Hodnocení českých reprezentantů při zápase v Černé Hoře

Jednička nejlepší, pětka nejhorší, to jen pro pořádek. I s využitím půlbodů se FotbalPortal pasoval do role učitele a ohodnotil, jak si který fotbalista při reprezentaci naší země vedl v odvetě baráže v Černé Hoře.

Petr Čech (1,5)

Naše největší hvězda opět ukázala, proč si ve světě vydobyla takové renomé, proč už léta stráží branku jednoho z nejlepších týmů v Evropě. Bombu Damjanoviče, který se po povedené kombinaci Černohorců ocitl sám před českým brankářem, dokázal Čech lehce vytáhnout na břevno, zaskvěl se i po opakované ráně Vučiniče. Spolehlivost sama, jen ten výběh v závěru zaváněl průšvihem.

Theodor Gebre Selassie (3)

Své útočné choutky nenaplnil, dost jsme se bránili, a tak se na libereckého obránce Gebre Selassieho valil jeden útok za druhým. Někdy uspěl, někdy ne, vyloženou chybu neudělal, ale že by měl být za své obranné zákroky vynášet do nebes, to asi ne. Solidní výkon nadějného hráče, na pravé straně máme borce s velkým potenciálem.

Roman Hubník (3,5)

Naskočit do rozjetého vlaku, to není úloha jednoduchá a Roman Hubník měl zejména zkraje zápasu velké starosti. Uprostřed obrany, tam musí být jistota a tu Hubník získával teprve v průběhu zápasu. Několikrát zaváhal a nechal útočníka za zády, naštěstí z toho nikdy nebyl gól. Příště mu ale osud nemusí být takhle nakloněn.

Tomáš Sivok (3,5)

Na Letné super výkon okořeněný pojistkovým gólem, v Podgorici to ale byl jiný příběh. Čím větší tlak domácí vyvíjeli, tím hůře na to dokázal Sivok reagovat. Nebyl to výbuch, ale na pochvalu ani náhodou. V poslední době hraje v národním mužstvu velmi dobře, tak věřme, že šlo jen o dočasné selhání.

Michal Kadlec (1,5)

Nejlepší náš muž v poli. V Bundeslize má velké renomé a v Černé Hoře bylo vidět proč. Na jeho obvyklé a účinné výpady do obrany soupeře nebyl čas ani prostor, obraz hry mu prostě velel zůstávat vzadu častěji, než je zvykem. Tam ale přezářil všechny ostatní členy defenzivní linie neuvěřitelně, s lehkostí odebíral míče, přitom neobyčejně čistě. Proti pravidlům se provinil jedinkrát, přitom na něj byly spáchány hned čtyři přestupky. A to je na obránce fantastická bilance.

Jaroslav Plašil (3)

Začal tak, jak skončil v prvním zápase. Prostě skvělý, na netradičním postu štítového záložníka si věděl rady a nenechával Černohorcům žádný prostor. Jak ale tlak domácích sílil, Plašil ztrácel a otevíral střed hřiště. Možná došly síly, možná se ukázalo, že tenhle post mu není tolik vlastní, každopádně druhou půlí si pokazil své vystoupení. A navíc ty standardky. Čert ví, kdo vymyslel, aby Plašil kopal rohy a přímé kopy levačkou, ale to je i přes obounohost našeho středopolaře v devadesáti procentech odevzdaný míč soupeři.

Petr Jiráček (2)

Trochu opačný příklad než Plašil. Rozjížděl se pomaleji, ale s přibývajícím časem se stával jistějším a platnějším. Opět operoval na velkém prostoru, nejprve často ztrácel, po přestávce už vůbec. Potvrdil své velké kvality a je jenom otázka času, kdy ho Plzeň prodá. Jiráček navíc okouzlil všechny deset minut před koncem, jednou kličkou vymazat čtyři protihráče, to se nevidí ani v krajském přeboru, natož na nejvyšší úrovni. Zakončení opět mizerné, na tom musí dynamo z Viktorky zapracovat, ale paní Štěstěna se naklonila na jeho stranu a gól z toho přece jen byl.

Tomáš Rosický (1,5)

Kapitán, jak má být. Osobnost, kvalita, náš klenot. Přestože jsme útočili v málo lidech, Rosický vždycky našel možnost, jak posunout hru dopředu, nehrál alibisticky, jeho přihrávky měly oči, neztratil se ani s defenzivnějšími úkoly, než jaké měl na Letné. Vyhrál spoustu míčů, nebál se jít ani do skluzu. Příkladná bojovnost byla po zásluze odměněna - vstupenkou do Polska a na Ukrajinu.

Jan Rezek (3)

Makal, bojoval, jezdil. Technicky na tom opět nebyl nejlépe, pár centrů se zatoulalo kamsi do neznáma, ale na to se v Podgorici nehrálo. Terén byl hrozný, pro techniky nic moc. Rezek se jako jeden z mála od nás dokázal soupeři vyrovnat tvrdostí a houževnatostí, to mu budiž připočteno k dobru.

Václav Pilař (3,5)

Špatný trávník měl na Pilaře hodně neblahý vliv, navíc hromotluk Pavičevič si v Praze dobře všiml, co všechno jeho protivník umí, a tak mu nedal ani kousek prostoru. Maličké křídlo se sice snažilo a sem tam zaznamenalo i dílčí úspěchy, ale jinak zapadlo. Do obrany se Pilař vracel poctivě, je to srdcař.

Tomáš Pekhart (3,5)

Na hrotu to neměl jednoduché, vyhrál nějaké hlavičky a snažil se dobře nabíhat, ale do šance se nedostal. Byl platný při standardních situacích před oběma brankami a vysloužil by si lepší známku, kdyby ho Bílek stáhl někdy v 60. minutě. Pak totiž norimberský forvard jaksi vypadl z rytmu, měl toho dost a přestal stačit tempu zápasu. Trápit se musel více než dvacet minut, než ho reprezentační trenér vystřídal.

Zdeněk Pospěch (2,5)

Neobvyklý post pravého záložníka zvládal tu s většími, tu s menšími obtížemi, ale s půlhodinou, kterou strávil na hřišti, naložil dobře. Vypomáhal obraně, nechyboval ani nefauloval, ale hlavně vybojoval míč, který se za pár chvil ocitl v bráně Černé Hory. Nebýt jeho dobrého napadání, Jiráček by nedostal šanci domácí obránce znemožnit. A za to si Pospěch zaslouží velký dík.

Daniel Kolář a Milan Baroš hráli příliš krátce na to, aby mohli být hodnoceni.