10 nejlepších hráčů, kteří nikdy nevyhráli mistrovství světa

© Alexandre de Sousa/ZUMA Press Wire - Cristiano Ronaldo

Dnes 15:43 -

Vyhrát mistrovství světa je pro každého profesionálního fotbalistu zkrátka absolutním vrcholem. Hráči jako Pelé nebo Diego Maradona korunovali své hvězdné kariéry právě ziskem té nejcennější sportovní trofeje. Tento úspěch se však vyhnul některým z nejlepších fotbalistů historie, a to jak v minulosti, tak v současnosti.

Ačkoliv to není to jediné a hlavní měřítko pro hodnocení odkazu hráče, pro mnoho lidí je nezisk titulu mistra světa velkou kaňkou na tvrzení, že jde o nejlepšího fotbalistu všech dob. V očích mnohých zůstává triumf na světovém šampionátu konečným měřítkem fotbalové velikosti a fakt, že hráč tuto prestižní zlatou trofej nikdy nepozvedl, často podkopává jeho status jednoho z nejlepších v historii.

Roberto Baggio (Itálie)

Na Roberta Baggia byla radost pohledět. Své nejlepší výkony si schovával pro ty největší scény na mistrovství světa. Na šampionátu v roce 1990 v Itálii oslňoval fanoušky na cestě Azzurri do semifinále a ještě větší roli sehrál na mistrovství světa v roce 1994, kde Itálii dotáhl do finále téměř sám. Největší fotbalovou tragédií však bylo, když to byl právě Baggio, kdo ve finále v kalifornské Pasadeně zahodil rozhodující penaltu v rozstřelu proti Brazílii. Později to označil za nejhorší moment své kariéry, o kterém se mu zdá dodnes. Baggio ukončil reprezentační kariéru v roce 2004, tedy v době, kdy v Brescii pověsil kopačky na hřebík, pouhé dva roky předtím, než Itálie v roce 2006 mistrovství světa vyhrála.

Marco van Basten (Nizozemsko)

Ačkoli mu vážné zranění ukončilo kariéru už v 28 letech v roce 1993, Marco van Basten stihl během dominantní éry s AC Milán v letech 1987 až 1993 získat tři Zlaté míče. V tomto období slavil nizozemský útočník tři tituly v Serii A a dvakrát vyhrál Pohár mistrů evropských zemí. Navíc vstřelil pět gólů (včetně toho možná vůbec nejlepšího ve velkém finále, když se památně trefil z voleje proti Sovětskému svazu) při triumfu Nizozemska na Euru 1988, což je dodnes jejich jediná velká mezinárodní trofej. Na mistrovství světa se však Van Basten nikdy netrefil. Zúčastnil se pouze turnaje v Itálii v roce 1990, kde Oranjes vypadli už v prvním kole play-off se Západním Německem.

Alfredo Di Stéfano (Španělsko, Kolumbie, Argentina)

Alfredo Di Stéfano prožil oslnivou klubovou kariéru. V letech 1956 až 1960 skóroval za Real Madrid v pěti po sobě jdoucích vítězných finále Poháru mistrů evropských zemí, včetně hattricku při slavné výhře španělského giganta 7:3 nad Eintrachtem Frankfurt v roce 1960. Jeho 49 gólů ve starém formátu Poháru mistrů bylo nejvyšším číslem až do roku 1992, kdy se soutěž rozšířila a vznikla Liga mistrů. Vedle Cristiana Ronalda zůstává také nejlepším střelcem Realu Madrid ve slavném zápase El Clásico. Přestože za svou adoptivní vlast, Španělsko, nasázel 23 gólů ve 31 zápasech, Di Stéfano se na mistrovství světa nikdy neobjevil. V roce 1962 ho o účast připravilo zranění. Di Stéfano naprosto unikátně reprezentoval také Argentinu a Kolumbii, ale tyto krátké epizody se odehrály ještě předtím, než se světový šampionát v roce 1950 vrátil po nucené přestávce způsobené druhou světovou válkou.

Paolo Maldini (Itálie)

Paolo Maldini, všeobecně považovaný za jednoho z nejlepších obránců všech dob, patří k hrstce hráčů v historii, kteří odehráli více než 1 000 zápasů. Jeho rekord 647 startů v Serii A překonal až Gianluigi Buffon v roce 2020. Než v roce 2002 ukončil reprezentační kariéru, připsal si za Itálii 126 startů. Na velký turnajový triumf s národním týmem ale nikdy nedosáhl, přestože získal stříbro na mistrovství světa 1994 a na Euru 2000 a dostal se i do semifinále Eura 1988 a mistrovství světa 1990. Na všech čtyřech zmíněných turnajích byl zařazen do All-Star týmu, přičemž svou extratřídu potvrzoval střídavě na pozici levého a středního obránce. Absenci reprezentačních trofejí si vynahradil pěti triumfy v Lize mistrů a sedmi tituly v Serii A s AC Milán. Vzhledem k tomu, že za Milán hrál až do roku 2009, ho ale v koutku duše musí mrzet, že chyběl u překvapivého triumfu svého národa na mistrovství světa v Německu v roce 2006.

Michel Platini (Francie)

Michel Platini získal mezi lety 1983 a 1985 tři Zlaté míče v řadě, když jeho Juventus v těch letech dominoval Serii A. V roce 1985 také jeho tým porazil Liverpool 1:0 v tragicky proslulém finále Poháru mistrů v Heysel. Přestože byl formálně záložníkem, nastřílel Platini neuvěřitelných devět gólů na Euru 1984, čímž ukončil francouzské čekání na velkou trofej. Bývalý prezident UEFA si po zásluze odnesl i cenu pro nejlepšího hráče turnaje. S bilancí 41 gólů v 72 reprezentačních startech byl Platini nepochybně jedním z nejlépe střílejících záložníků všech dob. Na mistrovství světa v letech 1982 a 1986 však Francouzi skončili v semifinále.

Zico (Brazílie)

Zico je považován za nejlepšího Brazilce, který nikdy nevyhrál mistrovství světa. Byl to klasický hráč s číslem 10 a čichem na góly. Sám Pelé o něm prohlásil, že byl jediným hráčem, který se přiblížil jeho vlastní, neuvěřitelně vysoké úrovni. Zico vstřelil více gólů (101) přímo z volných přímých kopů než jakýkoli jiný hráč v historii. Drobnější postava mu pomohla stát se jedním z nejelegantnějších driblérů a patřil k průkopníkům přihrávek naslepo, které dodnes s oblibou používá řada brazilských fotbalistů. Zico však rozhodně nebyl jen hráčem na parádu. Jeho 48 gólů v 71 reprezentačních zápasech dokazuje obrovskou produktivitu. S ním v sestavě postoupila Brazílie do semifinále mistrovství světa 1978 a do čtvrtfinále v roce 1986. Jeho nejlepší individuální představení přišlo v roce 1982, kdy vstřelil čtyři góly, včetně úvodní trefy proti Maradonově Argentině. Ve finále Seleção nakonec podlehlo Itálii 3:2.

Ferenc Puskás (Maďarsko)

Ferenc Puskás se svými 729 góly figuruje na pátém místě historických tabulek nejlepších střelců. Jeho zničující levačka z něj dělala jednoho z nejlepších zakončovatelů, jaké kdy fotbal viděl. Jako součást legendárního týmu maďarské reprezentace na přelomu 40. a 50. let pomohl Puskás své zemi k zisku olympijského zlata v roce 1952, kde sám vstřelil pět gólů. Ve finále mistrovství světa v roce 1954 pak Maďaři i přes roli obrovských favoritů senzačně prohráli se Západním Německem. Legendární útočník i tak dokázal ve finále skórovat, přestože hrál s naštípnutým kotníkem. Ačkoliv do Realu Madrid přestoupil až v 31 letech, dokázal za španělský velkoklub nasázet 383 gólů ve 367 zápasech. Získal s ním pět titulů v La Lize a třikrát vyhrál Pohár mistrů. S reprezentační kariérou, kterou předčasně ukončily nefotbalové záležitosti v roce 1956, se loučil s bilancí 84 gólů v 85 zápasech.

Eusébio (Portugalsko)

S jedenácti tituly v portugalské lize z úžasného působení v Benfice a Zlatým míčem z roku 1965 (navíc byl druhý v letech 1962 a 1966) je Eusébio nepochybně jedním z nejlepších hráčů, kteří nikdy mistrovství světa nevyhráli. Portugalský útočník zazářil na šampionátu v Anglii v roce 1966 způsobem, jaký na celosvětové scéně dokázal zopakovat jen málokdo. Jeho úctyhodná bilance devíti gólů zůstává dost možná nejlepším individuálním výkonem v historii mistrovství světa. Portugalsko si z turnaje odvezlo bronz. Jeho 48 tref ve starém Poháru mistrů překonal pouze Di Stéfano se 49 góly. Bývalý útočník Realu Madrid na jeho adresu prohlásil: "Pro mě bude Eusébio vždy tím nejlepším hráčem všech dob."

Johan Cruyff (Nizozemsko)

Johan Cruyff je jednou z nejvlivnějších postav fotbalové historie, a to jak díky své hráčské, tak i trenérské kariéře. S Barcelonou vyhrál devět titulů v Eredivisie, třikrát Pohár mistrů a jeden titul v La Lize, titul mistra světa mu však unikl. Proslavil se tím, že jako jeden z prvních začal na nejvyšší úrovni s naprostou elegancí používat takzvanou "Cruyffovu otočku". S míčem u nohy byl naprostý génius, což mu vyneslo ocenění pro nejlepšího hráče mistrovství světa 1974, přestože Nizozemsko ve finále podlehlo domácímu Západnímu Německu 2:1. Během turnaje Cruyff skóroval při výhrách nad Argentinou a Brazílií. Následně Oranjes vypadli na Euru 1976 s Československem a jejich dost možná nejlepší hráč historie ukončil reprezentační kariéru ještě před mistrovstvím světa v roce 1978.

Cristiano Ronaldo (Portugalsko)

Cristianu Ronaldovi toho v životě asi moc nechybí - peníze, rodina, vzhled, fyzická kondice a hromady gólů. Trofej pro mistra světa je však tím nejzásadnějším, co v jeho sbírce chybí. Portugalský útočník vstřelil více gólů než kdokoli jiný v historii a pomohl své zemi vyhrát Euro 2016 a dva tituly v Lize národů v letech 2019 a 2025. Pro člověka s tak obrovskými nároky na sebe sama, které ho dovedly k pěti Zlatým míčům, je ale bilance osmi gólů na pěti světových šampionátech jistě zklamáním. Jeho nejpovedenější vystoupení na tomto turnaji přišlo v Rusku v roce 2018, kdy vstřelil hattrick při remíze 3:3 se Španělskem. Portugalským maximem v jeho éře pak zůstává semifinálová porážka 1:0 s Francií v roce 2006.

Přečtěte si také: Všichni vítězové Zlaté rukavice na mistrovství světa

Adam Novotný / fotbalportal.cz