Sloupek: Pohádka o ropném magnátovi

© goal.com - Fan Manchester City

19.01. - Rekordní nabídka šejků z Abú Zabí na ofenzivní eso AC Milán Kaká rozdmýchala vlnu diskuzí. Jedni tvrdí, když na to mají, ať ty peníze dají, navíc se díky tomu dostanou do „oběhu“ a přijdou tak další přestupy. Druzí naopak říkají, že tyto obří finance ničí fotbal. Kde je pravda? Pojďme se na to podívat trošku jinak...

...Představte si tu situaci: Žijete v malé zemičce, o které krom zasvěcenců a ropných společností vlastně nikdo pořádně neví. A to přesto, že na vašem kontě se válejí miliardy ropných dolarů. A vy se to rozhodnete změnit. Jak? Koupíte sportovní klub v nejrozšířenějším sportu na světě, navíc v nejsledovanější lize na planetě. Bum. Najednou o vás mluví celý svět. A jak se říká: Špatná reklama, také reklama. Vy tomu navíc pomáháte prohlášeními, že za obrovské finance zkoupíte největší světové hvězdy fotbalu.

A hned na úvod se vám zadaří. Získáte Robinha, přejdete jeho přeřeknutí, že se těší na své spoluhráče v Chelsea a mnete si ruce, jak ty vaše peníze dokážou divy. Ale nestačí vám to, a tak se rozhodnete o pár měsíců později ulovit za ještě větší peníze dalšího fotbalového virtuosa - Kaká. A podle posledních informací se vám to nejspíše povede. Jste na vrcholu blaha - teď trofeje přijdou sami, říkate si. Jenže, co když tyhle vzdušné zámky nevyjdou? Ono totiž ne vše si za peníze můžete koupit - vášeň, výkony, srdce, výsledky (dobře, to možná ano). Koupím další star - řekně si bohatý Arab.

Jenže co když to nevyjde ani poté? Ani další rok? „Ten fotbal je hrozný, principy mé ekonomiky tam nefungují. Jaktože mám největší hvězdy, nejlepší tým, berou největší peníze a nevyhrávají?“ ptá se sám sebe šejk. „Ten fotbal mne nebaví, končím, budu radši stavět mrakodrapy, utápět se v diamantech a kupovat drahá auta, na to alespoň berou ženské,“ řekne si.

Tady ale začíná další problém. Komu nafouknutý a neúspěšný tým prodat? V lepším případě se to povede, jenže pokud jeho finanční toky nebudou podobné těm arabským, nastane problém. Gigantické platy, předimenzované investice + mizerné výsledky = zkáza. V nejhorším případě může dojít i na krach. Zvláště v době po další velké finanční krizi.

Palcové titulky světových médií hlásají - Manchester City na pokraji krachu. Možná se to dostane do rukou bohatého šejka z Abú Zabí, který se právě rozvaluje na své soukromé pláži, obklopen krásnými ženami. „Manchester City? To mi něco říká, kde jsem o nich vlastně slyšel?“ říká si sám do vousů.

Ano, tento sloupek je hodně nadnesen, možná se mu také někdo zasměje. Ale? Není podobný scénář jeden z těch možných? Není spíše k zamyšlení? Vážně takto funguje tržní ekonomika? V jiných odvětví možná (i když také o tom by se dalo polemizovat). Sport není burza ani velká nadnárodní společnost. Ve sportu více než kdekoliv jinde jste závislý na spoustě mnohdy náhodných, šťastných detailech, které až poté dokáží utvořit úspěšný celek. Ale to chce zkušenosti, čas, kvalitu (nejen hráčskou), pevné základy a až poté peníze. Díky tomu zůstane sport sportem a bude vždy krásný, i když v něm peníze hrají významnou roli. Případ Chelsea a Abramoviče budiž příkladem...

Jan Novák / Fotbalportal.cz