SERIÁL O KLUBECH: Největší z největších - Real Madrid

© -

27.08. - FC Barcelona a Manchester United se momentálně oprávněně nachází v žebříčku nejlepších klubů Evropy na prvních dvou místech. Kdo je ale vlastně největším klubem v historii? Řeč je o dalším španělském celku, Realu Madrid. Jedenatřicet vítězství v lize a devět vítězství v Lize mistrů respektive PMEZ dává za pravdu.

Největší fotbalové hvězdy se v Realu vyskytují stejně běžně jako hvězdy na obloze a jejich představení si na Santiago Bernabéu nenechá ujít kolem 80 000 diváků. Bez ohledu na jakýkoliv odpor konkurentů a fotbalových kritiků má Real Madrid něco do sebe.

Hlavní podíl na tom všem má současný i bývalý prezident klubu Florentino Pérez, který si v nákupech drahých posil libuje. Za svého minulého působení u týmu přivedl do klubu hvězdy typu Zinedina Zidana, Davida Beckhama nebo Ronalda. Nyní obohatil svůj milovaný klub o Cristiana Ronalda, Karima Benzemu nebo Kaká. I přesto, že nedal přesné důkazy, kde vzal peníze na nové posily ho fanoušci milují. A není divu.

Posledním důkazem toho, že je Real Madrid historicky úspěšný je jediné jméno - Alfredo Di Stéfano. Argentinský rodák se španělskou národností se stal nejlepším hráčem a legendou klubu. Je dodnes považován po Pelém a Maradonovi za třetího nejlepšího hráče historie. Pojďme společně proplout do historie tohoto slavného velkoklubu.

HISTORIE KLUBU

r. 1902: Vznik klubu
6. března 1902 nejmenovaná skupina fanoušků oficiálně založila klub „Madrid Foot Ball Club“, který měl ve vedení původně 7 lidí a prezidentem byl Juan Padrós Rubio. První dresy se skládaly z bílých trenýrek, bílých triček s fialovým proužkem a modrých štulpnů. Klub byl založen už o dva roky dříve a ve vedení byl tehdy Juan Palacios. Klub ale nebyl oficiálně založen a tak se jeho oficiální založení datuje až na rok 1902.
Od tohoto roku tak postupně vznikal klub, který chtěl být nejlepší na světě. Prvním stadion tehdejšího Realu se paradoxně nacházel mezi závodní dráhou a býčí arénou. O dva roky později se madridský celek spojil s dalšími dvěma kluby a měl také prvního trenéra. V roce 1904 také vznikla asociace FIFA a Španělsko zastupoval v asociaci právě Real Madrid. Klub začal vzkvétat a vyhrávat své první trofeje, které přišly už od roku 1904. Jednalo se tehdy převážně o španělské poháry. Klub měl také svůj první oficiální stadion a první bílofialové dresy.

r. 1905: Éra Santiaga Bernabéa a Alfreda Di Stefana
V roce 1905 odehrál svůj první soutěžní zápas za Real Madrid tehdy sedmnáctiletý Santiago Bernabéu, který se později stal legendou klubu. Bernabéu odehrál v Realu celou svou fotbalovou kariéru a byl jedním z nejlepších hráčů, kteří v té době ve Španělsku hrávali.

Po ukončení své fotbalové kariéry se stal ihned úředníkem klubu a Real začal vzkvétat. V roce 1920 byl tehdejší „Madrid Foot Ball Club“ přejmenován na královský Real Madrid. Bernabéu měl v hlavě obrovskou vizi a chtěl vybudovat nejlepší tým světa.

Jeden z nejvýznamnějších plánů Bernabéa byla samozřejmě stavba nového stadionu. Největší přestup za jeho dob byl jednoznačně příchod Alfréda Di Stéfana, který se stal legendou klubu a nejlepším hráčem v historii klubu. Di Stéfano přišel do Realu v roce 1953. Okolo jeho přestupu bylo plno spekulací, ale Di Stéfano se nakonec právoplatně stal hráčem Realu.

Ihned v první sezóně s Di Stéfanim v týmu ukončil klub chudé období a dokázal vyhrát titul. Di Stéfano se pochopitelně stal nejlepším střelcem klubu i soutěže, když dokázal vstřelit 29 branek.
Kolem roku 1955 tlačil Bernabéu na organizaci Evropského poháru, aby Real mohl konečně svou sílu ukázat i proti evropským celkům.

V Realu se zrodil nejlepší útok světa a s hráči jako Ferenc Puskás (1958), Raymond Kopa (1956) a Francisco Gento (1953) si vysloužil si přezdívku Bílý balet. V roce 1960 také Real vyhrál první titul v Evropském poháru, když si dokázal poradit s Frankfurtem v poměru 7:3. Finále je dodnes považováno za jedno z nejlepších v historii. Za Real se čtyřikrát trefil Ferenc Puskás a třikrát Alfredo Di Stéfano.

I po odchodu Di Stéfana Real stále vítězil a přidával na své konto jedno vítězství ve Španělské lize za druhým. Mimo jiné Francisco Gento se stal jediným hráčem na světě, který dokázal 6krát vyhrát Evropský pohár. V 70. letech Real vyhrál dalších pět titulů v lize a ve Španělském poháru a nyní vládly hvězdy jako Camacho, Juanito nebo Santillana. 2. června 1978 skončila éra Santiaga Bernabéa, který zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti byl stadion Realu Madrid přejmenován na jeho dnešní název Santiago Bernabéu. Tímto skončila jedna velká a nejslavnější éra madridského velkoklubu.

r. 1980: Generace „Orla“ a začátek novodobé historie
V 80. a 90. letech přišla další slavná éra Realu Madrid. Tentokrát na španělských trávnících za Los Merengues hrály hvězdy jako Martin Vazquez, Manolo Sanchis, Bernd Schuster, Paco Buyo, Hugo Sanchez a především Emilio Butragueňo, který měl přezdívku „El Buitre“ (Orel).

V této době dokázali tito borci s Realem vyhrát 2krát Pohár UEFA, 5krát Španělský titul a 4krát Španělský pohár. V roce 1990 dokonce Real vytvořil rekord v počtu vstřelených gólů v jedné sezóně. Pod tehdejším trenérem Johnem Toshakem vstřelil ve 38 ligových zápasech 107 gólů a jednoznačně vyhrál titul.

Po konci této generace ale do Madridu přišla krize, která vrcholila častým střídáním trenérů. Tehdejší prezident Ramón Mendoza dokonce v klubu vytvořil nepříjemné dluhy a Real se potácel ve velmi špatné situaci. Nový prezident klubu Lorenzo Sanz však dokázal klub částečně dostat z dluhů a Bílý balet se chystal opět k výšinám.

r. 1994: Zázračné dítě Raúl a projekt Galacticos I.
Poté, co se Real dostal z dluhů přišla další vlna úspěchů tohoto madridského giganta. V klubu se sešla generace hráčů jako Fernando Hierro, Roberto Carlos, Davor Suker, Clarence Seedorf, Guti, Karembeu nebo Fernando Morientes. K nim přibyl tehdy nejdražší hráč té doby Predrag Mijatovič, který přišel z Valencie za 9 milionů euro.

V neposlední řadě začala éra mladého Raúla Gonzáleze Blanca, který v klubu začínal jako megatalentovaný hráč s obrovskou budoucností. Klub v tomto složení dokázal vyhrát v roce 1998 Ligu mistrů i Světový pohár, ale sezónu nato totožný tým neuspěl a byl rozprodán.

To byl od vedení Realu výborný tah. Panucci byl nahrazen Helguerou, Seedorf Baljicem, Suker a Mijatovic Nicolasem Anelkou, který byl tehdy jedním z nejtalentovanějších hráčů planety. Do Realu přišel za tehdy neuvěřitelných 33 milionů euro. V Realu se ale příliš neprosadil a největším objevem sezóny byl Iván Helguera, který předváděl vynikající výkony. V útoku Realu vznikla jedna z nejnebezpečnějších dvojic fotbalové historie ve složení Raúl - Morientes. Oba hráči střílely góly jak na běžícím páse a Real na ně mohl spoléhat.

Nový trenér Vicente Del Bosque se tehdy zaměřoval spíše na mladší hráče a dal šanci tehdy 18letému Ikeru Casillasovi, který je dnes považován za jednoho z nejlepších brankářů na světě. Nově postavený Bílý balet dokázal v roce 2000 znovu vyhrát Ligu mistrů, když ve španělském finále porazil tehdy silnou Valencii 3:0. O góly se podělili Morientes, McManaman a Raúl.

18. prosince 2000 FIFA zvolila Real Madrid za nejlepší fotbalový klub minulého století, což se považuje také jeden z největších úspěchů v historii klubu. I přes veškeré úspěchy byl ale prezident Sanz vyhozen a nahrazen novou krví - Florentinem Perézem.

Ten při svém nástupu slíbil, že Real zbaví všech dluhů, ale hned jeho první tah ohromil celý fotbalový svět. Z konkurenční Barcelony dokázal do klubu přivést nezískatelného Luise Figa, který byl v té době považován za jednoho z nejlepších fotbalistů planety. V roce 2000 byl také Figo novinami „France Football“ oceněn jako nejlepší Evropský hráč. Po Di Stéfanovi a Kopovi se tak stal teprve třetím hráčem Bílého baletu, který toto ocenění získal.

Příchod Peréze je dodnes označován za jednu z klíčových událostí madridského klubu. Peréz ukončil veškeré spekulace o dluzích Realu Madrid a dokázal královský klub vyhrabat z dluhů Ramóna Mendozy a Lorenza Sanze. Příjmy klubu se závratně zvedly a s tím samozřejmě přišly nové nákupy. Rok po příchodu Luise Figa zlákal do Realu Francouze Zinedina Zidana za 76 milionů euro. O další rok později přišel Brazilec Ronaldo, poté David Beckham a také Michael Owen s Robinhem.

Peréz také vybudoval „Ciudad del Real Madrid“, což je malé sportovní město Realu Madrid pro výchovu talentů. Zařídil také vysílání klubové televize RealMadridTV. Poslední triumf v Lize mistrů však pro Real přišel v roce 2002 a tak se nákup největších hvězd nakonec Perézovi nevyplatil.

FINÁLE LIGY MISTRŮ 2000:

Kam dál?

Adam Tkadlec / FobalPortal.cz