Song: Chtěl bych dávat víc gólů, ale na to jsou tu jiní

01.03. - V letošní sezóně je častým terčem kritiky, když se Barceloně nedaří. V souvislosti s ním se dokonce hovoří o letním odchodu ze Španělska. Nicméně záložník Alexandre Song bere díky své pohodové povaze celou situaci s nadhledem. V životě si totiž prošel mnohem složitějším obdobím.

Rád se oblékáte hodně extravagantním stylem, plným barev, šperků, ozdob. Vyjadřujete tak svoji radost?
Mám svoji osobnost, rád se odlišuji. Užívám si život, ale nedělám to z toho důvodu, abych něco vyjádřil. Jsem prostě takový. Vím, že se to někomu líbí, jinému ne. Toť vše. Mým dětem se to například líbí, často se chtějí oblékat jako já. Je známo, že tátové jsou pro děti v tomto věku hrdiny a já jsem moc šťastný, že mám dvě děti, které mě následují.

Je těžší být otcem, než fotbalistou?
Ano. Ale zejména proto, že jste právě fotbalista, protože na váš všichni koukají a soudí. Jsem moc šťastný, že je mám. Já jsem o tátu přišel brzy (ve třech letech) a zejména ve škole to pro mne bylo hodně těžké, když jsem viděl, jako ostatní tátové chodí děti vyzvedávat.

Asi jste díky tomu vyspěl mnohem dříve?
Ano. Musel jsem být silný, protože jsem nemohl dělat nic a protože jsem neměl to, co jsem chtěl. Takže jsem se v osmnácti rozhodl založit rodinu, což jsem už měl ve své hlavě hrozně dlouho. Minulost ze mne udělala silného člověka jakým jsem teď. Jsem hrdý na to, co jsem udělal a že jsem se tolik obětoval. Díky tomu mohu dát svým dětem, manželce a rodině to, co jsem neměl, když jsem byl mladý.

Ale pomáhal vám také strýc Rigobert Song (bývalý kamerunský reprezentant, který se zúčastnil čtyř světových šampionátů)?
Ano, byl mým vzorem, příkladem, osoba, ke které jsem si chodil pro rady, protože mým snem vždycky bylo stát se fotbalistou, dojít až sem.

Nicméně být náhradníkem asi není nijak jednoduché?
To ne. Barça je nejlepším týmem na světě. Jediné, co chci, je tvrdě trénovat a vydat ze sebe to nejlepší. Už jsem to říkal a povím to znovu: Busquets je jedním z nejlepších středních záložníků na světě a jsem šťastný, že s ním můžu hrát. A nejen s ním, ale i s dalšími top fotbalisty, kteří jsou v kabině.

Jak se vlastně připravujete na to, že nastoupíte jen občas?
Je to moje povinnost. Není k tomu víc co říct, ani v tom nevidím žádnou komplikaci. To je zkrátka fotbal, musíte být připraven na to, až přijde příležitost. Už vím, že je to někdy obtížné nebýt v týmu, ale trenér prostě nemůže postavit dvacet hráčů na hřiště.

Je složité pochopit fotbalovou filozofii Barçy?
Ne, ne. To ne. Není to těžké. V Arsenalu to byla více méně stejná filozofie, stejná myšlenka. Co se týče mne, musím udržet svoji pozici, dodat týmu rovnováhu, zastavit protiútoky, být na správném místě, abych mohl rychle přihrát balón...Nic výjimečného.

Jenže na rozdíl od Anglie se tady moc nepouštíte do útočení, nechodíte moc do vápna. Proč?
To je tím, že tady mám po boku Xaviho a Iniestu. Nemůžu se hnout, ani nesmím, protože oni už kombinují. Jsem tu od bránění, na pomoc těm, kteří útočí, protože to zvládají lépe, než já. Samozřejmě bych chtěl dávat víc gólů, ale není to moje práce. Na to tu jsou jiní.

Hrajete raději ve středu pole, nebo na ofenzivnější pozici?
Hraji tam, kam mě postaví. Je mi to jedno.

A co se stalo v utkání proti Realu Sociedad, když jste sdílel hřiště s Busquetsem?
Nestalo se nic. Dobře, dal jsem si vlastňáka...Míč mi přistál na hrudi a stalo se. Nedá se dělat nic jiného, než se soustředit na další zápas.

Mluvíte s Gerardem Martinem?
Ano, o fotbale. Je to můj trenér a ví, co chce a co ode mne potřebuje.

Jste pořád v kontaktu s Arsènem Wengerem?
Když jsem tam ještě hrál, tak jsme spolu rozmlouvali hodně. Byl to nejen můj trenér, ale i můj táta. Hodně mi pomohl, naučil mne hodně o Premier League, nejlepší lize světa. Teď spolu mluvíme jen občas.

Je lepší Premier League nebo Primera División?
Jsou odlišné. Nedá se říct, že bych upřednostňoval Anglii, protože tady jsem také velmi šťastný. Jsou to dvě krásné zkušenosti a spoluhráči v Barçe jsou úžasní.

Říkají o vás, že jste legrační...
Protože se baví na můj účet kvůli oblékání? Občas si z toho dělám srandu sám. No, spíš v začátcích. Teď už mě znají a můj styl taky. Myslím, že je někdy dobré udělat si ze sebe legraci, protože takhle se vytváří dobrá přátelství. No ale i já samozřejmě dělám legraci.

Kam dál?

• Je Jesé lepší než Bale?
• Madrid se oblékne do gala - hraje se derby mezi Atléticem a Realem, Barça si nemůže dovolit s Amleríou další zaváhání
• Potvrzeno: Halilovič první posilou Barcelony
• Diego Ribas: Vymodlená posila, která zatím nenašla v Atléticu místo
• Xavi není spokojen se svou rolí v Barceloně

Jan Preisler / elpais.com