Kušníra po vítězství v derby vítal v reprezentaci potlesk

Pětadvacetiletý řízný obránce dorazil na svůj první reprezentační sraz autem Českomoravského fotbalového svazu společně se svým spoluhráčem Romanem Hubníkem a se svým velkým soupeřem v derby se Slavií Adamem Hlouškem, rovněž nováčkem. Jejich tvrdé souboje byly kořením derby.

"Bylo to sice tvrdé, ale ne hrubé nebo zákeřné. Byly to prostě souboje v derby. Oba už jsme samozřejmě v té době věděli, že jsme nominovaní, ale na hřišti o tom žádné debaty neprobíhaly. Myslím tedy jako v tom duchu, že už jsme si rozdali dost a už bychom se jako reprezentanti měli trochu šetřit. Ale v autě jsme se o tom radši nebavili, prostě jsme to nechali být. Když jsme oba přišli na sraz, tak hned bylo znát, že většina reprezentantů hrála za Spartu. Zatleskali mně a Romanovi jako vítězům. Myslím, že ten potlesk vyprovokoval Tomáš Hübschman," řekl při setkání s novináři před tréninkem v nedalekých Kunicích Ondřej Kušnír.

Do Sparty přišel jako záložník z Viktorie Žižkov, ale na Letné se z něj stal obránce a v pondělním derby byl vyhlášen nejlepším hráčem utkání. Tím jen podtrhl oprávněnost své nominace do reprezentace. "Mně se podařilo nastoupit v derby až napotřetí. Poprvé jsem nedostal šanci, podruhé jsem byl v trestu za čtyři žluté karty. Takže až do třetice. Dařilo se mi, ale neobešlo se to bez nějakých šrámů. V derby nikdo nikomu nic nedaruje. Mám naražený hrudník od úderu loktem v souboji s Davidem Hubáčkem a nějaké modřiny. Navíc jsem dostal nakopáno na zemi a k tomu žlutou kartu, ani jsem nevěděl za co. Ale lékaři nároďáku mě snad dají do pořádku," řekl ještě k derby urostlý bek.

Přeškolení na obránce z něj udělalo jednoho z nejlepších zadáků české ligy a mimo jiné tím navázal i na rodinnou tradici. Krajním obráncem byl i jeho otec, který hrál ligu za Vítkovice.

"Byl jsem zvyklý jak ve Vítkovicích, tak i ve Viktorii Žižkov hrát ve středové řadě a většinou jsem neměl mnoho defenzivních povinností. Skok ze zálohy do obrany je však celkem značný. Obránce je poslední a už za ním není nikdo, kdo by nahradil jeho případnou chybu. Čili hra musí být zodpovědnější. Ale zůstala ve mně letora ofenzivního fotbalisty, čili se snažím podporovat útok tak, jak se to v moderním fotbale od krajních obránců očekává. Změnou postu jsem vyměnil i své vzory. Velmi se mi nyní líbí hra Brazilců Maicona a Daniela Alvese, ale především Španěla Sergio Ramose v Realu Madrid. Snažím se zůstávat co nejvíc na nohách a nepoužívat zbytečně skluzy, které obvykle zadáky vyřadí ze hry," rozebíral Kušnír zvláštnosti hry krajního obránce.

Na své povolání do reprezentace je patřičně hrdý a její prostředí pro něj není tak cizí, jak by se u nováčka mohlo zdát. "S Romanem Hubníkem a Tomášem Sivokem jsme se potkali v reprezentačních výběrech do 19 a 21 let. Z minula znám Zdeňka Grygeru a Zdeňka Pospěcha - oba jsou shodou okolností mými největšími konkurenty na místě pravého obránce, takže to bude hodně těžké. Ale s tím si zatím nedělám starost. Samozřejmě mám sen nastoupit aspoň na chvilku, ale důležité je hlavně to, že tady jsem," dodal sympatický obránce Sparty.