Nejslavnější fotbalové mače: Maradona jako doktor Jekyll a pan Hyde

© daylife.com - Diego Maradona

28.10. - Když Robert Louis Stevenson v devatenáctém století vytvořil imaginárního doktora Jekylla, který se přeměňuje ve zloducha Hyda, nemohl tušit, že o sto let později, v roce 1986 bude podobný člověk neznámnějším fotbalistou na světě. Diego Armando Maradona coby svérazný kat Anglie.

Světový šampionát v Mexiku vyhrála Argentina, ale říká se, že by turnaj ovládl kterýkoliv tým, pokud by měl ve svém středu Maradonu. Božský Diego Armando, milovaný a nenáviděný, byl na vrcholu sil a zastínil ostatní fotbalisty jako nikdo předtím ani potom.

Nejslavnější zápas odehrál ve čtvrtfinále proti Anglii a předvedl se jako dokonalý muž dvou tváří. Argentina vstupovala do zápasu jako jasný favorit, kvalifikací i základní skupinou prošla jako nůž máslem a byla největším adeptem na titul. To Angličané jako kolébka fotbalu nezažívala nejlepší časy, naopak na její triumf na šampionátu kanceláře vypisovaly kurzy nad 15:1.

Klid před bouří

Určitě znáte to zlověstné ticho, které se žene před bouří. Těžký, dusný vzduch se rozplyne po krajině a čeká se na déšť a blesky.

Nějak podobně vypadal první poločas nezapomenutelného čtvrtfinále. Taktická partie, jak vyjmuta z učebnice Otto Rehhagela. Žádná pohledná kombinace nebo nebezpečná střela, jen rána nevysokého čertíka z přímého volného kopu skončila kousek vedle tyče anglické brány. To se argentinská desítka chystala na velké představení.

Čtyři minuty proměny

Maradonova dvojakce, která vstoupila do dějin, začala těsně po přestávce. I dnes, skoro pětadvacet let poté, je velmi těžké říct, která se do povědomí lidí zapsala výrazněji, o které se hovoří častěji.

Šest minut po přestávce dostává Diego Maradona míč deset metrů za středovou čárou a s míčem přilepeným na noze kličkuje mezi bránícími hráči. Málokdy přihrával, ale teď se dostal do skutečně prekérní situace, a tak dal míč od nohy a rychle nabíhal před bránu. Míč se k němu vracel vzduchem a do souboje už se vrhal brankář Shilton.

Jestli měl Maradona nějakou slabinu, byla to výška. V hlavičkových soubojích měl velkou nevýhodu i proti obráncům, natož proti brankáři, který může použít rukou. A tak Maradona svou nevýhodu maže a ve výskoku také použije ruky, kterou dopraví balón do sítě. Sto patnáct tisíc lidí na stadionu očekává žlutou kartu, ale rozhodčí namísto toho gól uznává.

Protestů anglických hráčů si Maradona nevšímá. Dal branku, ta platí, a tak slaví. Později vešla do dějin jako ruka Boží. Pozdější kouč Argentiny dlouho zatloukal a tvrdil, že se trefil tak trochu hlavou, tak trochu rukou. Až po desetiletích přiznal to, co viděl celý svět.

Neuběhly ani čtyři minuty, když se záporný hrdina změnil v klaďase. Svým gólem na 2:0 nadchl i toho, kdo jej za jeho extravaganci nesnáší. Na vlastní polovině dostal míč, jedna klička, druhá, třetí, čtvrtá, brankář a gól.

Sedmdesátimetrové sólo, ladný dribling, prostě nádhera. V jeho podání to sólo vypadá jako nejjednodušší věc na světě. Z bránících Angličanů udělal tréninkové kužely. Svět mu ležel u nohou a nikoho už nezajímalo, jak kolébka fotbalu tlačí a v závěru snižuje na 2:1. Maradona byl Bůh, hrdina, který prostě není vždycky kladný.

Video obou akcí začíná v čase 4:00:

Jakub Sitek / FotbalPortal.cz