Nedostatek ambicí těch vzadu devalvuje španělskou ligu. Atléticu i Valencii stačí Liga mistrů

© as.com - Juanfran v souboji s Negredem

09.03. - Včera večer byl na programu španělské ligy zajímavý zápas mezi třetím Atléticem Madrid a čtvrtou Valencií. Po klopýtnutí doposud vedoucího Realu ideální příležitost jak se bodově přiblížit první příčce v ligové tabulce. Jenže to není případ těchto dvou klubů. Ty si raději hledí svého cíle, postoupit do Ligy mistrů a starosti s bojem o titul odsunuli někam stranou.

Když už se jednou vypracujete a a dostanete se do vybrané společnosti těch nejlepších, kam všichni chtějí, ale jen málo vyvoleným se to poštěstí, máte vlastně dvě varianty jak s danou situací naložit. Ta první (lepší) je, když mužstvo tyto pozice dosáhne, že nabere ještě větší odvahu, bere jako výzvu být první, chtít být pořád nejlepší. Chce dosáhnout víc, nikdy se neuspokojí. Ta druhá, horší, nastane, když klub nakoukne do výsostného území a chová se v něm nesměle, opatrně, možná i ustrašeně, jako kdyby vlezl do zakázaného pásma. Přepadne ho závrať a komplex méněcennosti. První varianta udělala z Atlética Madrid v posledních letech velký klub. Ta druhá už několik let připravuje Valencii o něco víc než jen boj o postup do Ligy mistrů.

Ani jeden z těchto klubů neměli v posledních letech jednoduchou ekonomickou situaci. Každá nabídka na přestup nejlepších hráčů, která přišla vedení na stůl a dosahovala určitých parametrů, byla okamžitě přijata. Ve Valencii to byli Silva, Mata, Villa, v Atléticu Agüero, Falcao, Diego Costa, když zmíníme jen tři hráče, protože jich bylo mnohem víc. Každý se tento exodus talentu snažil řešit tím nejlepším způsobem. Atlético svěřilo svůj osud do rukou Chola Simeoneho, který od chvíle, co je v Madridu, vyhrál pět titulů. Valencia naopak šla od hrobu k hrobu, investovala minimálně a nakonec loni skončila mimo evropské poháry. Ovšem jednu věc mají momentálně společnou: není třeba bojovat o ligový titul.

Samozřejmě tímto mottem chtějí sejmout tlak ze svých hráčů. Nechtějí je veřejně vystavovat enormní zodpovědnosti, kterou představuje přímý souboj s Realem a Barcelonou, dvěma kolosy, které zřídka kdy zakopnou (ačkoliv letos se to děje víc než je zvykem). Mezi sebou si možná říkají něco jiného, určitě. Ale navenek nevypustí nic podobného ve stylu: „to je škoda, že jsme se nepřiblížili prvnímu místu“ nebo „budeme bojovat o titul až do konce.“ To se od lidí z Atlética nebo Valencie v letošní sezóně nedočkáte. Nenarušit stanovený scénář. To, k čemu ve skutečnosti došlo, je, že promarnili možná jedinečnou příležitost. Zápas mezi Atléticem a Valencií skončil 1:1.

Gabi (Atlético) v souboji s Parejem (Valencie) ve včerejším duelu, který skončil remízou 1:1 (zdroj: as.com)

„Tenhle bod si musíme hýčkat. Nedostanete ze mě novinové titulky. Nepovím, že cílem je titul,“ řekl trenér Simeone. „Získaný bod nás posílí,“ řekl kouč Valencie Nuno. Hodně podobné. Jenže dva body navíc by z nich dělaly vážného kandidáta na ligový titul. To, že Atlético bude někde nahoře v tabulce, se tak nějak předpokládalo. Že po 26. kole bude Valencia jeden gól od toho, aby přeskočila Atlético a napasovala se šest bodů za vedoucí tým tabulky, už tak jasné nebylo. Je to zásluha trenéra Nuna a jeho týmu, že to nikdo nečekal. Ale je to tak...nebo mohlo to být tak. Do konce soutěže už se podobných příležitostí moc nenaskytne.

Když se po skončení zápasu ptali novináři v mix zóně domácího stopera Atlética Giméneze jestli chtěli využít zakopnutí Realu Madrid, řekne, že ne. Důležité bylo porazit Valencii a upevnit tak třetí místo. A k tomu šibalksý úsměv. Nebyl úplně upřímný. Spoluhráč Juanfran se neusmíval, ale řečnicky se držel ve stejné linii. Parejo, Otamendi a Diego Alves z Valencie řekli, že bod „přibližuje jejich cíl“. Ani zmínka o případném vedení. A nikdo jim to asi z hlav nedostane. Atlético a Valencia se spokojí s tím být těmi vzadu. Hlavně nemít vysoké ambice.

Kam dál?

• Barcelona smetla i díky hattricku Messiho Rayo a po čtyřech měsících se vrací do čela Primera División
• Ancelotti: Náš problém není v obraně, nýbrž v útoku. Za dva zápasy jsme dali jeden gól. A to ještě z penalty

Jan Preisler / fotbalportal.cz