Hodnocení sezony: Tottenham

© -

15.07. - Alfa a omega. Nebe a dudy. Našel bych možná ještě deset dalších přirovnání. Chci zkrátka jen říci, že uplynulá sezona v podání Tottenhamu se nedá s těmi předchozími příliš srovnávat. Spurs sice registrují zisk trofeje, na ligové scéně ovšem jen klid a ticho po pěšině.

Průběh sezony:
Systém někde vykázal chybu. Proč Lilywhites po dvou pátých místech najednou klesli až na jedenáctou příčku tabulky? Vždyť klubové vedení před sezonou vyhlašovalo útok na narušení kompaktnosti BIg four. Nestalo se tak. Místo nejlepších týmů Premier League narušovali tak možná klidný střed tabulky a chvílemi se Tottenham ocital sestupovému pásmu tolik blízko, až se o jeho fanoušky málem pokoušely mdloby.

Prvním velkým zádrhelem byly možná už letní přestupy. Přišel Darren Bent za 16,5 miliónů liber z Charltonu nebo osmimiliónový Younes Kaboul z Auxerre. Oba však byli jen stínem toho, co předváděli v bývalých působištích. Jediným letním transferem, za nějž je nutno vedení Hotspur pochválit, je příchod Garetha Balea ze Southamptonu. Talentovaný levý bek hned zapadl do týmu a nebýt smolného zranění určitě by dohrál v pohodě sezonu v základní sestavě a poté by byl pasován na jednoho z nejlepších hráčů mužstva potažmo celé anglické soutěže na svém postu.

Tatam byla dobrá forma obrany z let minulých. Oddíl z Harigney inkasoval hned jednašedesátkrát a mohl se v tomto ohledu úplně v klidu měřit s nejhoršími mužstvy Premiership. Totálně zpackaný úvod ročníku stál trenéra Martina Jola místo. Funkce se ujal Juande Ramos ze Sevilly a za asistenta si zvolil Guse Poyeta, dřívějšího záložníka klubu. Okamžitě začala přestavba týmu a byl nastolen tvrdý režim. Ramosovi se zdáli někteří z jeho svěřenců dostatečně korpulentní na to, aby na White Hart Lane zavedl přísnou dietu. Trvalo sice ještě nějaký čas, než změna ovzduší uvnitř Tottenhamu přinesla své ovoce, nakonec se však lepší výsledky přece jen dostavily.

Už někdy před Vánoci bylo jasné, že v Premier League nebude o co hrát, jelikož horní patro tabulky bylo na hony vzdáleno a místa zaručující účast v evropských pohárech jakbysmet. Tehdy Ramos zavětřil šanci uspět v pohárech. Konkrétně v Carling Cupu. Kohouti v semifinále narazili na nenáviděného rivala ze severu Londýna - Arsenal a postarali se o jeho vyřazení. V památném zápase na WHL Spurs roznesli Gunners 5:1 a na svatostánku Tottenhamu se po delší odmlce slavil cenný skalp největšího protivníka.

Ramosovi se zdáli výkony defenzívy natolik tristní, že se v zimním přestupovém okně rozhodl posilovat zcela výhradně do obranné řady. Na stopera přivedl Jonathana Woodgatea z Middlesbrough či pravého beka Alana Huttona z Glasgow Rangers považovaného za jednoho z nejlepších fotbalistů na tomto postu. Nalevo pak přišel Gilberto da Silva z Herthy Berlín. Přetlak v útoku si naopak vyžádal svou krutou daň. Do Portsmouthu zamířil dlouholetý forvard Kohoutů Jermain Defoe.

První dvě nové akvizice se začaly takřka hned osvědčovat. Parádní výkon předvedly doma proti Manchesteru United. V tomto utkání se Tottenham ujal vedení zásluhou Dimitara Berbatova. Nervy drásající představení však skončilo pro Spurs doslova tragicky. Když už se zdálo, že Red Devils odjedou domů s prázdnou, v 94. minutě, jenom několik málo vteřin před konečným hvizdem rozhodčího rozvlnil síť Tevez a v severním Londýně měli opět, jak se lidově říká, po ptákách. Mimochodem obrovská smůla byla jedním z faktorů, proč Ramosův soubor nedokráčel výše. Souboj s obhájcem titulu nebyl zdaleka jediným. Vzpomeňme například na domácí střetnutí s Birminghamem City, kdy Sebastian Larsson neskutečnou střelou z nastavení přisoudil Blues tři body za výhru 3:2. Byť Spurs ztratili pouze bod, na vině byl znovu vrchovatý kopec smůly.

Největší úspěch uplynulého ročníku ovšem měl teprve přijít. Tottenham se po „zmáknutí“ Arsenalu v semifinále probil až do finále Ligového poháru, kde na Wembley zkřížil kordy s Chelsea. V normální hrací době skončil zápas 1:1 a v prodloužení se blýskla nová posila Woodgate, který památnou hlavičkou překonal špatně vybíhajícího Petra Čecha a zavdal velkým oslavám, jež měly téhož večera v Londýně proběhnout. Zisk trofeje tak alespoň trochu napravil zklamání z ligových výkonů, které se dají směle přirovnat k fiasku. Prohra 1:4 s Newcastlem nebo série čtyř po sobě jdoucích remíz 1:1 musely zákonitě zachvátit srdce všech Yidos smutkem. V konečném součtu z toho tedy vykrystalizovala jedenáctá pozice za šestačtyřicet bodů.

Hvězdy týmu: Robbie Keane a Dimitar Berbatov
Útočné duo Tottenhamu o sobě ví snad poslepu. Každý zvlášť nastřílel v dresu Spurs třiadvacet branek ve všech soutěžích a byli to právě oni, kvůli kterým ofenzíva Lilywhites patřila k nejobávanějším v lize. Keane se kromě toho v průběhu roku přehoupl přes sto gólovou hranici zaznamenanou v dresu Hotspur. V souvislosti s oběma kanonýry se však nahlas hovoří o odchodu. Berbatov má namířeno do Manchesteru United, Keane oproti tomu údajně na Anfield Road.

Opory týmu:
Jonathan Woodgate: Kohoutem se stal teprve v zimě, ale ihned se začal natřásat v těch nejzářivějších barvách. Obrana Spurs měla od té doby skvělého vůdce a bývalý hráč Boro své představení vyšperkoval zásahem do sítě Chelsea a zpečetěním zisku Carling Cupu.
Tom Huddlestone: Jako defenzivní štít si v průběhu sezony vedl skutečně dobře. Středopolař, jenž se umí zapojit i do útočení skutečně výborně zapadal do koncepce týmu a asi nejzářivější utkání odehrál proti Fulhamu (5:1), v němž nashromáždil dva góly.
Steed Malbranque: Levé křídlo záložní formace splnilo vložená očekávání. Na této pozici absolvoval celou sezonu a nevedl si vůbec špatně. Napříč anglickými fotbalovými kuloáry se však proslýchá, že kouč Ramos s ním do dalšího ročníku nepočítá.

Nejlepší letní posila: Gareth Bale
Bez rozpaků se dá říci, že žádná z ostatních letních akvizic Tottenhamu nesahala tomuto mladíkovi ani po kotníky. Bale ve svém věku předvádí na levém beku opravdu parádní věci, jeho útočné choutky jdou navíc Spurs k duhu. Ne jen tak zbůhdarma mu odborníci přisuzují velkou budoucnost. Fanoušek Kohoutů určitě nezapomene na Baleův fantasticky zakroucený přímý kop v Severolondýnském derby proti Arsenalu, třebaže Lilywhites prohráli 1:3.

Nejlepší zimní posily: Jonathan Woodgate a Alan Hutton
O prvně jmenovaném už šla řeč, nemá tedy cenu cokoliv dodávat. K Huttonovi snad jen poznamenám, že s jeho příchodem se na pravé straně defenzívy objevila znovu ztracená jistota. Bývalý zadák Gers je zcela po zásluze označován za jednoho z nejlepších na tomto postu.

Co se povedlo?
Zisk Carling Cupu, to je tak asi všechno: Spanilá jízda Ligovým pohárem, při níž padl Arsenal nebo Chelsea lze považovat za obrovský úspěch. Vždyť Spurs čekali na nějakou z trofejí již devět let.

Co se nepovedlo?
Výkony obrany: Bylo to možná zaviněno už špatným letním posilováním. Defenzíva Jolovy a chvíli Ramosovy družiny zkrátka mnohdy hořela jak papírový čert a není náhodou, že patřila mezi top pět nejhorších obran v Premier League.

Hodnocení sezony podle Fotbalportal.cz: 3 (jako ve škole)

Petr Dušek / Fotbalportal.cz