Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Kýčem oplývající podpisy hráčských smluv

© theguardian.com -

21.08. - Pracovní smlouva je závazek, nikoliv však otrocká koule u nohy. Stejně jako „běžní“ zaměstnanci, i fotbalisté mohou vycítit lepší pracovní podmínky v jiném klubu. Je lidskou přirozeností, že ti, kdo mají málo, chtějí víc, a ti co mají hodně, chtějí nejvíc.

Dávno pryč je ale ta kafkovská doba, kdy se úředníci museli poníženě sklánět před svým zaměstnavatelem, tak proč to dělají fotbalisté. Takřka pokaždé, když se nějaký velký hráč upisuje novému klubu nebo jen podepisuje novou smlouvu, bychom si mohli zahrát bingo s frázemi, které s velkou pravděpodobností zazní.

Hráči při podpisu smlouvy neopomenou pochválit speciální projekt klubu i to, že o přestupu do týmu XY snili od dětství, což v ideálním případě mohou doložit dětskými zkušenostmi z videoher. Hráči nepochybují, že v klubu XY zažijí nejlepší léta kariéry a pro dobro týmu ze sebe vydají to nejlepší. Tedy do té doby, než se ozve klub postavený o několik míst v tabulce výš. Při podpisu několikaleté smlouvy hráči nemyslí na nic jiného než na skvělou budoucnost klubu ověnčenou trofejemi. Dokud se nedozví, že u rivala je tráva zelenější. Nesmí se zapomínat ani na fanoušky, kvůli nim se přeci fotbal hraje. Nezáleží na tom, do jakých barev jsou zbarveny jejich šály a dresy, ti nejjedinečnější fanoušci patří tomu týmu, s jehož dresem se hvězda nastavuje fotografům.

Usmívající se hráči při podpisu nové smlouvy pózují s manažerem, doufajícím ve fotbalistovu loajalitu, a listem papíru. Je možné, že právě na tomto papíře se nachází fráze, které má hráč za úkol zmínit. Hráči se upisují vyšumělým prohlášením, která nedodržují stejně jako své dlouholeté kontrakty.

Philippe Coutinho před sedmi měsíci s Liverpoolem podepsal novou pětiletou smlouvu. „Moje místo i srdce je tady v Liverpoolu. Na jiný klub ani nemyslím. Vidím a cítím ambice Liverpoolu, ze svých spoluhráčů i manažera cítím sílu. Jsem si vědom toho, co Liverpool znamená, jakou má historii a jací hráči zde hráli - Dalglish, Rush, Hansen, Souness, Suárez, Gerrard. Jednou chci být mezi těmito jmény. Úspěch a kvality hráče můžete posuzovat podle jeho loajality, nebo titulů. Nebo podle obojího. Mám před sebou hodně práce,“ řekl v lednu Brazilec. O sedm měsíců později podal žádost na přestup.

V květnu roku 2016 podepsal novou šestiletou smlouvu i Virgil Van Dijk. „Zažívám zde nejlepší chvíle mé kariéry - město, život a spousta dalších pozitiv. Podepsat novou smlouvu bylo velmi jednoduché rozhodnutí. Klub roste a já chci růst s ním,“ řekl nizozemský obránce. Před několika týdny podal žádost o přestup a trénuje odděleně od A týmu Southamptonu.

Nikola Kalinić v lednu letošního roku odmítl lukrativní přestup do Číny a zůstal ve Fiorentině. „Nikdy jsem nechtěl odejít, myslím jen na Fiorentinu, na kouče i spoluhráče. Miluji vztah, který jsem si vybudoval s lidmi kolem klubu a fanoušky. Ve Florencii jsem doma." V srpnu začal Kalinić stávkovat poté, co za něj nabídku podal AC Milán.

Hráčům nelze vyčítat, že chtějí svůj um chtějí ukazovat a vylepšovat v těch nejlepších klubech. Je pochopitelné, že hráči Southamptonu budou nadšení ze zájmu Liverpoolu a hráči Liverpoolu budou omámeni nabídkou Barcelony. Stejně tak je pravděpodobné, že se lékař z okresní nemocnice nechá zlákat nabídkou ze špičkového pracoviště v Praze.

Fotbalisté jdou ale sami proti sobě patosem napumpovanými vyjádřeními, kterým kvůli tomu dnes málokdo přikládá váhu. Říci při podpisu nové smlouvy: „Zájmy klubu XY budu hájit do té doby, než se ozve Real Madrid či Barcelona,“ by bylo příliš tvrdé, i když upřímné.

Gareth Bale se v době, kdy hrál za Tottenham, netajil obdivem ke Cristianu Ronaldovi. I proto vnímali fanoušci Spurs jeho přestup do většího klubu jako nevyhnutelný, a to zejména poté, co si začal podmaňovat Premier League, jako jeden z jejích nejlepších hráčů.

Souznění s klubem by fotbalisté měli dokázat na hřišti, to je obor, ve kterém jsou nejlepší. Bez velkých prohlášení o celoživotní loajalitě by si fanoušci jejich přínosu vážili i po jejich případném přestupu.

Zcela speciálním případem je Francesco Totti. Ten v roce 2007 na otázku, proč z Říma neodejde do lepšího klubu odpověděl: „Odjakživa jsem fanoušek Říma, vyrůstal jsem jako hráč Říma a vypustil bych duši, abych za něj mohl hrát i nadále.“

Ondřej Pražák / fotbalportal.cz, theguardian.com