Adauto je v Žilině miláčkem, stejně jako býval ve Slavii

© -

27.11. - V české lize zanechal brazilský útočník Evandro Adauto viditelnou stopu, byl vyhlášen cizincem roku 2003, a navíc si okolí kromě kvalitních výkonů získal sympatickým vystupováním a kouzelnou češtinou. Po skoro ročním působení v MŠK Žilina už míchá češtinu se slovenštinou, ale úsměv mu zůstal.

„Mám Česko i Slovensko moc rád, lidi jsou v obou zemích skvělí a mají mě rádi,“ libuje si Adauto. „Na roky ve Slavii vzpomínám jenom dobře, pak jsem se zranil a byly tam i jiné problémy, ale už se vracím jen k tomu pěknému,“ pousmál se.

Ale čtvrteční zápas svého nového klubu proti tomu bývalému nijak zvlášť neprožívá. „Je to sice klub, kde jsem hrál, ale na trávníku máte stejnou motivaci jako proti Hamburku a Ajaxu. Budeme chtít vyhrát, protože tři body potřebujeme k šanci na postup ze skupiny a taky je zápas součástí oslav 100 let fotbalu v Žilině,“ upozornil Adauto.

O poznání chudší vzpomínky na působení ve Slavii má český obránce Žiliny Ondřej Šourek, který v pražském klubu hrál loni. „Moc jsem tam toho neodehrál, takže vzájemný zápas neberu nějak zvláštně,“ nechal se slyšet.

Ani v Žilině letos nenastupoval pravidelně, situace se paradoxně změnila až po odchodu českého trenéra Pavla Vrby. Nový kouč Dušan Radolský na Šourka vsadil a ten zatím jeho důvěru splácí. „Zatím je to dobré, tak to snad vydrží,“ libuje si.

Šourek se rovněž vyjádřil ke kvalitě obou soutěží. „Říká se, že ta česká je lepší, ale já si to až tak nemyslím. Docela jednoznačně jsme letos vyřadili Liberec a to je přece kvalitní český klub. Myslím, že obě soutěže jsou kvalitou srovnatelné a jestli slovenská zaostávala, tak v poslední době udělala velký pokrok,“ zdůrazňuje.

Další český obránce Žiliny Benjamín Vomáčka byl v loňském dvojutkání se Slavií nešťastníkem, který v rozstřelu neproměnil rozhodující penaltu. „To víte, že si na to občas vzpomenu a pořád mě to mrzí. Ale už se spíš dívám dopředu a soustředím se na ty zápasy, které nás čekají. Ty z historie už ovlivnit nemůžu,“ dodal Vomáčka.

Kam dál?

v l / Mediafax, David Procházka