V Serii A parní válec, v LM chudý přihlížející: Dvojí tvář AC Milán

© fpal.org - Zlatan Ibrahumovič

08.12. -

Od Ibrahimoviče, Kessieho, Hernandeze nebo třeba Maignana jsme v závěrečném zápase proti Liverpoolu očekávali více. Reds měli postup ze skupiny dávno zajištěn, Rossoneri hráli doma a vyhrát museli. Karty byly rozdány jasně. Ale možná, že milánští chodili s pověstným džbánem pro vodu až příliš dlouho. Hrobníkovi z lopaty slezli v posledních minutách duelu s Atleticem Madrid a tentokrát již zázrak do konce nedotáhli.

Příště sezónu v pohárech uvidíte snad jiný AC Milán. A tím jiný myslíme lepší, výkonnostně lepší. AC Milán se s letošní Ligou mistrů loučí příliš brzy, ale možná nedokázali hráči přesvědčit ani sami sebe o tom, že vlastně chtějí vyhrávat. Druhý rychlostní stupeň zařadilo AC Milán až při hubené remíze v Portu. Po čtyřech odehraných utkáních měli na svém kontě jediný bod a pouze souhra dalších výsledků ve skupině jim dávala ještě alespoň teoretickou šanci na druhou příčku.

Milán se s Ligou mistrů loučí s přesvědčením, že příští sezóna bude jiná. Protože příště už budou hráči o pár měsíců starší, protože je naděje, že dříve nebo později bude v Milanellu víc hráčů na tréninkovém hřišti než na marodce, a konečně proto, že třeba AC narazí na rozhodčí, kteří možná budou pískat trochu lépe. Příště... Proč to neklaplo již letos?

Zápory

AC Milan jistě mohl zanechat lepší stopu a bude mít šanci o reparát třeba již v za rok. Ve skupině s Liverpoolem, Atleticem a Portem je kruté mluvit o tom, že AC Milan vyhořel. Ano, skončil na posledním nepostupovém místě a pro fanoušky je to velké zklamání, ale skupina to nebyla vůbec lehká. Pro spoustu hráčů Rossoneri to byla velká zkušenost.

Milán se loučí s Evropou i pro své vlastní nedostatky a chyby. Zápas s Liverpoolem byl obzvláště příznačný a Pioli ho popsal upřímně: "Končíme s vědomím, že úroveň v Evropě je velmi vysoká. Až příliš často jsme volili variantu odehrání míče dozadu na brankáře místo toho, abychom útočili.“

Přístup týmu

Milan se s Champions loučí kvůli individuálním i kolektivním chybám. Týmová hra totiž skřípala. Ano, většinou se soupeř usadil na vlastní polovině a vyčkával, ale milánští se do útočného snažení také příliš nehnali. Opatrný vstup do zápasů je možná fajn, ale ne když potřebujete body jako sůl. A to se dělo prakticky od prvního utkání ve skupině. Trenér Pioli si byl vědom chyb svého týmu, ale nedokázal ho lépe motivovat. „Vím o tom, že musíme hrát na tisíc procent v každém utkání, bohužel nemáme ale hráče na to, abychom dokázali hrát na udržení výsledku.“ AC Milán občas budil dojem týmu, který hraje se zataženou ruční brzdou. A jak správně trenér poznamenal, to není hra, kterou by jeho tým ovládal.

Výpadky hráčů

Totální výpadky jako v Portu jsou nepřijatelné. Portugalský soupeř dokonce získal během šesti ukání o bod více (což nebylo až tak těžké) a odsunul Rossoneri mimo pohárovou Evropu. AC Milan během svého účinkování dostával nepředstavitelné branky. V posledním utkání s Liverpoolem tomu jen dal korunku. Pod první branku Reds se podepsal špatně hrající Kessie, Hernandez i Maignan.

Druhý gól si bude dlouho pamatovat naopak Tomori. Ale to, co Rossoneri nezvládli ve hře směrem dozadu, měli napravit v útoku. Ale tady byli nemastní neslaní. Zlatan Ibrahimovič? Po většinu utkání se ani nepotkal s míčem. Kessie šlapal vodu v obranné i útočné fázi. A Hernandez? Věděl vůbec, že se hraje? Většina fanoušků Rossoneri je ráda, že je trápení u konce. Rossoneri budou mít možnost napravit svou reputaci v příštím roce. Kdo ví, třeba v roli italského mistra?

Andrea Suttnerová / gazzetta.it