Ohlédnutí za uplynulou sezónou Ligue 1 III.

13.06. - Maratón 38 kol zdárně dospěl do svého konce a sezóna 2006/07 již patří minulosti. Francouzská Ligue 1 nabídla určitě zajímavou podívanou, i když šestý primát Olympique Lyon zavání lehkým stereotypem. Zbylá mužstva však svedla dramatické boje o Ligu mistrů, Pohár UEFA i o záchranu. A jak si vedly týmy na 11.-15. pozici?

Podobně jako v Lille nemohou být s jarem spokojeni ani v Saint Etienne. Po podzimu patřila největšímu překvapení soutěže čtvrtá příčka a reálná šance na Ligu mistrů, leč jaro zastihlo svěřence Ivana Haška ve zcela jiném rozpoložení a výsledkem je nakonec až pozice jedenáctá. Druhou polovinu soutěže mívají Les Vertes tradičně slabší, s týmem zřejmě zacloumala i aféra kolem útočníka Frederica Piquionna. Ten na podzim chytil skvělou formu a chtěl si vytrucovat přestup do Lyonu. Odmítl za klub dál hrát a ten jej poslal nejprve do B-týmu a následně na hostování do Monaka, které se pravděpodobně změní v přestup. Napjatá atmosféra panovala i uvnitř realizačního týmu. Asistent Laurent Roussey se nijak netajil tím, že by se rád dostal na místo Ivana Haška a nakonec se mu i s přispěním vedení přeci jenom podařilo českého trenéra z pozice hlavního kouče vyštípat. Trenér Hašek zkoušel týmu totiž ordinovat na Ligue 1 nezvykle útočnou hru, což bohužel ve finální verzi bodové zhodnocení nepřineslo. Nicméně rozpočtem i složením hráčů se tento tým z pařížského předměstí řadí mezi lepší průměr Ligue 1, kde i účast v poháru UEFA by byla nečekaným úspěchem. Tým má perspektivu, ale potřebuje posílit. Jakmile vypadlo pro karty či zranění pár hráčů, nebylo prakticky kam sáhnout.

V nahuštěném středu tabulky skončilo také Le Mans, konkrétně na dvanácté pozici. Mužstvo se pohybovalo prakticky celou sezónu v klidném středu, nemělo ambice na pohárové příčky, nevisel nad ním ani strašák sestupu. Spolu s Nice se stalo Le Mans remízovým králem soutěže, celkem se se soupeřem rozešlo smírně v šestnácti případech. Klub musel po sezóně udělat nucenou změnu na pozici trenéra. Dosavadnímu kouči Fredericu Hantzovi skončila smlouva a už v průběhu sezóny avizoval, že novou nepodepíše, neboť jeho ambice sahají výše. Proto také v příští sezóně povede Sochaux, jenž bude startovat v Poháru UEFA. Jako náhradu si prezident Legarda vyhlédl ambiciózního Rudiho Garciu. Také na Le Mans doléhají tlaky velkoklubů, které prahnou po talentovaných hráčích. Patří mezi ně například brankář Yohann Pelé, stoper Marko Baša či nejlepší střelec Grafite se dvanácti góly.

Výtečný podzim se podařilo sehrát hráčům AS Nancy. Klub šlapal velmi dobře v domácí lize, ale především vzorně reprezentoval francouzskou klubovou kopanou na evropské scéně. Když v prvním kole vyřadilo Nancy německé Schalke, získalo si respekt po celé Evropě. Tím ale cesta nekončila, ve skupinové fázi skončilo Nancy před polskou Wislou Krakov, švýcarskou Basilejí i holandským Feyenoordem. Stopku vystavil až ve třetím kole ukrajinský Ĺ achťor Doněck. Přesto se dá považovat postup mezi nejlepších 32 týmů za velký úspěch. V domácí lize to po podzimu byla ještě výborná sedmá příčka, ale zhoršené jarní výsledky znamenaly nakonec i starosti se záchranou. Složení týmu totiž jednoznačně nemělo šance na úspěch na několika frontách, výborné výsledky v poháru UEFA, ke kterým se tým vybičoval, aby se zviditelnil v Evropě, na druhou stranu Nancy oslabily v Ligue 1. Tým však zabral v pravý čas, když v posledních šesti kolech nasbíral dvanáct bodů a nakonec skončil třináctý.

Čtrnáctý Lorient se nakonec umístil nejlépe ze všech nováčků. Vzhledem k předsezónním cílům se dá jednoznačně říci – úkol, tedy záchrana, byl splněn. Fotbalisté Lorientu mají na svědomí několik překvapení na úkor favoritů, hned v prvním kole šokovali Park Princů, když vyhráli nad místním PSG 3:2 a předznamenali tak mizernou sezónu tradičního velkoklubu. Dobře nebudou na nováčka vzpomínat ani v Marseille, která s Lorientem prohrála oba duely. Na sestupové příčky měl nakonec Lorient náskok deseti bodů, ale je potřeba se mít na pozoru. Staré fotbalové pravidlo říká, že druhá sezóna bývá nejtěžší.

Paris Saint Germain – to je jméno největšího zklamání letošního ročníku. Od začátku soutěže bylo v týmu něco špatně, vyhozen byl playmaker Vikash Dhorasoo, spory s trenérem Lacombem měli i další hráči. Když Pařížané nevyhráli dvanáct utkání v řadě a klesli až na sestupové příčky, začalo se bít na poplach. Poroučet se musel kouč Lacombe, kterého vystřídal ve Francii velmi úspěšný Paul Le Guen. Přivedl si několik posil a klub začal velmi pomalu, ale přeci jen tabulkou stoupat. Formu tým chytil až v závěru soutěže a po definitivní jistotě záchrany si mohli akorát všichni zúčastnění hluboce oddechnout. Hrozba sestupu v některých chvílích nabírala reálných rozměrů a co se medializace týče, PSG svými mizernými výkony naprosto zastínil i samotný Lyon. Popularita klubu je ve Francii obrovská, mnozí by si ligu bez PSG zkrátka ani nedovedli představit. Tým nakonec podržely tradiční opory – reprezentační brankář Mickael Landreau a zkušený útočník Pedro Pauleta, který s patnácti brankami obhájil titul nejlepšího střelce Ligue 1. Neztratil se ani David Rozehnal, který byl hlavní postavou jinak děravé obranné řady. Proto se o něj také zajímá anglický Newcastle. Nároční fanoušci budou v příští sezóně očekávat rapidní zlepšení.

Martin Vymyslický / fotbalportal.cz