Sloupek: Jak se Bílek pochlapil

Rozhodnutí o Bílkově nástupu na trenérský post české reprezentace nebyl fotbalovou veřejností přijat s rozpaky, ale s totální skepsí. "Vždyť je stejně špatný jako Rada," tvrdili fanoušci. A není.

Zatímco pod Radou jsme vyhořeli a nepostoupili z nejlehčí skupiny všech dob se Slovinskem, Slovenskem a Polskem, Michal Bílek úkol splnil. Aspoň zatím.

Jestli někdo čekal, že skupinu s úřadujícími mistry světa i Evropy vyhrajeme, je blázen. Se Španělskem jsme obě utkání prohráli, přičemž jeden jsme odehráli dobře, druhý špatně. Skoty jsme doma porazili, venku uhráli remízu, s Lichtenštějnskem všechno vyhráli. To znamená, že vše šlo podle představ, kromě nečekané domácí prohry s Litvou, kterou ale Bílkova družina napravila pohodlným vítězstvím venku.

Čím ale neoblíbený kouč Bílek překvapil nejvíce, byla víra ve vlastní myšlenky. I v Litvě nasadil Baroše, kterého fanoušci nechtěli, i v Litvě hrál na jediného hrota a oba tahy mu vyšly. Baroš se podepsal pod první dvě branky a ve 24. minutě byl blizoučko vstřelené brance. Předvedená hra velmi dobrá, zápas jsme v pohodě kontrolovali.

Jaký rozdíl oproti Radovi, který po bezbrankové remíze ve Slovinsku alibisticky prohlásil: "Celý národ si přál, ať hrajeme na dva útočníky, tak jsme hráli." Reprezentační kouč musí být silná osobnost, která se nenechá strhnout davem, ale věří svému pojetí. Rada takový nebyl, Bílek takový je. Snad se to vyplatí i v listopadové baráži.