Sloupek: Pane Rado, netrapte dál nás ani sebe!

Odpověď na to, proč zažívám tyto pocity, je snadná - do porážky se Slovenskem se kouč Rada, fotbalisté i bafuňáři mohli schovávat za výsledky národního týmu. A za to, že tři z posledních čtyř zápasů hrajeme doma.

Nyní již na žádné schovávání není čas! Ano, poslední tři zápasy kvalifikace o postup na MS hrajeme doma, ale předtím nás čeká zápas na půdě posledního přemožitele - Slovenska. Ten má na svém kontě o zápas méně a čtyři body více. Co to znamená? Jednoduché počty - ani výhra nás neposune v tabulce na postupová místa. A že je domácí půda pro české fotbalisty výhodou, zápas se Slovenskem taky nepotvrdil.

Šance na postup (či baráž) = čtyři výhry ze čtyř zápasů. To může dokázat jen velice silný a soudržný celek. Co si budeme nalhávat, tím současná reprezentace rozhodně není. Kouč Rada vypadá na každé tiskovce jako hromádka neštěstí a neustále se vnitřně užírá myšlenkou na to, jak je celý národ od začátku proti němu. Neustále dokola opakuje totéž - bez Rosického to nejde. Jak tato slova znějí zbývajícím hráčům národního týmu? Jak se musí cítit hráči, kterým neustále jejich trenér přes média připomíná - bez „Spasitele" nejste nic?

Proto si myslím, že je nejvyšší čas (jestli tedy již není pozdě), aby trenér Rada přestal trápit sebe, hráče a fanoušky a vedení národního týmu přepustil někomu, kdo bude věřit jeho síle, ať za něj hraje kdokoliv. Reprezentace nyní nepotřebuje ubrečeného a zlomeného muže, ale sebevědomého a tvrdého chlapa, který hráče nakopne svým nadšením a touhou po vítězství. Nevím, jak vám, ale mne z toho vychází, že spekulace o nahrazení zlomeného Rady energickým Strakou není vůbec od věci.

Hráči v národním týmu nepotřebují učit hrát fotbal, ten umí, potřebují motivátora, člověka, který je strhne. A nikdo lepší v této oblasti než František Straka nyní v Česku k mání není...