North London Derby. Pohled do historie a odkud se vzala obrovská rivalita, která trvá již více než sto let?

© thesun.co.uk - Odvěká rivalita mezi Arsenalem a Tottenhamem sahá již daleko do minulosti

25.09. - Tento víkend nás čeká v neděli jeden z nejvyhrocenějších zápasů, které může anglická nejvyšší fotbalová soutěž vůbec nabídnout - duel mezi Arsenalem FC a Tottenhamem Hotspur FC. Duel mezi oběma kluby se za tu spoustu let změnil, ovšem obrovská rivalita mezi fanoušky zůstává a právem řadí souboj mezi top derby zápasy na Britských ostrovech.

Není asi nikdo ve fotbalovém prostředí, kdo by neznal obrovskou rivalitu mezi kluby sídlícími v severní části Londýna. Kdy a jak vznikla doslova nevraživost mezi těmito kluby? Celý příběh začal před více jak sto lety.

Historie
V roce 1886 vznikl v jihovýchodní části Londýna - Woolwich, fotbalový klub založený dělníky převážně skotské národnosti, kteří pracovali v místní velké továrně s názvem Royal Arsenal. Nově vzniklý klub nejprve pojmenovali po slunečních hodinách, jenž byly na vrcholu vchodu do továrny, názvem Dial Square FC.

Když klub odehrál dne 11. prosince 1886 zápas proti Eastern Wanderers, přejmenoval se na „Royal Arsenal.“ Důležitým, je v historii Arsenalu, také příchod dvou hráčů, kteří působili v Nottinghamu Forest - Freda Beardsleye a Morrise Batese do Woolwiche.

Jelikož klub neměl takřka žádný rozpočet, požádali tyto dva hráči svůj bývalý klub z Nottinghamu, zda by jim nemohly být věnovány hráčské košile. To se tak stalo a Arsenal nejprve nastupoval v tmavě červených barvách. Podoba, jakou mají dresy nyní, přišla až ve třicátých letech 20. století.

Klub se, i přes velké nadšení, potýkal se špatnou finanční situací. Důvod byl především ten, že byl izolovaný, jelikož sídlil na takřka úplném okraji jižní části Londýna. O jeho zápasy tak nebyl takový zájem, jako zažívala hned řada jiných klubů. Léta před první světovou válkou totiž provázela v Británii opravdová fotbalová horečka.

V roce 1910 se tak do příběhu dostává nejdůležitější osoba i v následujícím počátku rivality mezi kluby Arsenalem a Tottenhamem. Tou je Sir Henry Norris. Narodil se v roce 1865 a dle dochovaných zpráv a pamětí byl takzvaným samorostem, avšak velmi cílevědomým a schopným. Právě schopnost dokázal využít, když díky velmi dobré orientaci na trhu s nemovitostmi obrovsky zbohatl. Jeho společnost Allen & Norris byla například zodpovědná za transformaci městské části Fulham.

Někoho, jako byl Norris, tak představenstvo Woolwich Arsenalu, potácející se v krizi, přivítalo s otevřenou náručí. Henry Norris byl předsedou klubu z Fulhamu. V této době již měl obrovskou pověst. Mocný a bohatý autokrat však byl ale také spojován s dosti nevybíravým chováním v rámci zisku svých cílů.

„Brzy jsem zjistil, že se všichni sira Henryho bojí. A není divu! Nikdy jsem se nesetkal s někým tak bezohledným vůči všem, kdo mu jakkoliv oponovali.“ napsal ve své biografii Leslie Knighton, manažer Arsenalu v letech 1919-1925.

Norris měl nejprve plán sloučit Arsenal s klubem Fulham a vytvořit tak vysněný „superklub“. To však bylo zamítnuto ligovou asociací.

Do hry se tak dostal další plán a to najít lepší a především dostupnější místo, kde by mohl Arsenal hrát své domácí zápasy. Prostřednictvím svých kontaktů se Norris dozvěděl o pozemku v Highbury, který byl na perfektním místě, dostupném jen několik minut metrem od zastávek blízkých samotnému centru města.

Avšak mělo to háček. Tento krok se setkal s obrovskou nevolí ostatních klubů v Londýně. Nejenom Tottenham, ale i další londýnské celky, jako například Chelsea či Clapton Orient (předchůdce dnešního Leytonu Orient.

Velká vlna nespokojenosti se ozývala také od fanoušků Arsenalu ze samotného jihovýchodu Londýna, ale Norris tento krok argumentoval tím, že klub se musí přesunout, aby tím vyřešil své existenční problémy.

Díky tomuto kroku nebylo ve fotbalovém prostředí na Britských ostrovech více tak nenáviděných lidí, jako právě Sir Norris. O tom také vypovídá několik dobových zpráv z tisku.

„Pan Norris se rozhodl, že finanční zisk je pro něj přednější než ochrana našeho místního klubu. Dělá chybu. Přeci si nemůže přizpůsobit fotbalový klub pro svůj byznys - Wolwich Arsenal musí zůstat tady - ve Woolwichi. Podporoval by pan Norris přesun Liverpoolu do Manchesteru? Lidé jako oni nemají v asociačním fotbalu místo.“ obsah jednoho z mnoha naštvaných fanoušků, který pochází z novin Kentish Gazzete.

Ostatní londýnské kluby, právě v čele s Tottenhamem, Chelsea a Orientem podaly protest, který však byl zamítnut.

Ihned poté vznikla známá karikatura pocházející z deníku Tottenham Herald, kde byl Norris vyobrazen jako ekvivalent Psa baskervillského a označován za vetřelce. Avšak nenávist vůči nově nastěhovanému sousedovi měla dosáhnout svého vrcholu teprve o pár let později.

Svět totiž o rok později zasáhl válečný konflikt, který neměl obdoby - první světová válka, v té době pojmenovaná jako Velká válka. Fotbal se tak pochopitelně stáhl do pozadí.

Klíčový moment pro příběh vzniku obrovské rivality přichází v roce 1919. Během války byly totiž fotbalové soutěže pozastaveny, Chelsea a Tottenham v té době v první divizi, Arsenal o ligu níže.

FA však rozhodla, že se současná nejvyšší soutěž rozroste o dva kluby, nově tak bude v lize celkem 22 mužstev. Tottenham i Chelsea byli v posledním odehranném ročníku na posledních dvou pozicích. Rozšíření by však mělo znamenat, že by se jich sestup týkat neměl a elitu by měly rozrůst o dva nejlepší kluby z druhé divize. Tím bylo duo Derby County a mistr Anglie z historicky prvních dvou ročníků Preston North End. Arsenal byl až šestý.

Avšak uvádí se, že Norris vynaložil obrovské úsilí, a to především pak i finanční, aby se Arsenal mezi fotbalovou elitu dostal za každou cenu.

Proběhlo tedy hlasování, v tom bylo rozhodnuto o setrvání Blues v soutěži a také, že dva nejlepší celky z druhé ligy doplní počet v první divizi. Zlom však přišel v bodu, kdy předseda Liverpoolu McKenna, blízký přítel Norrise, přednesl vášnivý projev o Arsenalu a následné hlasování znamenalo šokující konec a sestup v soutěži Tottenhamu, kterého vystřídal právě Arsenal.

Rivalita mezi těmito kluby tak dosáhla nových, obrovských rozměrů a trvá celou dobu, až dodnes.

Arsenal se tak dostal do nejvyšší soutěže za velice povhybných okolností. Nutno však říci, že poté, co začal hrát mezi anglickou fotbalovou elitou, klub nikdy v historii nesestoupil.

Důležitá utkání v historii

Vůbec první zápas mezi Arsenalem a Tottenhamem se odehrál již 4. prosince 1909, kdy Arsenal zvítězil 1:0. Avšak pochopitelně tento zápas nijak výrazně nevybočoval, někdo z aktérů a fanoušků si těžko mohl představit, že proti sobě stojí dva z největších budoucích rivalů, které vůbec může fotbalový svět nabídnout.

V roce 1922 zasáhly utkání velké nepokoje, které neměly do té doby obdoby. Arsenal zvítězil nad Tottenhamem, který již byl zpět v nejvyšší divizi, 2:1. Velmi nespokojeni byly pak jak hráči, tak především fanoušci, s výkonem rozhodčího a ve vzteku zasypali hráče Arsenalu vším, co bylo po ruce a i mezi hráči se objevilo pár úderů pěstmi.

Sunday Telegraph dění v tomto zápase označil díky konfliktům jako „strašné scény nemající místo ve společnosti...“

A další zajímavé zápasy?

Tottenham 0-1 Arsenal (3.května 1971)

Poslední kolo sezóny přineslo zápas v bitvě o severní Londýn. Arsenal potřeboval alespoň bod, aby získal ligový titul. Na Tottenham se pak spoléhal Leeds United.
Arsenal však zápas zvládl a dokázal vyhrát 0-1. Nejenže dokázal porazit svého úhlavního nepřítele na jeho hřišti, ale díky tomuto vítězství mohl i slavit zisk ligového titulu přímo před zraky fanoušků na White Hart Lane.

Tottenham 3-1 Arsenal (14.dubna 1991)

Stejně jako mají fanoušci Arsenalu takzvaný svátek St. Totteringham´s Day, který slaví ve chvíli, když je už matematicky nemožné aby je Tottenham předstihl v tabulce, mají i příznivci Tottenhamu St.Hotspur Day. Ten vznikl právě díky tomuto zápasu.

Známý prímý kop Paula Gascoigna a dva góly Garyho Linekera znamenaly vítězství 3:1 v semifinále. Tottenham v tomto roce vyhrál FA Cup. A Arsenal? Ten získal další titul v lize.

Tottenham 2-2 Arsenal (25.dubna 2004)

Znovu se opakoval, již zmíněný, scénář v zápase z roku 1971, o více jak třicet let poté - v roce 2004. Arsenal byl v tu sezónu neskutečným mužstvem. Celý ročník Premier League totiž dokázal projít bez jediné porážky.

Remíza z tohoto zápasu tak znamenala možnost znovu oslavit titul na White Hart Lane.

Tottenham 2-0 Arsenal (30.dubna 2017)

Díky tomuto vítězství ukončil Tottenham hrůzostrašných 22 let, ve kterých mohli příznivci Arsenalu slavit zmíněný St. Totteringham Day.

Poprvé od roku 1995 tak dokázal být Tottenham v tabulce před Arsenalem.

Že North London Derby přináší krásné zápasy vypovídá i sestřih střetnutí z roku 2008, které skončilo 4-4, když v nastaveném čase vyrovnal za hostující Tottenham křídelník Aaron Lennon.

A nebo například zápas ze sezóny 2004/05, kdy Arsenal dokázal zvítězit na White Hart Lane v divoké přestřelce 4:5.

Hráči hrající za Arsenal i Tottenham

Hodněkrát byl zmíněný i začátek Harryho Kanea, který jako malý kluk nenašel štěstí právě v Arsenalu, kde ho díky jeho nadváze označili za nefotbalového. Dnes je z něj jeden z nejlepších útočníků na světě a ikona Tottenhamu Hotspur.

Asi nejznámnějším příkladem zrady, kterou příznivci rivalů neodpouští, je přesun Sola Campbella, který zdarma posílil Arsenal, když jej zcela nečekaně přivedl na tiskovou konferenci Arsené Wenger v roce 2001.

Nikdo v té chvíli nečekal, že by Campbell mohl být tou novou posilou, kterou chtěl legendární manažer ten večer představit. Myslelo se totiž, že anglický stoper zamíří do zahraničí. Tento přesun tak vyrazil dech nejen příznivcům Spurs. Jméno Sola Campbella ale na stadionu White Hart Lane zůstalo i nadále, ovšem pouze v hanlivých pokřicích směřovaných na jeho adresu.

Po Campbellovi se objevily ale také dvě jména putující opačným směrem - stoper Gallas a útočník Emmanuel Adebayor, který však mezi tím působil ještě v Manchesteru City, kde ve vzájemném zápase proti Arsenalu předvedl jednu z nejznámnějších oslav gólu v historii Premier League.

Sebastian Suba / premierleague.com, fourfourtwo.com, tottenhamhotspur.com, arsenal.com, goal.com, fotbalportal.cz