TOP 10 přestupů, které se staly jen díky Kauze Bosman, od jejíhož rozuzlení právě uběhlo dvacet let

© skysports.com - Henrik Larsson

15.12. - Dnes si připomínáme dvacáté výročí od chvíle, kdy byl vynesen rozsudek v případu Bosman. Rozhodnutí které zásadně změnilo regule při transferech fotbalistů. Zde je deset nejznámějších přestupů, které by se bez Kauzy Bosman, jak se celému procesu přezdívalo, pravděpodobně neuskutečnily.

Asi nikoho nenapadlo, že žaloba, kterou podal 8. srpna 1990 obyčejný belgický fotbalista Jean-Marc Bosman na svůj bývalý klub RFC Lutych, bude mít takové nesmírné následky. Nejen že posadil na lavici obžalovaných evropskou fotbalovou federaci UEFA, ale navíc dosáhl toho, aby mu Evropský soudní dvůr dal za pravdu a donutil mocipány evropské kopané totálně překopat dosavadní zavedené předpisy.

Na jedné straně to byla především pravidla při přestupech hráčů. Od onoho okamžiku již kluby neměly nárok pobírat částky za výchovu hráče, kterému v klubu skončila smlouva. A na druhé pak otázky národnostní, neboť od Bosmanova rozsudku měli všichni sportovci členské země Evropské unie právo vykonávat svoji profesi v kterékoliv členské zemi tohoto svazku bez jakéhokoliv typu omezení.

Vše začalo v létě roku 1990. Jean-Marcu Bosmanovi skončila smlouva s klubem, který mu sice nabídl její prodloužení, ale se čtvrtinovým platem oproti tomu, který pobíral doposud. Hráčovi se takové podmínky nezamlouvaly a pokusil se o přestup do francouzského druholigového celku Dunkerque. Původní klub si samozřejmě dělal nárok na odškodné a začala tak dlouhá soudní bitva. Belgičan žádal po svém klubu a národním svazu odškodnění. Ústní přelíčení se uskutečnilo 20. června 1995 a rozsudek spatřil světlo světa o půl roku nato. Tehdy již bylo Bosmanovi 31 let a jeho kariéra sice byla v koncích, ale otevřel cestu, kterou později následovali Kolpak, Pekrzeptowicz-Meyer nebo Simutěnkov...

Robert Lewandowski (Dortmund - Bayern 2014)

V létě 2010 ho kupovala Borussia Dortmund za necelých 5 milionů eur, ovšem na Westallen Stadionu se z něj během čtyř let, na které podepsal kontrakt, stal jedním z nejlepších útočníků světa. Smlouva, kterou signoval při přestupu z Lechu Poznaň, byla také jediná. Ačkoliv ho mohl Dortmund o rok dříve prodat a získat za něj alespoň nějaké peníze, rozhodl si ho nechat až do posledního dne kontraktu a do Bayernu tak hvězdného fotbalistu pustil úplně zadarmo.

Steve McManaman (Liverpool - Real Madrid 1999)

Na liverpoolském Anfiedu se začal producírovat již ve svých šestnácti letech a v roce 1997 málem přestoupil do Barcelony. Přestup ale nakonec katalánský klub zrušil. Nicméně do Španělska se nakonec vlasatý fotbalista přeci jen podíval o dva roku později - k hlavnímu nepříteli Realu Madrid poté, co s Reds odmítl podepsat nový kontrakt.

Henrik Larsson (Celtic - Barcelona 2004)

Jeden z největších hráčů historie Celticu. V klubu si prožil sedm skvělých let během nichž ve 313 zápasech nastřádal 242 gólů. „Bylo to pro mě úžasné zde působit,“ řekl poté, co se v benefičním zápase proti Seville rozloučil se zelenobílou barevnou kombinací. Své poslední soutěžní vystoupení vyšperkoval dvěma trefami do sítě Dunfermline ve finále Skotského pohár - čímž získal osmou trofej.

Michael Ballack (Bayern - Chelsea 2006)

Michael Ballack opouštěl Bayern v roce 2006 a londýnská Chelsea se v boji o jeho podpis dokázala prosadit před dalšími velkými kluby, jakými jsou například Manchester United či Real Madrid. V každém případě Ballack si za svoji neochotu setrvat v bavorské metropoli v závěru svých dní s fanoušky Bayernu „užil“, neboť musel snášet neustálé posměšky z jejich strany. Na Stamford Bridge byl ale během čtyřletého působení klíčovou figurou. Vybojoval tři FA Cupy, jeden ligový titul a Ligový pohár.

Sol Campbell (Tottenham - Arsenal 2001)

Campbellův přesun po severní části Londýna z Tottenhamu do Arsenalu patří mezi nejkontroverznější případy Bosmanova zákona celé historie. Statný zadák byl fanoušky Spurs označen za Jidáše, neboť slíbil, že by nikdy nepřestoupil do řad jejich úhlavního nepřítele. Nicméně jeho přesun asi měl smysl, neboť pomohl novému chlebodárci k titulu v Premier League, FA Cupu a patřil mezi klíčové postavy sezóny 2003-04, v níž Arsenal ani jednou neprohrál.

Markus Babel (Bayern - Liverpool 2000)

Před přestupem do Liverpoolu byl považován za jednoho z nejlepších pravých beků Evropy, což během premiérové sezóny u Reds potvrdil měrou vrchovatou. Patřil mezi pilíře zadních řad Liverpoolu, který v sezóně 2000-01 vybojoval FA Cup. Ligový pohár a Pohár UEFA. Odehrál 60 z 63 zápasů. Naneštěstí u něj byl v srpnu 2001 diagnostikován Guillan-Barreův syndrom. Ačkoliv se po 15 měsících vrátil na hřiště, po hostování v Blackburnu odešel v roce 2004 do Stuttgartu.

Brad Friedel (Liverpool - Blackburn 2000)

Friedel toho v Liverpoolu běh tříletého působení moc neodchytal a v ohrožení tak bylo i jeho pracovní povolení. Proto odešel na jinou štaci do Blackburnu, kde sice nedobýval trofeje, o nichž snil, ale aspoň ustanovil rekord Premier League nepřetržitých startů, který pak v Aston Ville a Tottenhamu natáhl až na 310 utkání. Vydržel chytat až do 44 než pověsil kopačky na hřebík.

Esteban Cambiasso (Real Madrid - Inter 2004)

Cambiasso využil Bosmanova zákona volného pohybu hráčů hned několikrát. Nejprve v roce 2004 opustil řady Bílého baletu a grátis posílil milánský Inter v jehož řadách bojoval celou dekádu, získal pět ligových titulů, čtyři Italské poháry a v sezóně 2009-10 pozvedl nad hlavu i trofej za výhru v Lize mistrů. V létě 2014 podepsal roční kontrakt s Leicesterem, kde patřil ke klíčovým borcům, kteří pomohli k záchraně Lišek v Premier League. Letos v létě pak, opět zadarmo, posílil řecký Olympiacos.

Roberto Baggio (AC Milán - Bologna 1997)

Ačkoliv Božský copánek strávil v Bologni jen jedinou sezónu, stála určitě za to. Po příchodu z AC Milán zaznamenal 22 branek, jimiž dotlačil Bolognu na osmou pozici v Serii A a vysloužil si tak nominaci do anket Zlatý míč a FIFA hráč roku. Carlo Ancelotti, který zamítl angažmá Baggia předtím, než se upsal Bologni řekl, že to byla jedna z jeho největších chyb v životě. „Řekl jsem ne, ty musíš hrát útočníka. Baggio šel do jiného klubu a nastřílel 22 gólů - za Bolognu. Přišel jsem o 22 gólů. Velká chyba.“

Andrea Pirlo (AC Milán - Juventus 2011)

Pirlův přestup z AC Milán do Juventusu byl jedním z největších trháků. Ačkoliv se zdálo, že je na sklonku své kariéry, navíc po sezóně v níž ho kosila zranění, v Juventusu neuvěřitelně rozkvetl a opětovně se zařadil mezi nejlepší záložníky planety. A zatímco Juventus získal po Pirlově příchodu čtyři Scudetta v řadě, s AC Milán to začalo jít z kopce. „Myslím, že to byl přestup století,“ uvedl brankář Buffon po Pirlově debutu v roce 2011.

Kam dál?

• Nizozemsko a Belgie prý ve volbách pořadatele MS 2018 uplácely
• Přestupové spekulace zima-léto 2016: Real chystá půdu pro návrat Özila, United zase líčí na Lukakua

Jan Preisler / fotbalportal.cz, skysports.com, marca.com