „pouze“ utkání mezi dvěma tradičními týmy z různých koutů Anglie.

Jistě, Robbie Fowler ukázal svou drzost, když Graema Le Sauxe z Chelsea označil za homosexuála, jen kvůli jeho nezvyklým zájmům (četba, sběr starožitností, ochrana přírody). Později se za svůj výrok omluvil. Ale tohle nebylo žádné skutečné nepřátelství.

V roce 2003 Chelsea porazila Liverpool a uhájila před ním 4. místo, které zajišťovalo vstupenku pro Ligu mistrů. Tehdy Gianfranco Zola končil své dlouholeté angažmá v dresu Blues (po sezóně odešel dohrát kariéru do italského Cagliari). Liverpoolští fandové mu tleskali. Byl skvělý a oni to věděli. Zola si to zasloužil.

Reds vs. Blues - moderní rivalita (zdroj: fourfourtwo.com)

Ovšem věci se mění a vyvíjejí hodně rychle. Dnes je vše jinak. Před touto sezónou oba kluby významně posilovaly. Chtěly bojovat o titul a věděly, že ten druhý je bude chtít za každou cenu pokořit. Dnes je mezi nimi zkrátka velká rivalita, která vznikla až v dnešní moderní době. Zápasy jsou vyhrocené, nepříjemné pro oba tábory.

Kořeny soupeření mezi Liverpoolem a Manchesterem United sahají až do doby průmyslové revoluce, Tottenham a Arsenal chtějí dokázat svou nadřazenost v severním Londýně od nepaměti. Nenávist panuje také například mezi Brightonem a Crystal Palace, kteří se přou o to, kdo je blíž Severnímu terminálu letiště Gatwick. Tyto fotbalové „války“ mají své legitimní historické i faktografické okolnosti. To mezi Chelsea a Liverpoolem jde o něco jiného, něco nového, něco, co více souvisí s Premier League.

Jen několik týdnů po zmiňované výhře Chelsea nad Reds v roce 2003, se Roman Abramovič rozhodl vstoupit do fotbalového prostředí. Své peníze vložil do Chelsea a mínil vše změnit. Od té doby už nebylo nic, jako dřív. Chelsea začala excelovat, soupeři se jí posmívali a tady někde byl zárodek budoucí rivality.

Nebylo to však jen o peněžní injekci Abramoviče (jeden vtipný transparent fanoušků Reds vyvěšený v Istanbulu v roce 2005, kde hrál Liverpool finále Ligy mistrů proti AC Milán, hlásal: „Romanovy daně platí náš gyros“). Ano, tato skutečnost jistě přilila olej do ohně, příznivci klubu z města na řece Mersey se vysmívali finančnímu bohatství Chelsea, ale je v tom mnohem víc.

Rok 2005 byl z pohledu soupeření mezi Reds a Blues hodně zajímavý. Oba celky se utkaly ve finále Carling Cupu. Chelsea po velké bitvě vyhrála na stadionu v Cardiffu po prodloužení 3:2 (tehdy už byl v brance londýnského mužstva Petr Čech), José Mourinho si neodpustil kontroverzní gesto, když se obrátil na fanoušky Liverpoolu a přiložil si prst k ústům, čímž dával najevo, že je umlčel. To se samozřejmě příznivcům Gerrarda a spol. pranic nelíbilo a hodně je to pobouřilo. To se psal únor.

Gesto Mourinha k fanouškům Liverpoolu během finále Carling Cupu v roce 2005 (sport.net)

Jenomže o tři měsíce později (konkrétně 3. května) to byl právě Special One, kdo oněměl. V odvetě semifinále Champions League Liverpool na Anfield Road porazil Chelsea 1:0 a po předchozí bezbrankové remíze postoupil do nezapomenutelného istanbulského finále. Portugalský kouč stále s oblibou nazývá Garcíův gól doslovně „The Ghost Goal“. Dodnes se vedou spory o tom, zda by míč celým objemem za čárou, či nikoliv.

Luis García se raduje. Podle Josého Mourinha to byl gól-negól (zdroj: fourfourtwo.com)

V roce 2006 zase Liverpool přemohl Chelsea v semifinále FA Cupu. Následné finále proti West Hamu zvládl po penaltovém rozstřelu a slavil zisk cenné trofeje. O rok později se opakovala situace z Ligy mistrů. Tato dvě mužstva na sebe narazila znovu v semifinále a opět se radoval Liverpool, který lépe zvládl pokutové kopy. Rafovi Benítezovi to vyšlo dokonale.

V dalších dvou sezónách však došlo na „modrou“ pomstu. V ročníku 2007/2008 šlo opět o semifinále milionářské soutěže, tentokrát ale zamířila do finále Chelsea. První souboj skončil 1:1, odveta v normální hrací době taktéž 1:1, v prodloužení padly 3 branky, z toho 2 do sítě Pepe Reiny. V sezóně 2008/2009 to bylo čtvrtfinále LM, ve kterém se utkali dva novodobí rivalové. Úvodní zápas vyhrála na Anfield Road Chelsea 3:1, v odvetě Reds rychle vedli 2:0, ale nakonec se urodila divoká remíza 4:4. Dál tedy putovali svěřenci Josého Mourinha. Nejčerstvější velká vzpomínka je z posledního vzájemného souboje z minulé sezóny. Do konce scházela 3 kola. Liverpool trůnil na prvním místě ligové tabulky a už už toužebně sahal po vysněném titulu, ale přišlo „uklouznutí“ Gerrarda a bylo po snech.

Poslední vzájemný duel přinesl Gerrardovi hodně hořkou pilulku (zdroj: zimbio.com)

Mimo hřiště také došlo k několika neshodám a vzrušeným reakcím. Liverpoolský talisman a dlouholetý kapitán Steven Gerrard měl dvakrát možnost odejít právě do Chelsea. Tyto zvěsti způsobily pobouření mezi všemi pravověrnými fanoušky Reds. Jenomže pro Gerrarda bylo toto „modré jablko pokušení“ až příliš kyselé. Prohlásil, že King´s Road nehodlá opustit.

Svou roli hrají také pokřiky. Liverpoolští dráždí tímto: „Nemáte žádnou historii“, menší část příznivců Chelsea zase nechutnými výkřiky: „Vrazi“, čímž odkazují k tragédii na Heysel Stadium a Hillsborough. Hoďte toto všechno do vroucího doutnajícího kotle, zamíchejte a vznikne vám peprná rivalita.

Na jednom fanouškovském fóru Chelsea se v poslední době hodně diskutuje o tom, kdo je pro ně největším rivalem. „Pokud jde o čistou nenávist, pak je to Liverpool. Není to „rivalita“ jako taková, protože bojujeme za různé cíle, ale tohle je prostě zlá krev,“ píše jeden z přispívajících.

„Různé cíle“ - to znamená, že Chelsea je mnohem konkurenceschopnější, což je zřejmě pravda, a má to především naštvat fanoušky Liverpoolu. Ovšem, zdá se, že ti to až tak neberou. Neprojevují nenávist stejně jako druhá strana ze Stamford Bridge. Jenomže, stejně jako je problém neopětovaná láska, může způsobit potíže i neopětovaná nenávist.

„Nevadí mi. Byl jsem opravdu potěšen, když v loňském roce vyhráli Evropskou ligu. Samozřejmě, hlavně kvůli Rafovi Benítezovi, ale byl jsem skutečně rád. Teď, kdyby šel Benítez do Evertonu nebo do Manchesteru United, tak bych nenáviděl jakoukoliv trofej, kterou by s jedním z těchto klubů získal.“akds

Fernando Torres zamířil před lety z Liverpoolu do Chelsea (zdroj: sport.net)

„Ano, málem nám ukradli Stevena Gerrarda. Ztratili bychom našeho brilantního kapitána, což by bolelo, ale jen proto, že by odešel, ne proto, že do Chelsea. Fernando Torres tam odešel. Byla to rána, ale rozhodně to nebylo tak, že bychom z toho nemohli usnout. Bylo by mnohem horší, kdyby zamířil do Manchesteru United, do Evertonu, nebo dokonce do Arsenalu.“

„Připadá mi, že Chelsea pod Romanem Abramovičem potřebovala definovat nějaký „zádrhel“, nějakou „rivalitu“. Nikoho příliš nezajímá boj mezi Chelsea a Fulhamem. Fanoušci zkrátka chtěli novějšího soupeře, významnějšího a vzhledem k tomu, že jsme s nimi v posledních letech odehráli několik velkých bitev, připadlo to na nás.“

„Jistě, že chci, abychom je v sobotu porazili. Toužím po tom, ale proto, že by to pro nás byl přínos, ne proto, že je to Chelsea. Vítězství nad Chelsea mi přinese radost ze tří bodů. To je všechno.“

„Někteří hráči už jsou tam skutečně dlouho. Myslím si, že tým, se kterým Carlo Ancelotti vyhrál v roce 2010 double, byl jedním z nejlepších za posledních 10 let. Byl fantastický. Mužstvo Josého Mourinha při jeho prvním angažmá v Premier League byl také obdivuhodné, dávalo spoustu gólů,“ píše Neil Atkinson na svém webu The Anfield Wrap.

Za doby panování Rafaela Beníteze na Anfield Road se rodila velká rivalita (zdroj: sport.net)

Joe Tweed, editor blogu Plains of Almeria (blog Chelsea), však vidí věci jinak: „Myslím si, že jde o skutečně lítou rivalitu. Řekl bych, že základním bodem bylo působení Rafaela Beníteze. Během jeho angažmá na Anfield Road byl Liverpool považován za největšího rivala Chelsea. Pokles Liverpoolu pak pravděpodobně vedl k oslabení tohoto postoje.“

„Vezměte si ten pokřik o naší historii. Nevadí nám to. Liverpool je město, které má romantického ducha fotbalu víc než kterékoliv jiné. Historie je o tom, že stále hrajete na stejném stadionu, že máte prvního manažera tmavé pleti, se kterým vyhrajete domácí pohár, že máte jedny z nejvyšších návštěv v Anglii, že jste byli prvním týmem, který nosil čísla na dresech atd. To je významnější než počet trofejí. My zastupujeme něco nového, něco, co očividně dopaluje fanoušky Liverpoolu,“

Nedám! - José Mourinho nechce vrátit míč hráčům Reds (zdroj: zimbio.com)

Je jasné, že v sobotu uvidíme na Anfield Road velkou bitvu. Tentokrát ještě nebude rozhodovat o titulu. K němu ještě zbývá dlouhá cesta. Jistě nebudou chybět nějaké ty projevy nenávisti. Určitě dojde na nějaké to „škádlení“. Možná, ale opravdu jen možná, se objeví kus celeru, zazní některý z hitů legendární skupiny Queen. Aspoň kvůli starým časům...

Kam dál?

• Liverpool má Chelsea co vracet, Arsenal míří na půdu šesté Swansea
• 5 hlavních problémů Liverpoolu v probíhající sezóně
• Proč je Liverpool „novým“ Manchesterem United
• Nemanja Matič – Mourinhovo „monstrum“ uprostřed pole může být klíčem k titulu
• Mourinho: Můj tým byl loni nestabilní a neustál tlak, letos jsme lepší

Více informací o Chelsea FC naleznete zde.

Michal Čermák / fourfourtwo.com, liverpoolfc.com, youtube.com, fotbalportal.cz