6/7 50 nejlepších manažerů světa – Do top five byli zvoleni i Allegri a Simeone, bronzový stupínek obsadil Enrique

© fourfourtwo.com, zimbio.com, fotbalportal.cz - Mezi 5 nejlepších se dostali i Allegri, Simeone a Enrique

26.07. - Je tady předposlední díl série o nejlepších manažerech současného fotbalového světa. Už jsme se dostali mezi nejlepší pětici koučů. Představíme si trenéry Juventusu, Atlética Madrid a Barcelony. Všichni tři mají za sebou velké úspěchy na domácí i mezinárodní scéně. Pojďme se na to podívat.

5. místo - Massimiliano Allegri (Juventus)

Nebyl populární náhradou za Conteho, ale posunul Juventus ještě dál. Loni v létě, byl Allegri přivítán hozenými vejci a posměšky, když na pozici manažera vystřídal oblíbeného Conteho. Ve své premiérové sezóně na lavičce Staré dámy dotáhl Pirla a spol. k italskému doublu a do finále Ligy mistrů.

Už to byl určitý obrat k lepšímu. Conteho rezignace v předvečer před startem ročníku byla šokem. Vypadalo to, že se Juventus řítí do chaosu a mnozí předpovídali konec jeho dominance na domácí scéně. Nejenže ztratili nejdůležitější součást týmu, který jej dovedl ke třem scudettům v řadě, ale nahradili jej mužem, jehož poslední angažmá ukončila porážka od Sassuola a pod jehož vedením se AC Milán potácel na 11. místě, jen 6 bodů od pásma sestupu.

Allegri začínal svou kariéru ve čtvrtoligovém Aglianese. Poté vedl o soutěž výše Grosseto. V roce 2007 se stal koučem Sassuola a poprvé v jeho klubové historii jej dovedl do Serie B. Tím si vysloužil práci v prvoligovém Cagliari.

V klubu ze Sardinie nezačal vůbec dobře. V prvních pěti kolech si připsal jen samé porážky. Kdekdo prorokoval Cagliari sestup. Jenomže Allegri nakonec dovedl svůj celek k sympatickému devátému místu a vysloužil si za to cenu pro nejlepšího kouče v Itálii, předčil i Josého Mourinha, který v dané sezóně dobyl s Interem mistrovský titul. V následující sezóně skončilo Cagliari na slušné 12. příčce.

V roce 2010 přišla pro Allegriho první opravdu velká štace. Vyhlédl si jej AC Milán. Hned ve své první sezóně na San Siru vyhrál s AC Milán scudetto, na které čekal od roku 2004. Přidal i Italský superpohár. V sezóně 2011/2012 skončili Rossoneri druzí za Juventusem a v Lize mistrů vypadli ve čtvrtfinále s Barcelonou. Začátek ročníku 2012/2013 byl jako ze zlého snu. Z úvodních 7 kol posbíral Allegri s AC Milán jen 8 bodů. Manažerská židle se pod ním začala povážlivě kymácet. Ale Allegri to zvládl, vytáhl tým z 16. až na konečné 3. místo a opět mu zajistil účast v Lize mistrů. Už dopředu bylo známo, že Allegri v klubu skončí po následující sezóně. On sám to také potvrdil. Co bylo řečeno, to se také stalo.

Šestnáctého července loňského roku byl Allegri jmenován koučem Juventusu. To, co se nepovedlo Contemu, zvládl jeho nástupce už v prvním roce. A sice - prorazit v Evropě. Juventus ve vyřazovací fázi zdolal postupně Borussii Dortmund, Monako i Real Madrid. Až ve finále nestačil na suverénní Barcelonu. Počítalo se s tím, že zeslábne pozice Staré dámy v Serii A. Ovšem pod Allegrim zvítězilo Juve opět s přehledem, znovu se sedmnáctibodovým náskokem před AS Řím.

(zdroj: fourfourtwo.com)

Allegri při svém příchodu projevil svou adaptabilitu. Nejprve ponechával „Conteho“ styl 3 - 5 - 2, ale postupně jej nahrazoval stylem 4 - 3 - 1 - 2, u něhož věřil, že se do Ligy mistrů „hodí“ více. Allegri dokonce naučil své svěřence přepínat mezi těmito dvěma styly během zápasu. Což Juventus zvládá opravdu dokonale.

Uvidíme, jak se Allegri vypořádá s odchody Pirla, Tevéze a Vidala. Doufá, že se mu podaří udržet alespoň Paula Pogbu. Naopak do týmu bude zapracovávat Mandžukiče, Dybalu, Zazu či Khediru.

(zdroj: fourfourtwo.com)

4. místo - Diego Simeone (Atlético Madrid)

4. místo - Diego Simeone (Atlético Madrid)

Je snadné zapomenout na jeho manažerské začátky. Simeone během 3 let vystřídal 4 argentinské kluby. Poté se mihl v Catanii, kterou zachránil v Serii A. Následně se na půl roku vrátil do své rodné vlasti a vedl svůj bývalý klub Racing. Ale pak se všechno změnilo.

Simeone našel své místo zaslíbené. Den před Štědrým dnem v roce 2011 usedl na lavičku Atlética Madrid. Klub se potýkal s problémy a El Cholo jej měl uchránit především od toho, aby neměl sestupové starosti. Ale jedním z hlavních Simeoneho rysů je schopnost rychlého rozhodování. Všechno to začalo v den, kdy jej jeho agent zavřel v kanceláři Velezu Sarsfield a zeptal se ho, jestli chce hrát v Itálii. Simeonemu bylo 19 let a měl 15 minut na to, aby učinil své zřejmě největší životní rozhodnutí. Měl si vybrat ano, nebo ne. Jinak se sen o angažmá v Pise zhroutí. Byl přijat, bez jakékoliv konzultace.

To samé se stalo s angažmá v Atléticu. Několik měsíců před tím dostal nabídku trénovat Universidad de Chile. Odmítl, a to nebyl jedním z nejvyhledávanějších koučů světa, kterým je dnes.

V Atléticu začal skvěle. V lize jej vytáhl na 5. místo, ale hlavně s ním triumfoval v Evropské lize a také Evropském superpoháru. Ve druhé sezóně přišlo vítězství ve Španělském poháru. To hlavní ale přišlo o rok později. Colchoneros získali španělský titul, což bylo při duopolu Barcelony a Realu Madrid opravdu nečekané. Stejného úspěchu dosáhl Simeone s Atléticem jako hráč v roce 1996. Navíc přidal účast ve finále Ligy mistrů. Byl doslova pár minut od dalšího velkého vítězství, ale nakonec jeho celek Realu podlehl po prodloužení. I tak jej fanoušci zbožňovali. Letos dovedl Atlético ke třetímu místu v lize.

Simeone se nejvíce inspiroval Marcelem Bielsou. To je člověk, který jej skutečně ovlivnil ze všech trenérů nejvíce. Také praktikuje agresívní presink, ale spíše jej požaduje po hráčích až na vlastní polovině. Pak po nich rychlé získání míče a bleskurychlé vyražení do protiútoku. Má rád bojovníky, tedy typy, jakým byl jako hráč on sám.

Diego Simeone je do fotbalu enormně zapálený. Jednu historku přisadil jeho bývalý manažer Carlos Bilardo. „Simeone má vítěznou osobnost. To jsem na něm viděl od prvního dne, kdy s námi začal trénovat v národním týmu do 20 let. První den, kdy se měl k nám připojit, udělal chybu. Místo toho, aby šel s námi na trénink, zamířil do budovy fotbalové asociace. Vzdát to? To není v Cholově slovníku. Zavolal nám, stopoval, jel dvěma různými autobusy, bez peněz...zbytek došel pěšky, i když trénink už skončil. Byl jsem tím tak ohromený, že jsem ho požádal, aby zůstal s námi a zatrénoval si s dospělým výběrem.“

Simeone vyznává styl 4 - 2 - 3 - 1. Velký důraz klade na úkoly dvou defenzívních štítů. Ty působí jako hlavní jádro týmu. Obecně platí, že na hráči na těchto postech si neustále drží své pozice a jsou kdykolvi připraveni zapojit se do rychlého brejku. Simeone příliš nehledí na držení míče. Nebere to jako základní kámen úspěchu.

Mužstvo Atlética, které v roce 2014 dobylo španělský titul, patřilo k nejlépe organizovaným celkům v celé fotbalové historii. Simeone by měl být právem považován za jednoho z nejlepších taktiků na světě. Někteří předpovídají jeho brzký konec na lavičce Atlética, protože s ním dokázal takřka nemožné. Ale Simeone má stále velkou motivaci a chce posunout Rojiblancos ještě do vyšší dimenze.

(zdroj: fourfourtwo.com)

3. místo - Luis Enrique (FC Barcelona)

Luis Enrique získal ve své premiérové sezóně na lavičce Barcelony triple, když s ní vyhrál ligu, Španělský pohár i Ligu mistrů. Těmito počiny zavřel ústa drtivé většině kritiků, kteří mu na začátku sezóny nic dobrého neprorokovali. Rodák z Gijónu ukázal svou skrytou flexibilitu a vynikající manažerské schopnosti.

Enrique není člověkem, který by se vyhýbal zodpovědnosti. Od chvíle, kdy převzal Barcelonu, si šel tvrdě za svým. Nebál se změnit některé zaběhlé věci, rozhodoval se podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, i když se někdy nelíbilo vedení, fanouškům, či dokonce samotným hráčům. Ukázal, že je Camp Nou novým šéfem.

Ukázkou může být i situace kolem talentovaného Deulofeua. Ten se vrátil do Barcelony z hostování v Evertonu. Enrique znal tohoto hráče dokonale, protože jej vedl v barcelonském béčku. Podle všeho spolu vycházeli velmi dobře. Počítalo se s tím, že Deulofeu bude mít vstupenku do prvního týmu zajištěnu. Jenomže tyto předpoklady se velmi brzy rozptýlily. Enrique si v předsezónní přípravě dobře všímal toho, že Deulofeu není příliš ochotný ve hře směrem dozadu. Zavolal si ho do své kanceláře a řekl mu: „Ne, díky“. Poslal Deulofeua na hostování do Sevilly.

Bylo to kontroverzní rozhodnutí. Ani vedení se to příliš nezamlouvalo. Místní média byla pobouřena. O rok později tyto kritiky utichly. Deulofeu strávil rok na lavičce náhradníků, zatímco Barcelona kosila jednoho soupeře za druhým.

Luis Enrique, ať chce nebo chce, je srovnáván s Pepem Guardiolou a jeho prací v Barceloně. Zřejmě nejtěžším úkolem, který před Enriquem stál, bylo poskládání sestavy v ofenzívě. Musel skloubit schopnosti Messiho, Neymara a Suaréze tak, aby z nich tým vytěžil co nejvíce a zároveň, aby každá z těchto superhvězd byla spokojená. To se mu podařilo dokonale. Všichni tři spolupracují skvěle, a navíc je na nich při každé oslavě gólu vidět, jak si tuto součinnost užívají. Hvězdné trio vstřelilo neuvěřitelných 90 % všech barcelonských gólů.

Jednadvacátého dubna letošního roku hrála Barcelona proti PSG. Zvítězila 2:0 a pro Enriqueho to byla 42. výhra z úvodních 50 zápasů. To se před ním žádnému jinému manažerovi nepovedlo. Díky vynikajícím výsledkům si Enrique vysloužil prodloužení smlouvy až do roku 2017.

(zdroj: fourfourtwo.com)

Už víme, kdo se v žebříčku dostal do nejlepší pětky. Známe držitele pomyslné bronzové medaile. Zbývá tak odhalit absolutního vítěze a toho, kdo zůstal těsně pod vrcholem. Všichni fotbaloví fanoušci už zřejmě rozklíčovali, mezi kým se rozhodne. Dvě velké manažerské postavy současného fotbalového světa jsou na bíledni. Tušíte, jak to dopadne?

Kam dál?

Michal Čermák / fourfourtwo.com, fotbalportal.cz