Nejlepší oslava bez kapky alkoholu, vzpomíná na triumf v Lize mistrů Henrik Larsson

30.07. - Henrik Larrson patřil mezi klenoty švédského fotbalu a fanouškům se nesmazatelně zapsal do paměti zejména svým účinkováním ve žlutomodrém dresu na MS ve Spojených státech v roce 1994. Velmi oblíbený byl ale rovněž u příznivců Barcelony. Velkou měrou se kupříkladu podílel na výhře nad Arsenalem ve finále Ligy mistrů v roce 2006.

V rozhovoru pro německý časopis 11 Freunde se, mimo jiné, rozhovořil právě o tomto finále hraném na pařížském Saint-Denis a zejména pak o následných oslavách. Současný 42letý trenér Falkenbergu, klubu švédské nejvyšší soutěže, pomohl k výhře 2:1 nad anglickým protivníkem dvěma asistencemi.

Největší hvězda s jakou kdy hrál
Ronaldinho. Ten viděl místo i tam, kde to už ostatní vzdávali. S balónem u nohy byl nejšťastnějším člověkem na světě. 98% z celého dnes jste ho mohli vidět rozzářeného radostí a i na tohle jsem tedy krátký. Když ráno vešel do kabiny hned jste měli automaticky dobrou náladu.

Jeho vztah s Ronniem
V den, kdy jsme se poznali, byl hodně rozrušený. Hned mi vysvětlil, že mě na světovém šampionátu 1994 hrozně obdivoval. Jeho oči se přitom třpytily. Nejdříve jsem si myslel, že si ze mě střílí, ale on hned na to: „jseš můj idol“. A od té chvíle mi říkal idol. Mě...není to ztřeštěné?

Jak zůstal sám na Saint-Denis oslavujíc s příznivci Barçy
To byla náhoda. Myslel jsem, že mí spoluhráči půjdou se mnou, ale když jsem se otočil, viděl jsem, že jsem úplně sám. Ostatní už byli na předávání trofeje.

Oslava trofeje z Paříže 2006
Byla to úplně moje nejlepší oslava celého života a první, během níž jsem neměl ani jedinou kapku alkoholu. Byla tam se mnou moje manželka, starší brácha, mí nejlepší přátelé. Přísahal jsem si, že si vychutnám každý okamžik té noci.

Momentka z oslav po vítězství v Lize mistrů v roce 2006 (zdroj: virgula.uol.com.br)

To nejlepší z toho večírku
Já s manželkou jsme byli úplně poslední, kteří odešli. Venku se již rozednívalo. Člověk z ochranky nám nabídl, že nás odveze do hotelu svým autem. Sedli jsme si mezi prázdné lahve a kbelíky s barvou a řítili jsme se ulicemi Paříže. Manželka začala zpívat olé, olé olé. Když jsme přišli do hotelu pořád zpívala. Její hlas se rozléhal po átriu. Najednou se otevřelo jedno okno. Thiago Motta vytáhl trofej a přidal se svým olé, olé. V tom se připojila další okna. Van Bommel, Van Bronckhorst, Deco začali zpívat. Byl to asi můj nejkrásnější zážitek celé kariéry.

Jeho nejčernější okamžik
6. června 2009. Po zápase Švédska proti Dánsku mi řekli, abych zavolal své ženě. „Je to vážné“. Myslel jsem, že se něco stalo mým dětem. Ale umřel můj mladší brácha (bylo mu 35 let), narkoman. Viděl jsem ho, jak byl úplně zničený a nemohl dělat nic. Já, slavný fotbalista, co se cítil neporazitelný , nemohl jsem dělat nic. Jeho život bylo peklo. Ten den jsem se rozhodl praštit s fotbalem. Uvědomil jsem si, že fotbal není to nejdůležitější. Brácha si dokonce změnil jméno, aby mne chránil. Každou svoji trofej bych dal za to, aby mohl být znovu s námi, ale je to nemožné. Tahle bolest zůstane navždycky.

Kritika novinářů
Když jsem ještě hrál ten zápas, některé večerní noviny už chrlily titulky „Zemřel bratr Henrika Larssona“. Celé Švédsko vědělo, že umřel, dřív než já. Novináři obklíčili dům mých rodičů, snažili se všemi možnými způsoby zjistit nějaké informace. Já bych to ještě vydržel, ale moje rodina se z toho sesypala. Tohle některým novinářům nikdy neodpustím.

Historka z MS 1994
Ve čtvrtfinále s Rumuny se šlo na penalty. Po pěti sériích to byla pořád remíza a trenér nároďáku Tommy Svensson mi řekl: „Teď jdeš ty“. Bylo mi 22 let a třásl jsem se po celém těle. Nechtěl jsem být zodpovědný za to, že zničím celý náš velký sen. Patrik Andersson si toho všiml a vtiskl mi do ruky malou plechovou krabičku. „Vezmi si trochu tohohle.“ Byl to žvýkací tabák. Uklidnil jsem se, postavilo mne to na nohy, dal gól a postoupili jsme do semifinále.

Okamžik, kdy by se nejraději neviděl
Když jsem s Barcelonou vstřelil gól Celticu v Glasgowě. Stadión úplně oněměl. Někteří fanoušci dokonce pískali.

Jeho osobnost
Kolektivní myšlení nad tím individuálním, to vždycky patřilo ke švédské kultuře, v níž jsem vyrůstal. Převedl jsem si to i do svého herního stylu. Ačkoliv jsem měl víc talentu, než ostatní, vždycky jsem odváděl i tu černou práci. Tohle fanoušci hned vidí. Kromě toho jsem se snažil vždycky být čestný. Ctil jsem heslo „než lhát, to raději mlčet“.

Ego Zlatana Ibrahimoviće
Jeho ego by mu bylo k ničemu, pokud by to nebyl tak výjimečný fotbalista. Jeho talent není něco, co se může jen tak napodobit. Nicméně on symbolizuje změnu v naší společnosti: dneska vládnou individualisté...jenže bez dobrého týmu nikdo nedostane příležitost. Ani ve fotbale ani v životě.

V reprezentačním dresu se Zlatanem Ibrahimovićem (zdroj: uefa.com)

Kam dál?

• Larsson by mohl posílit Everton
• Barceloně se liverpoolské nákupy zamlouvají – vrátí se tam pro Aggera?
• Případ nezaplacených daní pro Messiho ještě neskončil
• Vše nasvědčuje tomu, že Dani Alves zůstane v Barçe. Ovšem příchod Cuadrada to prý nevylučuje

Jan Preisler / fotbalportal.cz, mundodeportivo.com