Leeds United: Šli jsme za svým snem! A zbankrotovali…

© -

18.12. - Jít za svým snem. Sportovci často využívaná fráze. Mnohým také přinese úspěch. Peter Ridsdale šel za svým snem s takovou vervou, že se mu podařilo dostat jeden z nejlepších klubů Evropy do třetí ligy. Přestavujeme Leeds United.

Když v roce 2001 Leeds United válcoval v rámci Ligy mistrů celou Evropu, asi nikoho nenapadlo, že tento nesmírně ambiciózní, perspektivní a bojovný tým bude hrát za šest let třetí ligu. Jenže Whites srazily ke dnu dvě věci - zbytečné rozhazování ředitele klubu Petera Ridsdelea a také neuvěřitelná smůla. Čtyřikrát totiž byl Leeds jeden zápas nebo jedno místo k tomu, aby se dostal tam, kde chtěl být. Ale o tom později. Začneme od úplného začátku.

První podoba klubu pochází z roku 1904, kdy vznikl Leeds City. Jenže kvůli první světové válce přišel o všechny hráče, a tak v roce 1919 začal znovu. S novými hráči i názvem - Leeds United. Do Football League byl Leeds vybrán už v květnu 1920 a začal hrát v Second Division. Titul v druhé nejvyšší soutěži získal už o čtyři roky později a postoupil do First Division.

Pak Leeds putoval mezi dvěma nejvyššími soutěžemi, až se ve First Divison napevno usadil v roce 1932. Tehdy už s legendou klubu a skvělým obráncem Wilfem Coppingem. Dvacetinásobný anglický reprezentant hrál za klub od dvaceti let, po přestupu do Arsenalu se i v 29 letech vrátil, aby na Elland Road ukončil kariéru. Dalším velkým hráčem historie je velšský střelec John Charles, který po příchodu ze Swansea po druhé světové válce dres Whites oblékl 297x a nastřílel 150 branek. Po návratu v roce 1962 přidal dalších 11 startů a tři góly.

První trofej si Leeds připsal v roce 1968, tehdy nastartovalo pro klub skvělé období. Po triumfu v Ligovém poháru vyhrál o rok později titul a anglický superpohár. Další titul si po třech druhých místech připsal v roce 1974, v roce 72 navíc slavil první a poslední zisk FA Cupu. Sezónu po mistrovském titulu Leeds dokonce dokráčel do finále PMEZ, kde ho v Paříži porazil Bayern Mnichov. V semifinále si poradil mimochodem i se španělskou Barcelonou. Tím pro Whites ale krásné období skončilo a v roce 1982 následoval sestup do Second Division.

Ještě než budeme pokračovat, je třeba zmínit řadu legend klubu. V první řadě další skvělý stoper, Norman Hunter, který během 14 let hrál v barvách Whites 540x. Opomenout nesmíme ani duo záložníků Bremner - Giles. Oba patřili k oporám úspěšného týmu, Bremner hrál za Leeds v 587 zápasech, Giles jich nasbíral zhruba o dvě stovky méně. První jmenovaný v 80. letech tým převzal i jako manažer.

Do první ligy se Leeds vrátil v roce 1990, aby svůj třetí ligový titul získal hned po dvou sezónách. Do týmu se v té době dostal i Eric Cantona, o něco později Ian Rush. Už se dostáváme k přelomu tisíciletí, kdy se Leeds začíná dostávat i do podvědomí fanoušků fotbalu v Evropě. První zlom Whites na cestě ke slávě nastal v roce 1997, kdy klub koupil Peter Ridsdale. V roce 1998 se manažerem klubu stal dosavadní asistent George Grahama, který odešel do Tottenhamu, David O´Leary a nová éra Whites začala. O´Leary v první sezóně Leeds dovedl na čtvrté místo a dostal ho do Poháru UEFA (tehdy do Ligy Mistrů postupovali pouze tři týmy).

Příští sezónu Leeds v evropské soutěži číslo dvě došel až do semifinále, kde ho vyřadil turecký Galatasaray. Cestou Leeds mimochodem vyřadil i AS Řím nebo pražskou Slavii. I liga se Whites povedla, O´Leary svůj tým dovedl na třetí místo, tudíž i do Ligy Mistrů.

V kvalifikaci Leeds vyřadil po výhrách 2:1 a 1:0 Mnichov 1860 a postoupil do základní skupiny H společně s Barcelonou, AC Milán a Besiktasem Istanbul. Podle předpokladů si to měl pouze s tureckým týmem rozdat o Pohár UEFA, jenže Whites se podařil oba favority velmi potrápit. Svěřenci David O´Learyho doma porazili AC Milán, rozdrtili Besiktas a remizovali s Barcelonou. Venku už se jim tolik nedařilo, ale remíza 1:1 ze San Sira jim nakonec zajistila s devíti body postup do osmifinálové skupiny. Leeds za sebou nechal Barcelonou a poprvé na sebe v Evropě upozornil.

Jenže i pro osmifinálovou skupinu byl Leeds outsiderem. Jeho soupeři měly být týmy Realu Madrid, Lazia Řím a Anderlechtu Brusel. Doma na Elland Road Leeds první utkání s Realem sice prohrál, jenže pak vyhrál v Římě i nad Anderlechtem. Po jasné výhře v Bruselu si už dvě utkání před koncem zajistil postup do čtvrtfinále Ligy Mistrů! Ve zbylých dvou utkáních potrápil Real Madrid na jeho hřišti a doma remizoval s Laziem. To už nic ale na postupu týmu posíleného Rio Ferdinandem z West Hamu nezměnilo.

Ve čtvrtfinále na Leeds narazil španělský mistr - Deportivo La Coruňa. Jenže Španělé mladý tým velmi podcenili a dopadli stejně jako jejich krajané z Barcelony. V Anglii je Leeds doslova vyprášil a po brankách Harta, Smithe a Ferdinanda se radoval z vítězství 3:0. Deportivu už ke zvrácení průběhu čtvrtfinále nepomohla ani výhra 2:0 na domácí půdě a Leeds postoupil až do semifinále. Tam ale Whites už nedokázali přejít přes Valencii a po výsledcích 0:0 a 0:3 Ligu mistrů opustili.

Začátek Premier League Leedsu nevyšel historické sezóny, a i když na jaře v nejvyšší anglické soutěži řádil, o jeden bod mu unikla účast v Lize mistrů i pro příští rok. Nicméně Leeds se s tím holt smířil a začal novou sezónu ve velkém stylu. Poprvé prohrál až v 12. kole, suverénně vedl tabulku a zdálo se, že Whites míří za titulem. Celé nadšení se přeneslo i na Petera Ridsdalea, který začal skupovat posily. Přišel střední záložník Seth Johnson, jenže ten na Elland Road vyhořel. Obzvláště nevysvětlitelný je nákup Robbie Fowlera. Leeds měl v tu chvíli tři špičkové útočníky - Viduku, Keana a Smithe - a dalšího rozhodně nepotřeboval.

V lednu pak přišel začátek pádu. Leeds totiž naprosto vyšel formy, přišly problémy v kabině a výsledkem byly dva měsíce bez výhry. Pak sice Whites opět začali vyhrávat, ale nakonec skončili pouze na pátém místě. Opět jen jediná příčka dělila klub od Champions League a tím pádem přišly obrovské dluhy. Tým tak v létě opustil Rio Ferdinand za 30 milionů liber a tehdy jako nejdražší hráč Premier League odešel do Manchesteru United. Proti jeho odchodu se postavil David O´Leary, za což ho vedení klubu vyhodilo. Nahradil ho Terry Venables.

Whites tedy s téměř totožným kádrem vstoupili do nové sezóny a to úspěšně, po šesti kolech jim patřilo druhé místo. Pak se ale vše otočilo, Leeds se začal propadat. A to nejen na hřišti, ale i finančně. V lednu už měl Leeds dluhy ve výši 80 milionů liber. Výsledkem byl odchod Dacourta, Bowyera, Fowlera a Woodgatea. Vážnost situace potvrdil i Ridsdale, který také na konci března rezignoval. Nahradil ho John McKenzie.

Leeds se už pod novým manažerem Peterem Reidem dokázal zachránit. Záchranu si zajistil v předposledním kole, kdy vyhrál na Arsenalu a na rok a půl se stal posledním týmem, který Gunners v lize porazil. Jenže po sezóně následovaly další odchody, klub opustil Harry Kewell (pouze za 5 milionů liber), Danny Mills a Nigel Martyn. Oslabený tým hrál mizerně, prohrával a patřil k hlavním kandidátům na sestup.

V zákulisí to vřelo ještě více. Novým předsedou Leedsu se stal Gerald Krasner, který klub přebíral s dluhem 100 milionů liber! Větší dluhy žádný anglický klub nikdy neměl. V květnu navíc klub definitivně sestoupil do League Championship. Naposledy si za klub zahrála legenda a nejvěrnější ze všech hráčů Whites - Alan Smith. Miláček fanoušků svoji kariéru začal v listopadu 1997, kdy debutoval na Anfield Road a svým prvním dotykem v soutěžním zápase vstřelili Liverpoolu gól. Za Leeds odehrál do roku 2004 172 utkání a nastřílel 38 branek. Při odchodu do Manchesteru United se vzdal všech milionů, které mu klub dlužil. Po sestupu Leeds opustili i poslední hráči řádící před pouhými třemi lety v Lize mistrů - Mark Viduka, Paul Robinson, Dominic Matteo i Ian Harte.

Novým manažerem klubu se stal Kevin Blackwell. Zatímco na hřišti se Leedsu poměrně dařilo a v sezoně 04/05 skončil ve středu tabulky, stále se potýkal s obrovskými dluhy. Krasnerovi se sice povedlo snížit dluhy na „pouhých“ 30 milionů liber, ale Whites si museli pronajmout vlastní stadion a od úplného bankrotu ho dělily pouze dva dny. Klub zachránil Ken Bates, bývalý předseda Chelsea, kterému se Leeds po převzetí od Blackwella podařilo stabilizovat.

Sezóna 2005/06 je výjimečně spojená pouze s dějem na hřišti. Leedsu se totiž začalo opět dařit a nakonec skončil na pátém místě, které mu zaručovalo baráž o Premier League. Kdyby se Whites dostali zpět do nejvyšší soutěže, znamenalo by to další finance a možná i úplné oddlužení klubu. V semifinále Whites udělali první krok k postupu. Doma sice s Prestonem remizovali 1:1, ale na hřišti soupeře vyhráli 2:0 a postoupili do finále baráže v Cardiffu. Jenže v tom s Watfordem neuspěli, podlehli 0:3 a opět jim zbyly jen oči pro pláč. Opět byly jen jeden zápas od vydatné finanční injekce.

Do nové sezóny Leeds vstupoval jako jeden z favoritů na postup. Jenže svoji roli zásluhou někdy až neuvěřitelné smůly nepotvrzoval. Výsledkem bylo vyhození úspěšného Blackwella, mizerné výkony, rozpory hráčů a další podobné problémy. Pod vedením Dennise Wiseho sice United konečně začali opět hrát fotbal, jenže jejich smůla na branky v posledních minutách zápasu pokračovala a skončila nakonec sestupem.

Ihned po sestupu šel Leeds do konkurzu a bylo mu ještě odečteno 10 bodů. Kenu Batesovi se ale klub po dlouhých letech podařilo poprvé oddlužit, věřitelům totiž stačilo vyplacení pouze 300 000 liber. Leeds tedy začal loňskou sezónu bez dluhů a poprvé v historii ve třetí lize. I když se musel opět vypořádat s bodovým odpočtem 15 bodů.

Whites ale ukazovali svoji sílu a nebýt odpočtu, postoupili by do League Championship přímo. Takto se ale museli spokojit s baráží. Podařilo se jim dostat do finále, ale ve Wembley podlehli Doncasteru a minimálně na další rok zůstanou v League One. Již počtvrté byl Leeds malý kousek od cíle, ale ani napočtvrté ho nedosáhl.

Letos se mu výsledkově jako loni nedaří, po 20 kolech mu patří až osmá příčka. Sezónu sice začal skvěle, ale poslední tři utkání prohrál a spadl mimo postupové pásmo. Uvidíme, zda se tam opět dostane a zda jeden z nejtradičnějších anglických klubů uvidíme někdy zpět v Premier League. Pokud ano, určitě si počkáme.

Ondřej Voska / FotbalPortal.cz, leedsunited.cz, wikipedia.com