Jak je zbytečné míti střelce

© -

01.12. - Parafráze hry Oscara Wilda perfektně vystihuje situaci v mužstvu, kde mají nejlepší střelce posledních dvou ročníku bundesligy. Grafite i Edin Džeko ve Wolfsburgu střílejí, jejich snaha je však k ničemu. Proč?

O evropské poháry bojují v německé bundeslize dvě mužstva, která podle předpokladů měla v lepším případě hrát střed tabulky. Freiburg i Frankfurt však prognózám naproti děsí německý fotbal. Tajemství jejich úspěchu lze odhalit hned při prvním pohledu na tabulku střelců. Fanis Gekas z Eintrachtu kanonýrům vévodí, jeho freiburský kolega Papiss Cissé je druhý.

Že dobrý střelec není zárukou úspěchu, potvrzují hned další příčky. V těsném závěsu za vedoucím duem je s devíti brankami Edin Džeko, jeho brazilský parťák Grafite má jen o dva zásahy na pažbě méně. Šestnáct branek dali jen dva hráči, to je víc než některé celé bundesligové týmy dohromady.

Wolfsburg se i tak po čtrnácti kolech trápí u dna tabulky, jen čtyři body před barážovou pozicí. A vzhledem k tomu, že pod ním jsou kvalitní celky ze Schalke a Stuttgartu, které dost pravděpodobně půjdou nahoru, není tato situace růžová.

Džeko s Grafitem profitují z práce excelentního tvůrce hry Diega, který však není úplně ve své kůži, a přestože je v bodování týmu na třetím místě hned za kanonýry, čekal se od něj větší přínos. Ale hraje dobře, stejně jako levý bek Schäfer, autor pěti gólových přihrávek.

Opory tedy podle předpokladů plní svou roli bravurně, přesto má Wolfsburg po odchodu Magatha před rokem a půl stále klesající tendenci. Výrazně klesající. Čím to?

Odpověď je jednoduchá. Fotbal je týmový sport. Individuality rozhodují zápasy a dělají rozdíl mezi průměrným a prvotřídním, ale ani ti nejlepší nic nesvedou v mužstvu, které hraje mizerně. Proto se na velkých reprezentačních turnajích nikdy neobjevil Ryan Giggs z Walesu, ani Bulhar Dimitar Berbatov.

Wolfsburgu funguje alespoň průměrně střed obrany i zálohy, ale kraje hřiště, ty má obsazeny mizerně. Na pravém beku se o co nejhorší výkon pere Riether se Pekarikem, v záloze hoří i osvědčená jména jako Kahlenberg, Dejagah, Hasebe či Ziani.

Druhým důvodem bídného postavení VfL v tabulce je nízké sebevědomí. To vznikalo postupně a vyvovalo v hráčích zelenobílých pocit, že nic nemají jistého, že v závěru ještě přijdou o pečlivě vydobytý náskok.

Zápas první - s Mainzem. Hned ve druhém kole vedli Vlci nad pozdějším vládcem ligy už 3:0, Diego hrál svůj první zápas po návratu do Německa a exceloval. Jenže Mohuč zápas otočil, zvítězil 4:3 a našlápl k fantastickým výkonům. Na druhé straně bylo sebevědomí Kösterova mužstva nahlodáno.

Zápas druhý - s Leverkusenem. Wolfsburg pokračoval v lize poměrně solidně, po výpadku s Mohučí nacházel sebedůvěru ve vlasní schopnosti, ta však byla pošlapána necelé dva měsíce po utkání s Mainzem. Nad Leverkusenem vedli Džeko a spol. o dvě branky, ale parádní Rolfes se postaral o obrat a Wolfsburgu zbyly opět jen oči pro pláč.

Zápasy další - remízové. To už pak byl tým tak otřesen, že nedokázal dotáhnout do vítězného konce nic. Vedl s Gladbachem, se Schalke dokonce o dvě branky, ale připsal si jen dvě remízy. Výsledkem celé situace byla šňůra čtyř nevítězných listopadových zápasů, kterou se Wolfsburg pokusí zlomit až teď, na začátku prosince.

Wolfsburg potřebuje pro klidnější Vánoce sklidnit rozhořčení ziskem bodů a od vedení slib nákupu fotbalistů na kraje zálohy. Jinak to budou pro Grafiteho a Džeka nezaslouženě nepěkné Vánoce.

Jakub Sitek / FotbalPortal.cz