Král Pelé a spol.: Kdo má nejvíce titulů mistra světa?

© PA Images / Icon Sport - Pelé

Dnes 11:56 - Pelé, Ronaldo, Cafu nebo Passarella. Jména, která navždy formovala fotbalovou historii. Co mají společného? Všichni dokázali ovládnout mistrovství světa více než jednou. Zjisti, kterým dalším elitním fotbalistům se tento ojedinělý kousek podařil a kdo v tomto ohledu drží absolutní rekord.

Být nominován do národního týmu pro mistrovství světa je pro každého fotbalistu tím vůbec největším kariérním snem. Vyhrát tento nejprestižnější turnaj je obrovská pocta, ale stát se mistrem světa hned několikrát, to je úspěch vyhrazený jen skutečným legendám. A tou absolutně největší z nich je Pelé.

Tento Brazilec, po právu označovaný jako „Král fotbalu“, je jediným hráčem, který dokázal mistrovství světa vyhrát třikrát. Tento neuvěřitelný rekord zůstává nepřekonán už téměř 60 let. Legendární útočník byl u triumfů ve Švédsku (1958), v Chile (1962) a v Mexiku (1970), čímž se stal nejúspěšnějším hráčem v historii celé soutěže.

Kromě Pelého dosáhla na tento milník při více než jedné příležitosti jen velmi úzká skupina elitních hráčů ze tří zemí: z Itálie ve 30. letech, ze samotné Brazílie mezi lety 1958 a 1962 (a následně z generace let 1994 a 2002) a z Argentiny v letech 1978 a 1986.

Nejvíce titulů z mistrovství světa:

• 3 tituly - Pelé

• 2 tituly - Garrincha, Gilmar, Djalma Santos, Zózimo, Nilton Santos, Mauro Ramos, Zito, Didi, Vavá, Zagallo, Pepe, Cafu a Ronaldo (Brazílie)

• 2 tituly - Daniel Passarella (Argentina)

• 2 tituly - Giuseppe Meazza, Giovanni Ferrari, Guido Masetti a Eraldo Monzeglio (Itálie)

Brazilští dvojnásobní mistři světa

Garrincha: Nechyběl u titulů z let 1958 a 1962 a v brazilském dresu hrál naprosto klíčovou roli. Zářil především na turnaji v roce 1962, kdy na sebe převzal roli lídra po zranění Pelého. Na šampionátu v Chile byl vyhlášen nejlepším hráčem a stal se i jedním z nejlepších střelců.

Gilmar dos Santos Neves: Brankář přezdívaný „Gylmar“ byl neochvějnou jedničkou při prvních dvou triumfech brazilské reprezentace. Nejcennější fotbalovou trofej zvedl nad hlavu v letech 1958 a 1962 a stal se jedním z nejlepších gólmanů v historii brazilského fotbalu.

Djalma Santos: Jeden z nejlepších pravých obránců fotbalové historie pomohl Brazílii ke dvěma titulům svou fantastickou technikou. Proslul také svými velmi dlouhými autovými vhazováními. Zúčastnil se celkem čtyř světových šampionátů (1954, 1958, 1962 a 1966) a v roce 1958 byl zvolen do All-Star týmu turnaje.

Zózimo: Tento legendární stoper nechyběl na turnajích ve Švédsku a Chile, přičemž do základní sestavy se napevno prosadil během zlatého tažení v roce 1962. Vynikal vynikající technikou, herní inteligencí a elegancí při práci s míčem.

Nilton Santos: Podle organizace FIFA vůbec nejlepší levý obránce všech dob byl jedním z pilířů brazilské obrany v letech 1958 a 1962. Ikona klubu Botafogo s přezdívkou „Fotbalová encyklopedie“ revolučním způsobem změnila pojetí své pozice díky unikátnímu propojení obrovského talentu a fotbalového IQ.

Mauro Ramos: Zúčastnil se světových šampionátů v letech 1954, 1958 a 1962. Do prvních dvou turnajů sice přímo na hřišti nezasáhl, ovšem v roce 1962 už nebyl jen pevnou součástí základní sestavy, ale rovnou kapitánem dvojnásobných mistrů světa.

Zito: Ikona Santosu patřila na svou dobu k velmi moderním a komplexním záložníkům. Dokázal skvěle pracovat do obrany i podporovat útok. Místo v základu si vybojoval v průběhu šampionátu v roce 1958 a v roce 1962 patřil ke klíčovým postavám, když odehrál šest ze sedmi utkání.

Didi: Didi, jeden z největších idolů v historii Botafoga, dobyl svět svými rafinovanými a nepředvídatelnými střelami. Při prvním titulu v roce 1958 se stal nejlepším hráčem turnaje a o čtyři roky později byl zařazen do nejlepší jedenáctky celého šampionátu.

Zagallo: Mário Jorge Lobo Zagallo se navždy zapsal do dějin jako jediný člověk, který dokázal vyhrát mistrovství světa čtyřikrát. V letech 1958 a 1962 byl důležitým hráčem základní sestavy, v roce 1970 dovedl tým k titulu z pozice hlavního trenéra a u čtvrtého triumfu v roce 1994 působil v roli technického koordinátora.

Vavá: Útočník s přezdívkou „Peito de Aço“ (Ocelová hruď) reprezentoval Brazílii více než deset let. S devíti přesnými zásahy je historicky třetím nejlepším střelcem národního týmu na mistrovstvích světa. Pět gólů vstřelil ve Švédsku (1958) a dalšími čtyřmi trefami přispěl k obhajobě o čtyři roky později.

Pepe: Další klubová legenda Santosu má rovněž zlato z let 1958 a 1962. Během reprezentační kariéry ho však provázela obrovská smůla na zranění, která mu na obou šampionátech znemožnila nastupovat v základní sestavě.

Cafu: Jeden z nejlepších pravých obránců historie si zahrál dokonce tři finále mistrovství světa v řadě. Zlato slavil v letech 1994 a 2002 a navždy zůstane v paměti fanoušků jako hrdý kapitán brazilských pětinásobných mistrů světa („pentacampeões“).

Ronaldo: „Fenomén“ patřil k nejkomplexnějším útočníkům světového fotbalu. Po těžkých zraněních kolen se dokázal vrátit na absolutní vrchol a svými góly dotáhl Brazílii k triumfu na turnaji v roce 2002. Stal se tehdy nejlepším střelcem šampionátu a s celkovými 15 góly je dodnes nejlepším brazilským střelcem v historii MS.

Další dvojnásobní mistři světa

Giuseppe Meazza: Často je považován za nejlepšího italského fotbalistu všech dob. Poprvé slavil zisk zlaté trofeje na domácím mistrovství světa v roce 1934 a o čtyři roky později triumf úspěšně zopakoval na turnaji ve Francii.

Giovanni Ferrari: Stabilní článek tehdejších historických sestav. Tento záložník u italského „double“ v letech 1934 a 1938 nechyběl a stal se jednou z prvních velkých hvězd italského národního týmu.

Guido Masetti: Ačkoliv působil spíše v roli náhradníka, stal se jedním z mála brankářů v historii, kteří mohou se pyšnit dvěma tituly mistra světa.

Eraldo Monzeglio: I tento obránce má doma dvě zlaté medaile. Na domácím turnaji v roce 1934 nastupoval v základní sestavě, zatímco ve Francii plnil v mladším a dravějším kádru roli zkušeného náhradníka.

Daniel Passarella: Zahrál si na mistrovstvích světa v letech 1978 a 1986 a jako jeden z nejlepších stoperů historie se výrazně podílel na prvních dvou triumfech Argentiny. Zůstává tak jediným hráčem své země, kterému se podobný kousek podařil.

Přečtěte si také: Největší země, které se nedostaly na mistrovství světa 2026

Adam Novotný / fotbalportal.cz