Top 10 manažerů roku 2010 (2.část)

© -

22.12. - Ve druhé části tohoto miniseriálu si představíme pět nejlepších manažerů Premier League za rok 2010, tak je vybral server footbal365.com.

5) Owen Coyle (Bolton Wanderers)

Když se na konci roku 2009 rozhodlo vedení Boltonu odvolat Garyho Megsona, nacházel se Bolton na 18., první sestupové příčce a přitom předváděl fotbal, z kterého bolely oči. Zato nováček z Burnley vedený Owenem Coylem se nacházel o několik míst výše. Přesto se Boltonu v lednu podařilo Coyla z Burnley přetáhnout. Na konci sezóny pak Burnley sestoupilo, zatímco Bolton skončil na 14. příčce, plných devět bodů nad zónou sestupu. V letošní sezóně si Trotters vedou ještě mnohem lépe a atakují pohárové příčky. Navíc těchto neočekávaně dobrých výsledků dosahují mnohem pohlednějším fotbalem, než jaký předváděli v minulých sezónách. Coyle navíc oživil kariéru švédského snajpra Johana Elmandera, lacino přivedl z MLS v současnosti klíčového záložníka Stuarta Holdena a Kevin Davies se i díky jeho přispění dočkal ve 33 letech debutu v anglickém národním týmu.

4) Chris Hughton (Newcastle United)

Angažmá Chrise Hughtona v Newcastlu bylo původně zamýšleno jako dočasné. Již v únoru se fotbalovým zákulisím nesly zvěsti, že Hughton bude co nevidět odvolán a nahrazen nějakou známější personou. Následující sedmnácti zápasová série bez porážky a suverénní vítězství v League Championship znamenající okamžitý návrat „Strak“ do Premier League, však plány šéfa Newcastlu Mikea Ashleyho na chvíli odložily. Přestože si Newcastle počínal v Premier League sebejistě a od začátku sezóny se pohyboval v klidných vodách tabulky, byl Hughton na začátku prosince překvapivě odvolán (Newcastle se nacházel v této době na 11. místě). Záminkou k tomuto velice kontroverznímu rozhodnutí, jež se setkalo u odborné fotbalové veřejnosti s velkou kritikou, byly neuspokojivé výsledky na domácím trávníku. Během angažmá na St. James Parku se Hughton stal velice populárním jak mezi fanoušky, tak i mezi samotnými hráči. O tom jak byl Hughton pro jeho kariéru důležitý se nedávno vyslovil třeba vycházející hvězda anglického fotbalu Andy Caroll.

3) Roberto Di Matteo (West Bromwich Albion)

Po Mancinim a Ancelottim další Ital v tomto žebříčku si bronzovou pozici zasloužil za výbornou práci v týmu WBA. V prvním letošním zápase prohráli Baggies v přímém souboji o druhou příčku v League Championship zajišťující přímý postup do Premier League na domácím trávníku s Nottinghamem a zdálo se tedy, že West Brom se bude muset spokojit přinejlepším s play-off. Následovala však nejprve sedmizápasová a pak dokonce dvanáctizápasová šňůra bez porážky, která Di Matteův tým katapultovala na kýženou 2. pozici. WBA i tak před sezónou patřil k hlavním kandidátům na sestup. Zatím ale předpoklady odborníků vyvrací. Nejen, že se prezentuje atraktivním fotbalem, ale tento způsob hry také přináší kvalitní výsledky, neboť WBA se v průběhu sezóny málokdy ocitl ve druhé polovině tabulky. Během podzimní části dokázali hráči WBA mimojiné venku přestřílet silné celky Arsenalu a Evertonu, na Old Traffordu pak uhráli s domácími cennou remízu 2:2. Di Matteovi se zatím velice vyplácí i angažování Rakušana Paula Scharnera a Nigérijce Petera Odemwingieho.

2) Harry Redknapp (Tottenham Hotspur)

Spurs se v letošním roce pod vedením zkušeného harcovníka Redknappa konečně dočkali vytouženého postupu do Ligy mistrů. Cesta do této soutěže však byla velice komplikovaná. Během celé jarní části se sice Tottenham pohyboval kolem čtvré příčky, která jako poslední zajišťovala možnost podívat se do milionářské soutěže, nicméně Tottenhamu se dlouho nedařilo od svých soupeřů bodově odpoutat. Vzhledem k tomu, že „Kohouty“ čekal ke konci soutěže velice těžký los, nevěřilo mnoho odborníků, že by 4. příčku mohli udržet až do konce soutěže. Tottenham ale nejprve dokázal doma zdolat Arsenal i Chelsea a v předposledním kole si vítězstvím na hřišti Manchesteru City v přímém souboji zajistil kýžené 4. místo. Ve svém premiérovém ročníku v LM si pak Tottenham ihned zajistil 1. místo v jedné z vůbec nejtěžších skupin. Nezapomenutelné zůstanou především jeho nádherné zápasy s obhájcem trofeje Interem Milán. Po příchodu na White Hart Lane si Redknapp přivedl z předchozího působiště v Portsmouthu několik posil, z nichž se vesměs všechny uchytily, což byl v předchzích letech v ambiciózním Tottenhamu velký problém. Právě v roce 2010 dal navíc Redknapp první větší šanci Garethu Baleovi, z něhož se záhy stal jeden z nejžádanějších artiklů na fotbalovém trhu.

1) Ian Holloway (Blackpool)

A vítězem se stává…manažer Blackpoolu Ian Holloway. Už postup skromného lancashirského klubu do Premier League po dlouhých 39 letech skrze play-off byl prvotřídní senzací. V Premier League se pak Tangerines nedávaly téměř žádně šance. V obnovené premiéře v nejvyšší soutěži však Blackpool šokoval debaklem 4:0, jenž uštědřil Wiganu na jeho vlastním hřišti a ani v následujích zápasech o mnoho neslevil, neboť se po celou sezónu pohybuje ve středu tabulky, což čekal opravdu málokdo. Navíc zápasy Blackpoolu patří pro nezaujatého diváka k těm vůbec nejatraktivnějším v celé soutěži. Holloway zpravidla preferuje útočné rozestavení 4-3-3 a tato odvážná taktika zatím nese své ovoce a to především na venkovních hřištích. V tabulce venkovních zápasů je totiž Blackpool zatím na 3 místě, přičemž více bodů získali pouze Manchester City a Arsenal. Těchto obdivuhodných výsledků přitom Holloway dosáhl téměř s totožným kádrem, jaký měl k dispozici v League Championship. Blackpool si totiž nemůže příliš finančně vyskakovat a tak na platy hráčů vydává částku, kterou přebijí i některé kluby ze třetí ligy! Přesto je Blackpool v Premier League zatím konkurenceschopný.

Jan Macháček / football365.com