Tommasi: Itálie-Španělsko 0:0,5

„Nečekal jsem zápas tak chudý na vzrušivé okamžiky a především jsem nechtěl, aby hlavním protagonistou utkání byly pokutové kopy.

Znovu byl tak důležitý zápas rozhodnut pevnými nervy a klidem. Jediná výhoda penalt je, že v případě prohry nejsme zklamaní, protože „je to loterie“, „takový je fotbal“, „nešlo udělat více“, „tentokrát byli šťastnější oni“, „když se to tak vezme, neprohráli jsme“... Naopak v případě výhry se plýtvá chválou a komplimenty, zapomene se na „loterii“ a panuje přesvědčení, že jsme byli lepší! Penalty ve své krutosti uspokojí všechny.

Já rozhodně preferuji „zlatý gól“. Ale ne v prodloužení... dokud nepadne gól, hraje se dál! Samozřejmě, je to téměř nemožný návrh, tak jako je na významných turnajích nemožné opakovat utkání, ale nemám rád zápasy, které jsou takřka cíleně vedeny k zahrávání pokutových kopů.

Myslím, že záchrana v podobě penalt brzdila mnoho akcí na obou stranách, týmy se nesnažily dát gól a staraly se především o to, aby ho nedostaly. A upřímně řečeno, Itálie se o to snažila o něco více, než Španělsko.

Abych se vrátil ke své myšlence o protagonistovi utkání, vyzdvihl bych Giorgia Chielliniho, „viníka“ absence kapitána týmu a držitele Zlatého míče, Fabia Cannavara. Chiellini odehrál skvělé utkání a zajišťuje dobré vyhlídky reprezentaci, až po Maldinim a Nestovi odejde i Cannavaro.

Nyní mi nezbývá než fandit Španělsku, mému druhému domovu, protože za dosavadní výkony si to zaslouží a s hráči, které mají k dispozici, mohou konečně snít o zisku významné trofeje.“