Mesut Özil, Cristiano Ronaldo a fotbalová nedůvěra vůči introvertům

04.10. - Není jen ve fotbale, ale v celé společnosti. Známější a uznávanější jsou ti, kteří se dokážou předvést, zaujmout. Ti, kteří raději stojí opodál, i když dokážou mnohem více než ostatní a jsou ve svém oboru skutečně dobří, se nikdy nedočkají takového docenění. I ve velkém světovém fotbale je řada přehlížených introvertů. Jedním z nich je například Mesut Özil.

Je těsně před koncem prvního poločasu odvetného utkání play-off o postup do základních skupin Ligy mistrů mezi Arsenalem a Besiktasem. Celkové skóre je prozatím 0:0 a napětí na Emirates Stadium se stupňuje. Najednou se míč dostane k Mesutu Özilovi, který obklíčen pevnou obranou tureckého celku, nečekaně švihne svou levou šajtlí a přes Jacka Wilshera se dostane balón až k Alexisi Sánchezovi. Chilský reprezentant rozhoduje jediným gólem celé dvojutkání. Gunners si po sedmnácté v řadě zahrají základní skupinu Ligy mistrů. Tento postup zaručí Arsenalu finanční prémie ve výši 40 miliónů liber.

Přesto, fanoušci Kanonýrů postávající po zápase ve frontě u metra, i když jsou spokojení výhrou svého milovaného klubu, zmírňují nadšení jednou věcí: shodují se na tom, že Mesut Özil absolutně ničím nepřispěl.

Jeho zásadní příspěvek je znovu přehlížen, jako už nespočetněkrát od doby, kdy dorazil na Ostrovy. Německý špílmachr přitahuje názory a pohledy mnoha odborníků v televizních studiích, obecně se všichni shodují na jedné věci: Özil měl katastrofální sezónu 2013/2014.

Přestože o „katastrofální“ sezóně Mesuta Özila by si mnozí hráči mohli jen nechat zdát. Německý reprezentant má zásadní vliv na Arsenal, a to od svého samotného příjezdu do Londýna. Čtyři měsíce držel Gunners na nejvyšším stupínku v tabulce Premier League. Vyhrál FA Cup, stal se mistrem světa. Statisticky byl v Brazílii klíčovým mužem Německa. Má garantované místo v týmech jedněch z nejnáročnějších trenérů současného fotbalového světa - Jaochima Löwa a Arséna Wengera.

Nestačí? Mesut Özil je nejlepším nahrávačem v Evropě. Za posledních 5 let si připsal 90 gólových asistencí. To je suverénně nejvyšší číslo ze všech fotbalistů působících na starém kontinentu. V minulé sezóně si jich za Arsenal připsal 11. Tohle má být katastrofa? Özil odráží obrovské mezery mezi úrovní svého příspěvku a uznání, které se mu (ne)dostává. Není divu, že v jeho velkých očích se neustále objevuje překvapení nad touto ironií.

Fotbal a introverze

Ale proč je Özilův přínos takto přehlížen? Možná odpověď spočívá v pozorování jeho prvního trenéra Ralfa Marauna, který říká o svých zkušenostech s Özilem, že to byl „velmi malý, tichý a introvertní mladík“. Susan Cainová ve své knize s názvem Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit, tvrdí, že 21. století podhodnocuje introverty - k Özilově škodě.js

Dnešní fotbalový svět už zdaleka není jen o fotbalových schopnostech (zdroj: worldsportss.com)

Fotbal je nyní velká šou, točí se v něm obrovské peníze, stává se z něj takřka čistý byznys. Ale jeho historie zahrnuje tradici zdánlivých introvertů. Pat Nevin, Darren Anderton, Paul Scholes...ti všichni byli velmi plaší, i přesto, že byli nesmírně slavní. Gareth Bale byl ve svých mládežnických letech popisován jako úzkostně uzavřený a samotářský člověk. Leighton Banes přišel o místo v týmu Fabia Capella pro mistrovství světa 2010 proto, že byl považován za příliš plachého a introvertního. Kdyby byl vybrán, mohl čelit Mesutu Özilovi v osmifinálovém utkání v Bloemfontein, kde Němci smetli Anglii 4:1 a záložník Arsenalu při tom hrál důležitou roli.

Ve fotbale, v němž jsou nápadití útočníci, okázalí záložníci a do prsou se bijící obránci, kteří poutají naši pozornost, je jednoduché introverty přehlédnout. Například takový Alexis Sánchez je jasným protikladem svého klubového kolegy. Hraje ve zběsilém tempu, nevyvaruje se ostentativních gest, vytahuje si trenýrky proklatě vysoko, serve ze sebe dres, když skóruje. Extrovertní Chilan hraje zřetelně především pro publikum, a to jej miluje.

Alexis Sánchez dostává fanoušky do varu (zdroj: zimbio.com)

Podíváme-li se do historie, nejvýše na pomyslné stupnici extrovertů najdeme Paula Gascoigna, Iana Wrighta či Reného Higuitu. Ti všichni nutně potřebovali symbiózu s fanoušky. Gazza a spol. Potřebovali lásku a uznání svých příznivců. Fanoušci byli rádi, když jim svůj obdiv dali najevo. Byli to charismatičtí herci. Velmi podobným typem je v současnosti Cristiano Ronaldo. Ideál elegantní atletické dovednosti.

Kolumbijský brankář René Higuita si vždy užíval ovace publika (zdroj: thesun.co.uk)

Hráči jako Mesut Özil dávají přednost „tiché“ práci, bez povšimnutí, v tom je jejich kouzlo. Asi to není náhoda, že prezident Realu Madrid Florentino Pérez byl ochoten pusti Özila do severního Londýna. Zdá se symbolické, že v této sezóně upoutal poprvé pozornost fanoušků v utkání proti Aston Ville, do kterého od začátku nenastoupil Alexis Sánchez, jenž je v drtivé většině duelů středobodem zájmu.

Někteří trenéři pracují s tiššími hráči daleko raději než jinými. Arséne Wenger má cit pro takovýto typ hráčů. Özila během jeho vzestupů a pádů vždy obhajuje a brání. José Mourinho, velký extrovert a bývalý kouč Mesuta Özila, prohlásil, že pokaždé když je Özil u balónu, tak „se míč usmívá“.

José Mourinho si po loňském duelu s Arsenalem vzal na památku Özilův dres (zdroj:dailystar.co.uk)

Klidný bavič

Arséne Wenger před pár dny uhodil hřebík na hlavičku, když uvedl: „Vždycky, když se podíváte na zápas znovu, uvidíte dobrého Mesuta Özila.“ Není pochyb o tom, že čas od času je výkon německého středopolaře zklamáním, alespoň od doby, co přišel do Premier League. Přesto si dejte tu práci a sledujte jej pozorně. Odměnou vám bude magická šou, která by mohla vysvětlit to, proč je chován v takové úctě mnohých předních světových trenérů.

Arséne Wenger nedá na Özila dopustit (zdroj: independent.co.uk)

Určitě jste si všimli, jak často je u zrodu důležitých gólů, jako to předvedl proti Besiktasi. Zjistíte, že u některých těch nejdůležitějších zásahů se sotva dotkne míče, spíše jej hladí, než že by do něj kopal. Také jste si jistě u Özila povšimnuli, že se málokdy dívá dopředu na hráče, kterému následně adresuje přihrávku. Tělem také často nic nenaznačuje. Má svou strategii a plány, které jsou pro soupeře nesnesitelné. Zručnost jeho nohou je skutečně okouzlující.

Mesut Özil a jeho lehkonohé vedení míče (zdroj: zimbio.com)

Pochopíte, jakým nesobeckým hráčem Özil je. Vytváří prostor pro ostatní spoluhráče. Dělá to tak, že všichni kolem něj vypadají lepší. Trpí při srovnávání s ostatními. Jenomže on je zkrátka introvert a ani ve snu by jej nenapadlo upozornit na svůj přínos pro tým.

Podobné je to s ním i mimo hřiště. Jeho vtipné zvláštní památné zvolání: „Ja, Gunners, ja!“ po vyhraném finále FA Cupu, bylo pro mnoho fanoušků prvním okamžikem, kdy slyšeli svého hrdinu promluvit. Vyhýbal se novinářům během mistrovsví světa a do značné míry se vyhýbá poznámkám a mediálním vystoupením typu Davida Beckhama, Cristiana Ronalda či Lionela Messiho. Netouží po tom. Dokonce i jeho přítomnost a aktivita na sociálních sítích je poháněna spíše jen jeho rodinou a manažery. Sám takřka nic neřídí.

V zápalu boje si užíváme vystoupení exhibicionistických superhvězd, řvoucích vůdců a kapitánů se zaťatou pěstí, ale je tady prostor pro všechny typy hráčů. Vyplatí se obdivovat i introverty. Özil ze sebe vypraví jen pár slov, ale jak o něm prohlásil jeho bývalý spoluhráč z Realu Madrid Cristiano Ronaldo: „Mesut hovoří plynně fotbalovým jazykem.“

Cristiano Ronaldo těžil z přihrávek Mesuta Özila pouze do konce sezóny 2012/2013
(zdroj: soccerisma.com)

Özil a jemu podobní mohou ještě dlouho promlouvat především svým uměním na hřišti. Někdy se může zdát, že i myši jsou větší a hlučnější než oni. Šeptají potichu, ale bude se nám po nich stýskat, až odejdou. V každém fotbalovém týmu je dobré mít takovéhoto introverta, který vám přinese spoustu užitku.

Kam dál?

• Podívejte se na zápas znovu, brání Wenger neviditelného Özila
• Messi: Cristiano Ronaldo? Nesoutěžím s ním, ani s nikým jiným

Michal Čermák / fourfourtwo.com, youtube.com, fotbalportal.cz