Zápas o všechno: jak na Litvu?

Před Michalem Bílkem stojí nejzodpovědnější úkol jeho kariéry u národního mužstva České republiky. Musí vybrat jedenáct hráčů, kteří uspějí v Litvě, a půjde-li vše podle plánů i ve Španělsku, dostanou reprezentaci do baráže o mistrovství Evropy.

Jednoduchou úlohu bude mít při volbě brankáře, o Petru Čechovi jako jedničce se ani nemusí hovořit. Čtveřice před ním by neměla mít tolik obranné práce jako v pátek na Letné, o to více musí podporovat útok.

Michal Kadlec je jistotou, na levé straně hraje výrazně lépe než uprostřed obrany, v podpoře útoku je nejlepším obráncem ve výběru. Stoperská dvojice Sivok - Hubník se osvědčila, prvně jmenovanému se navíc v Besiktasi daří i střelecky, v dresu tureckého klubu dal od roku 2008 už patnáct branek. Na pravou stranu jsou alternativy zkušený Pospěch a ve výborné formě hrající Gebre Selassie. Tenhle borec jako jediný v poli snesl přísné měřítko i v zápase se Španělskem, a není proto důvod, proč mu nedát šanci i v Litvě.

Bílek má při Hübschmanově trestu v sestavě prakticky jediného defenzivního záložníka Petra Jiráčka, který také hraje výborně, nebojí se podpořit útok, což by proti Litvě mohlo být rozhodující.

Ve složení ofenzivní části mužstva jsou velké otazníky, hned třeba v rozestavení. Defenzivní varianta, kterou reprezentační kouč zvolil proti Španělsku, se dá zavrhnout rovnou, zbývají dvě reálně použitelné varianty. Buďto 4-4-2, se kterou český národní tým slavil úspěchy na začátku milénia, ale od které se dnes upouští, protože tým může propadat ve středu hřiště. Anebo varianta s jediným hrotem. Té se drží nejvýznamnější mužstva dneška, jde ovšem o to, aby křídelní hráči dobře podporovali útočníka a společně se středovými záložníky se tlačili do zakončení. A právě tohle národnímu týmu chybí častěji, než by bylo zdrávo.

Na levé straně zálohy by měl obraněji laděného Pudila vystřídat Václav Pilař, který sice nemá tolik zkušeností jako jiní, ale nebojí se, hraje odvážně, umí jeden na jednoho, čímž zajišťuje přečíslení. O Tomáši Rosickém se nemusí diskutovat, uprostřed zálohy nemá konkurenci. Jaroslav Plašil je po disciplinárním trestu zpět a svou univerzálností by mohl zaplnit díru na pravé straně zálohy, kde se Petrželovi v národním dresu moc nedaří a Kolář je o poznání platnější uprostřed zálohy. Pokud bychom tedy zvolili variantu s jedním hrotem, měl by nejofenzivnější post ve středu zálohy obsadit Daniel Kolář. Dobře tvoří hru, navíc se nebojí jít do šestnáctky.

U Michala Bílka se těší důvěře nejlepší střelec Eura 2004 Milan Baroš, kterého však nesnášejí fanoušci. Nesporně je dlouhodobě našim nejkvalitnějším útočníkem, jenže v reprezentaci se mu v poslední době nedaří. Do Litvy ale odcestují pravděpodobně jen skuteční fanoušci národního týmu, ne výletníci, kteří se v pátek na Letné koukli na světové hvězdy kopané a při jednom ještě "pomohli" reprezentačnímu celku výkřiky směrem k útočníkovi, který už deset let úspěšně objíždí srazy a bojuje za Českou republiku. Baroš by tak mohl hrát v relativním klidu a předvést to nejlepší, co umí.

Mnohem lepší formě se ale těší dva ostatní útočníci v nominaci. Tomáš Pekhart úspěšně vlétl do Bundesligy, v Norimberku je forvardem číslo jedna, během sedmi zápasů dal tři branky a u tří asistoval.

Ještě lepší střeleckou bilancí se chlubí David Lafata, jablonecký snajpr, který se trefil v devíti zápasech hned třináctkrát a útočí na rekordy české ligy. Jediným proti jeho případné nominace do základní sestavy může být fakt, že hraje jen Gambrinus ligu. Příklad Jiráčka ale ukazuje, že tohle nemusí být vůbec na škodu.

Pokud by se navíc hrálo na dva útočníky, Lafata s Pekhartem by se vůbec nemuseli sehrávat. Na hřišti se umí výborně doplnit, což dokázali už loni na podzim, kdy společně kooperovali v jabloneckém útoku. A šlo jim to parádně.

Ideální sestava při rozestavení 4-5-1:

Čech - Gebre Selassie, Hubník, Sivok, Kadlec - Jiráček - Plašil, Kolář, Rosický, Pilař - Baroš

Ideální sestava při rozestavení 4-4-2:

Čech - Gebre Selassie, Hubník, Sivok, Kadlec - Plašil , Jiráček, Rosický, Pilař - Pekhart, Lafata