Turecko – úspěchy, rekordy, trenér

© -

14.01. - V druhém díle seriálu o reprezentačním týmu Turecka, jednoho z našich soupeřů na blížícím se Mistrovství Evropy v kopané, se podíváme, jak si Turecko vedlo na velkých světových turnajích, jaké zkušenosti mají Češi s tamní kopanou nebo na portrét trenéra Fatiha Terima.

Účast na MS a ME: Medaile!

Turecko se na velký turnaj kvalifikovalo celkem sedmkrát, ale třikrát z různých důvodů účast odřeklo. Prvním úspěchem se stala kvalifikace na MS v roce 1954, kdy o konečném postupujícím v duelu se Španělskem rozhodla záležitost dnes zcela nepředstavitelná - hod mincí. Na další účast na světovém kolbišti si Turci museli počkat dlouhých 48 let, tedy až do roku 2002. Odměnou se však stalo konečné třetí místo, které patří jednoznačně k největším úspěchům reprezentace.

Na úvod turnaje si nemohli Turci přát těžšího soupeře - s favorizovanou Brazílií však prohráli těsně 1:2. Postup ze skupiny však zajistila přesvědčivá tříbranková výhra nad Čínou. V prvním kole vyřazovací části si svěřenci Şenola Güneşe poradili s domácím Japonskem, do semifinále pak Turky posunul zlatý gól Ilhana Mansize v zápase se Senegalem a v zemi propukla euforie. Postup do finále se však nekonal, Brazílie byla i podruhé nad síly jednoho z největších překvapení turnaje. Turecko si však svůj medailový sen vzít nenechalo a v boji o bronz přehrálo pořádající Jižní Koreu 3:2.

Na evropský šampionát se Turecko poprvé podívalo v roce 1996. V Anglii se však tehdejšímu výběru vůbec nedařilo, prohrál všechny tři zápasy ve skupině a nevstřelil ani jeden gól. O poznání lépe se Turkům vedlo o čtyři roky později v Belgii a Nizozemsku, kde se radovali z postupu ze skupiny. Ten zajistila remíza se Švédskem a vítězství nad domácí Belgií 2:0. Ve čtvrtfinále však Turecko nestačilo na Portugalsko a po prohře 0:2 se s turnajem rozloučilo.

Bylo by jistě chybou opomenout třetí místo z Poháru konfederací z roku 2003, kde Turecko skončilo hned za velikány Brazílií a Francií. Účast na posledních dvou velkých turnajích týmu unikla, v baráži o EURO 2004 Turci nestačili na Lotyšsko, v souboji o MS 2006 bylo nad jejich síly Švýcarsko.

Kvalifikace o EURO 2008: Probuzení v pravý čas

Turecko mělo opravdu parádní vstup do kvalifikace. První čtyři zápasy vyhrálo, včetně vysokého vítězství 4:1 na půdě kralujících evropských šampiónů Řecka. Pak ovšem jakoby si tým vzal oddychový čas a začal hodně nepochopitelně ztrácet body. Remízy s Maltou, Moldávií a prohra v Bosně degradovaly dobré výsledky z úvodu kvalifikace a po domácí prohře s Řeckem byla situace kritická. Probuzení však přišlo v pravý čas - v přímém duelu o druhé místo ve skupině dokázalo Turecko otočit zápas na půdě Norska a postup pak pečetilo vítězstvím nad Bosnou a Hercegovinou. Se ziskem 24 bodů se umístilo pouhý bod před třetím Norskem. Nejlepším střelcem v kvalifikaci byl nestárnoucí Hakan Şükür s pěti góly, za ním následovali třígóloví Nihat a Tuncay.

Česká zkušenost: vystřízlivění

Není tomu tak dávno, co se mezi českými fotbalisty stalo velkou módou odcházet do turecké ligy. Vidina velkých peněz u mnohých z nich převážila nad sportovní prestiží a riskem jít do Čechy „neprověřeného prostředí“. Vystřízlivění se dostavilo poměrně brzy, vydařená angažmá by se dala spočítat na prstech jedné ruky, ostatní končila mnohdy prapodivným způsobem. Někteří fotbalisté si přestupem do Turecka minimálně zbrzdili slibně se rozvíjející kariéru, o čemž by jistě mohl sáhodlouze vyprávět například Tomáš Jun. Neuspěli však ani další, včetně Pavla Horvátha nebo Marka Heinze.

Tomáš Jun nebude na Turecko vzpomínat v nejlepším (zdroj: ligtv.com.tr)

Na mezinárodní scéně se český výběr s Turky střetl naposledy v březnu roku 2006, a to hned dvakrát, jelikož vedle střetnutí „áček“ se utkaly také výběry s označením A2. V hlavním souboji Češi remizovali s Turky 2:2, branky stříleli Poborský z penalty a Štajner. Češi nastoupili v sestavě: Čech - Jiránek (53.Piták), Ujfaluši, Rozehnal, Jankulovski - Poborský, Polák, Rosický (68. Heinz), Plašil (90.Vachoušek) - Štajner (85.Zelenka), Baroš (89.Jun).

Rekordy

Nejvyšší výhra: 7:0 (vs. Sýrie, 1949, vs. Jižní Korea, 1954, vs. San Marino, 1996)
Nejvyšší prohra: 0:8 (vs. Polsko, 1968, vs. Anglie, 1984, vs. Anglie, 1987)
První zápas: Turecko - Rumunsko 2:2, říjen 1923
Nejvíce startů: Rüştü Reç,,,,ber (115)
Nejlepší střelec: Hakan Şükür (51)
Nejlepší umístění na žebříčku FIFA: 5. místo (červen 2004)
Nejhorší umístění na žebříčku FIFA: 67. místo (říjen 1993)
Nejmladší hráč v historii: Nuri Şahin
Nejmladší střelec v historii: Nuri Şahin

Trenér - Fatih Terim

Čtyřiapadesátiletý Fatih Terim je především žijící legendou nejslavnějšího tureckého klubu Galatasaraye Istanbul. Odehrál za něj přes tři stovky soutěžních utkání, vedl jej jako kapitán a později i jako úspěšný trenér. Jeho trenérská kariéra však začínala v menších klubech Ankaragücü a Göztepe Izmir. Přes tureckou jedenadvacítku a přes místo asistenta u reprezentace dospělých se dostal v roce 1993 až na pozici hlavního kouče seniorského výběru.

Turecko dokázal dovést po dlouhé době na některý z velkých turnajů - na EURU 1996 v Anglii sice prohrál všechny zápasy a bez vstřelené branky odjížděl domů, ale i tak si vydobyl mezi tureckou veřejností nesmrtelnou slávu. Po evropském šampionátu se Terim poprvé vrátil do Galatasaraye. A byl velmi úspěšný. Čtyřikrát v řadě s ním vyhrál turecký titul a fantastické období završil nečekaným triumfem v Poháru UEFA v roce 2000. Rázem se stal jedním z nejobletovanějších koučů na starém kontinentu. Terim si z nepřeberného množství nabídek vybral tu z Florencie.

Fatih Terim (zdroj: forumfutbol.com)

Svoje italské angažmá začal famózně, Fiorentina porážela jednoho věhlasného soupeře za druhým. Když však Terim žádal po vedení klubu posily, nepochodil. Rozhodl se neprodloužit smlouvu a další neshody s prezidentem Vittoriem Cecchi Gorim vedly k jeho rezignaci ještě před koncem sezóny. Na nové a ještě prestižnější angažmá však nečekal dlouho - v létě jeho podpis ulovil AC Milán. Terim se pokoušel radikálně změnit systém hry, ale sázka na pohasínajícího playmakera Ruie Costu nevyšla. Po sérii neuspokojivých výsledků se jeho pobyt na San Siru scvrkl na pouhých pět měsíců. A tak následoval druhý návrat do Galatasaraye.

Druhá trenérská štace v jeho „mateřském“ klubu však byla o poznání horší než předchozí. Klub stále více sužovaly finanční problémy a titul vyhrávali jiní. Terim po špatných výsledcích v lize sám rezignoval a rozhodl se pro odpočinek, přestože o nabídky z evropských velkoklubů neměl nouzi. V létě 2005 mu byla opět nabídnuta role reprezentačního kouče a Terim ji přijal. Postupem na EURO 2008 se mu po šesti letech podařilo Turecko opět dostat na některý z velkých turnajů.

Terim je známý svojí skvělou schopností motivovat hráče a zapálit je pro hru. Památná je historka z doby, kdy poprvé navlékl ještě jako hráč kapitánskou pásku. Těsně před zápasem v tunelu hecoval spoluhráče a jakmile dostal pokyn k nástupu na hřiště, vyběhl takovou rychlostí, že žádný z jeho spoluhráčů jeho bleskový nástup nezachytil a Terim tak byl chvíli na hřišti úplně sám. „Byl jsem tak nažhavený, že mi nikdo nestačil,“ vzpomíná s úsměvem.

Kam dál?

• Turecko – země mnoha tváří

/ fotbalportal.cz