Hodnocení sezony: Chelsea

© -

10.08. - Třikrát stála Chelsea těsně pod vrcholem, třikrát brala jen stříbrné medaile. Vrchovatý kopec smůly si zkrátka Blues nabrali v uplynulé sezoně a bylo až neskutečné se dívat na to, jak Londýňané prohrávají boje na všech frontách.

Průběh sezony:
Podle ligových prognostiků měla být uplynulá sezona opět ve znamení souboje Chelsea a Manchesteru United. Přestože to do poslední chvíle na tento střet nevypadalo, nakonec k němu došlo hned v Premier League a Lize mistrů. Ani jednou se však z vytouženého primátu neradovali hráči Blues. Třetím velkým bodákem v zádech se stala finálová porážka v Carling Cupu s Tottenhamem. Nutno ovšem uznat, že po zemětřesení ve vedení klubu v úvodu ročníku, málokdo čekal útok na příčky nejvyšší.

Konec Special One
Dvacátého září loňského roku obletěla svět nečekaná novina. Jose Mourinho - trenér Chelsea, jenž klub přivedl k největším úspěchům klubové historie - náhle skončil. Nejen na Stamford Bridge nemohli uvěřit svým očím a uším. Kouč přezdívaný Special One (Pan výjimečný - pozn. red.), proslul zejména svými slavnými výroky typu: „Prosím, nenazývejte mě arogantním, ale jsem evropský šampion a myslím, že jsem výjimečný.“ Komunikace mezi hlavními funkcionáři Chelsea a Mourinhem údajně ochabla, což se negativně odrazilo na výsledcích. Po porážce 2:0 na Villa Parku a dvou remízách s Blackburnem respektive Rosenborgem Trondheim podal Pan výjimečný rezignaci. „Plakal jsem. Všechno jsem tu dělal s obrovským zaujetím a emocemi. Vytvořil jsem v týmu dobrou partu. Doma mám jednu rodinu a druhou jsem měl na hřišti. Věřím, že vztah, který jsem měl s fanoušky a hráči, nikdy neskončí,“ svěřil se Mourinho. Portugalského stratéga vystřídal po mnoha spekulacích Avram Grant. Žádná velká persóna, která by se v podání Chelsea dala očekávat. Izraelský kouč, jenž nezaznamenal nikterak obdobné úspěchy jako jeho předchůdce, byl Mourinhovým přesným opakem. Grantův korpulentnější somatotyp a pomalejší pohyb bez nijak zvlášť emotivních gest si vysloužil přezdívku „Želva“. Odborníci se shodli na tom, že se jedná o pouze prozatímní řešení. Avram Grant se sice v prvním zápase ve funkci hlavního trenéra uvedl porážkou, ale ta by se při vší úctě dala odpustit. Vždyť premiéra na Old Trafford není žádný med. Poté se však vše obrátilo k lepšímu a Chelsea zase začala stíhat nejlepší. O tom, že by vše mohlo být na dobré cestě, se fanoušci Blues přesvědčili v domácím duelu proti Manchesteru City, kdy Citizens nasázeli hned šest gólů.

Nedá se přesně říci, co bylo nastaveno špatně. Západolondýňané mířili vysoko ve všech soutěžích, ovšem ani jednou neuspěli. Podle mého je na vině hlavně a především neuvěřitelná smůla. Pojďme si to však pěkně chronologicky zrekapitulovat.

24. února: Porážka ve finále Carling Cupu s Tottenhamem
Semifinálová výhra nad Evertonem poslala Chelsea až do závěrečného zápasu na Wembley, kde je 24. února čekal nenáviděný londýnský rival Tottenham. Po krásných devadesáti minutách se muselo za stavu 1:1 prodlužovat. V 94. minutě ovšem přišel na řadu velký šok. Jenas rozehrával přímý kop a po špatném výběhu Petra Čecha se míč po hlavičce Jonathana Woodgate šťastně odrazil do sítě. I když Ligový pohár patřil mezi nejméně prestižní cíle uplynulé sezony, jedna trofej byla fuč.

8. března: Ostudné vyřazení s Barnsley
Letošní ročník FA Cupu se stal pohřebištěm favoritů. Jedním z padlých byla i Chelsea. Ta totiž ve čtvrtfinále narazila na druholigové Barnsley, které ji po doslova heroickém výkonu a spoustě spálených šancí Blues, poslalo po vítězství 1:0 předčasně z kola ven. Jaký byl šílenému průběhu tohoto FA Poháru konec, všichni víme.

11. května: V cílové fotografii byl o dva body lepší Manchester United
Nevídaně napínavý závěr nabídla i Premiership. Před posledním osmatřicátým kolem měla Chelsea i Manchester United shodný počet čtyřiaosmdesáti bodů. Blues hostili doma Bolton, Red Devils zajížděli do Wiganu. Bojovníkům v modrých dresech by stačila v případě prohry Manchesteru i remíza, na to se však moc spoléhat nemohli. Kdyby vyhráli Rudí Ďáblové stoprocentně by se díky lepšímu skóre, stali mistry právě oni. A to se také stalo. Fergusonova družina si závěr na JJB Stadium zkušeně pohlídala a vyhrála 2:0. Chelsea sice vedla Ševčekovou brankou, ale na konci už bylo vše jasné a možná zásluhou nízké koncentrovanosti Davies v nastavení vyrovnal na 1:1. Výsledek ovšem již nebyl podstatný. Podle mého osobního názoru zařezal Grantovy muže právě Wigan, když ve čtyřiatřicátém kole uhrál remízu 1:1 na Stamford Bridge. Možná, že kdyby tehdy Chelsea vyhrála a následně nepodcenila závěr duelu s Boltonem, opanovala by celou Premier League. Jenže na „kdyby“ se v Premier League nehraje.

21. května: Prohraná repríza ligového finiše aneb finále Ligy mistrů s Red Devils
Cesty osudu jsou skutečně nevyzpytatelné a sudičky do kolíbky leckdy do budoucna slibují pekelné lekce. V této souvislosti bylo více než zajímavé sledovat moskevský souboj v Lužnikách mezi Chelsea a Manchesterem United. Po nerozhodné základní hrací době, která se po gólech Ronalda a Lamparda hrála smírně 1:1, přišlo na řadu prodloužení, kde Blues možná byli vítězství o trochu blíže. I v následném penaltovém rozstřelu sahali Londýňané po trofeji. Proměněným pokutovým kopem mohl rozhodnout kapitán John Terry. V nejméně vhodném okamžiku však podklouzl a nastřelil pouze tyč. Red Devils se po tomto zaváhání podařilo zápas otočit zápas na svou stranu a Manchester slavil double. Asi úplně největším smolařem v tomto ohledu se stal Michael Ballack, který skončil druhý i na nedávném evropském šampionátu, kde jeho Německo ve finále nestačilo na Španěly.

Blues tak po neuvěřitelně smolné sezoně obsadili za pětaosmdesát bodů druhou příčku v Premier League, stali se vicemistry League Cupu a Champions League. V neposlední řadě byli vyřazeni ve čtvrtfinále FA Cupu. Příští ročník však bude pro samotnou Chelsea znamenat něco úplně nového a neznámého.

Taktovku přebral Luiz Felipe Scolari
Od lavičky portugalské reprezentace přešel během EURO 2008 na Stamford Bridge veleúspěšný trenér Luiz Felipe Scolari, poté co byl své funkce zbaven Avram Grant. Hned od počátku vedení důrazně varoval, že v Chelsea se bude vařit výlučně dle jeho receptů a na úvod zakázal majiteli klubu Romanu Abramičovi návštěvy hráčské kabiny před zápasy. Scolari si už stačil do týmu přivést například svého svěřence z portugalského národního týmu Deca a dále také bez okolků prozradil, že lukrativní plat v Londýně, byl také jeden z důvodů příchodu do Chelsea: „Finanční stránka byla jedním z důvodů. Je mi devětapadesát a nechci jako trenér pracovat až do sedmdesátky. Do důchodu se chystám odejít v příštích čtyřech nebo pěti letech, takže to bylo samozřejmě finančně důležité, ale svou roli sehrály i jiné věci.“ Všichni fanoušci Blues tak již netrpělivě očekávají start nové sezony a doufají, že Big Phil coby ten správný náhradník Jose Mourinha navrátí Stamford Bridge ligové primáty. Popravdě, ani Grantovo působení ale nebylo žádným propadákem. Spíše velice příjemným překvapením. Nebyla to však osobnost a musel se pakovat.

Hvězda týmu: Joe Cole
Pod Grantem odehrál nejvíc utkání z celého mužstva. Anglický křídelník válel, jak v modrém dresu Chelsea, tak za Albion. Cole pod Mourinhem ani zdaleka nedostával tolik příležitostí, ovšem uplynulý ročník nabídl hráče jménem Joe Cole opět v tom úplně nejzářivějším světle.

Opory týmu:
Michael Ballack: Přestože kvůli dlouhodobému zranění absolvoval jen polovinu sezony, v zápasech, ve kterých nastoupil, určitě přesvědčil o tom, že je nedílnou součástí středové formace Blues.
Petr Čech: I když našeho gólmana během roku trápila zranění, v sestavě Chelsea nebyl sám. Na sebe sice předvedl víc hrubek, než jsme byli zvyklí. Jinak ovšem nadstandard.
Obranná trojice Ricardo Carvalho, John Terry a Ashley Cole: Přestože všichni z této trojice sem tam na čas vypadli z různých důvodů ze sestavy, svůj úkol společně s Petrem Čechem splnili na výbornou. Obrana Chelsea se stala v Premier League druhá nejlepší hned za defenzívou Manchesteru United.
Frank Lampard: Tento hráč snad ani nemůže v našem výběru chybět. Během roku jej sice potkalo úmrtí jeho matky Pat, Lampard se však ukázal jako pravý harcovník a i v nejtěžších životních chvílích prokazoval naprostou oddanost klubu.
Michael Essien: Univerzál Essien si letos opět vyzkoušel hru na více postech, jak v záloze, tak v obraně. A uspěl. Ze sestavy na chvíli vypadl vinou účasti na African National Cupu, jehož pro tentokrát hostila právě jeho rodná Ghana.

Nejlepší letní posila: Juliano Belletti
Do Chelsea přešel z Barcelony. Hrál na postu pravého beka, kde Blues nejvíce tlačila pata. Přestože Bellettiho forma vykazovala značné výkyvy, asi nejlepší letní akvizice.

Co se nepovedlo:
Předsezonní posilování kádru: V létě Steve Sidwell, Tal Ben Haim a ani Florent Malouda rozhodně nenaplnili vložená očekávání. První dva sice přišli zadarmo, ale Chelsea pro ně byla až příliš velkým soustem a po roce oba odešli do Aston Villy popřípadě Manchesteru City. Malouda přišel za velký peníz z Lyonu a 13,5 miliónů liber svými výkony určitě nesplatil. Podepsání Claudia Pizzara budeme brát spíše jako špatný vtip. I zimní přestupové okno se stalo prodělečným. Bolton pustil na Stamford Bridge Nicolase Anelku, který však v modrém dresu oproti angažmá u Trotters pouze paběrkoval. Dva góly na útočníka jeho kvalit, je za půl roku opravdu málo. Blues také koupili Branislava Ivanoviče z Lokomotivu Moskva za 9 miliónů liber, který si v zápasech za áčko ani jednou nekopl. Příslibem je alespoň to, že v době, kdy si Abramovič čtyřiadvacetiletého Srba pořizoval, ruská liga zrovna končila, takže fyzička Ivanoviče nebyla zrovna v optimálním rozpoložení. Snad dostane více šancí v příští sezoně.

Hodnocení Chelsea podle FotbalPortalu.cz: 1-

Kam dál?

Více informací o Chelsea FC naleznete zde.

Petr Dušek / Fotbalportal.cz