Proč je Liverpool „novým“ Manchesterem United

16.03. - V neděli krátce po poledni se na Ostrovech zastaví čas. Svůj velký souboj svedou odvěcí rivalové - Manchester United a Liverpool. Budeme možná svědky návratu Reds na výsluní a mírného úpadku United. Nastane výměna stráží? Nebo se vše rychle vrátí do vyjetých kolejí? Jaké existují podobnosti mezi týmy, které dominovaly minulým dekádám? Přichází znovu éra velkého Liverpoolu?

Brendan Rodgers by mohl v Liverpoolu okopírovat úspěšný model Sira Alexe Fergusona. Zatímco David Moyes se zmítá v neúspěšných pokusech, čímž napodobuje marné snažení liverpoolského Graema Sounesse v navázání na předchozí slávu. Graeme Souness převzal Liverpool v roce 1991 po Kennym Dalglishovi, jenž vyhrál s Reds tři ligové tituly, mimochodem i ten zatím poslední v roce 1990, a během svého pětiletého působení na trenérské lavičce neskončil v lize hůře než druhý. Po něm nastoupil právě skotský manažer Souness - další paralela mezi ním a Moyesem - a dokázal s týmem vyhrát pouze jednou FA Cup (1992) a po třech letech u mužstva skončil.

Všichni fotbaloví fanoušci se obávají předčasné radosti, dokonce i ti, kteří zpívají o zlatém nebi po hrozivé tmě (část známé hymny Liverpoolu - You will never walk alone). Není to jen Brendan Rodgers, kdo by měl být opatrný v tom, aby nepřeháněl šance Liverpoolu na zisk titulu, ale když se naskýtá možný pád Manchesteru United z jeho výsostného postavení, které zabíral po dost dlouhou dobu, existují zde jednoznačné paralely mezi dneškem a začátkem devadesátých let, kdy se síla a moc přesunula směrem na východ (z Liverpoolu do Manchesteru).

Na první pohled jsou Brendan Rodgers a Alex Ferguson naprosto odlišní. V závislosti na Vaší náklonosti, můžete říct, že jeden je chladnokrevně vypočítavý, zatímco druhý je jízlivě konfrontační.

Ale jako staří proslulí nepřátelé se připravují na střet v zápase, který může potvrdit liverpoolský útok na titul a úpadek United do průměrnosti. Na Anfield Road se objevují jisté připomínky toho, co Ferguson přinesl na Old Trafford: odlišný charakter, moudré nákupy, víru v mládí, věrnost ofenzívnímu fotbalu a oddanost klubu ve všech dalších věcech.

Převzetí kontroly nad klubem

Stejně jako Ferguson, si Rodgers díky svému charakteru a odhodlání vybudoval v klubu neotřesitelnou pozici. Nenakupuje pouze hráče, kteří se mu zrovna hodí. Dokument Being: Liverpool, který v roce 2012 prezentoval divakům, jak se Reds chystají na sezónu pod novým koučem Brendanem Rodgersem vyvolal spoustu pousmání, ale také ukázal, že Rodgers umí být v řízení mužstva opravdu velkorysý. Od improvizovaných scén, jako bylo například tvrdé napomenutí Raheema Sterlinga (Rodgers řekl: „Prvním letadlem letíš domů.“), až k promyšleným psychologickým kouskům, jako byly zalepené obálky, které obsahovaly jména tří hráčů, kteří by jej mohli zradit. V době, kdy Rodgers přiznal, že obálky byly prázdné (v listopadu loňského roku), byla již jeho kontrola nad týmem nezpochybnitelná.

Brendan Rodgers i Sir Alex Ferguson sdílí stejné morální zásady. Fergusonovi trvalo o něco déle, aby získal úplnou kontrolu nad svým novým klubem. Zdědil těžší úkol, ale dal se do toho s plným přesvědčením. Ve značně uvolněné (rozuměj opilecké) atmosféře ztělesněné hráči jako Bryan Robson, Paul McGrath a Norman Whiteside to prostě trvalo déle. Vyžadovalo to nejen tvrdou práci na tréninku, ale také průzkum nejrůznějších hospůdek v Manchesteru. Ferguson byl přesvědčen, že žádný z hráčů není víc než klub. Tato víra mu velmi pomohla. Ve své druhé sezóně na Old Trafford skončil s United na druhém místě ligové tabulky.

Brendan Rodgers vyznává stejné morální zásady jako Alex Ferguson (zdroj: fourfourtwo.com)

Vy dáte dva góly, my dáme tři

Dalším ze způsobů, jak se zalíbit fanouškům, je přinést mužstvu charakter. Kromě všech psychologických schopností Rodgerse, bylo důležité jeho odhodlání vytvořit určitý styl fotbalu ušitý na míru Liverpoolu. Samozřejmě, v klubu zůstaly určité základy, které zde jsou od dob Shankse a Paislyeho, ale bývalý trenér Swansea přinesl do týmu to, co praktikoval ve velšském celku, který dovedl do Premier League. Moderní styl, jenž Rodgers dodal, ukázal, že by mohl přesně sedět nově vznikajícímu mužstvu Reds.

V této sezóně se Liverpool postupně vyvinul od stylu „tiki-taka“ k rychlejším a častějším útočným výpadům jeho hráčů, takže je nyní pro ostatní celky velmi těžké hrát na Anfieldu. Paisley jednou řekl: „Není to o krátkých přihrávkách, nebo o dlouhých míčích. Je to o správných přihrávkách.“

Ferguson se rychle sblížil s historickými preferencemi United k útočnému fotbalu. Jeho prvním velkým nákupem byl Brian McClair, jeho třetím (před tím ještě získal Steva Bruce) byl návrat oblíbeného Marka Hughese. Oba splatili částky za své příchody góly a tvrdou prací, reprezentující manažeru touhu stejně jako Daniel Sturridge a Phillipe Coutinho, kteří jsou příkladem Rodgersova preferovaného stylu hry.

Fergieho první tři nákupy: McClair, Bruce, Hughes (zdroj: fourfourtwo.com)

Hra po křídlech byla pevnou součástí hry United od dob Billyho Mereditha. A když to Raplh Milne ne zcela zvládal, Ferguson brzy vytáhl mladého Lee Sharpa - dnešní Raheem Sterling - do prvního týmu. Sharpe byl následován Markem Robinsem a Ryanem Giggsem. Přicházela tradiční podpora mládí, která připomínala posvátné Busby Babes a později sklízela bohaté odměny s generací Davida Beckhama.

Organizace nových a stávajících talentů a na hřišti spolehlivý „generál“. Tím je pro Brendana Rodgerse ikona Steven Gerrard, ochotný přizpůsobit svou hru v hloubi pole, zatímco se mladíci před ním nepřestávají pohybovat a nabízet se. Pro Fergusona to byl „Robbo“ (Bryan Robson), který miloval pivo, ale také dodržoval manažerovo naléhání, že mimo oblast zábavy nikdy nezmaří snahu klubu po vítězství a získání slávy.

Steven Gerrard je tím pravým vůdcem v partě mladíků (zdroj: zimbio.com)

Proces ještě zdaleka není u konce

V Liverpoolu tento proces probíhá. Přes počáteční nejistotu, díky silné podpoře vedení klubu, dostal Rodgers důvěru a zůstal na manažerském postu. Relativní stabilita je dalším pojítkem s Manchesterem. I Alexi Fergusonovi byla dána víra Martinem Edwardsem (byl ředitelem United v letech 1980 - 2002) po první sezóně bez trofeje.

Poněkud znepokojující je Rodgersova obrana, ve které Kolo Touré, Marin Škrtel a Daniel Agger vypadají individuálně i kolektivně zranitelně. Fergusonovu týmu trvalo celých pět sezón a musela být podepsána pětice hráčů (Bruce, Gary Pallister, Denis Irwin, Paul Parker a Peter Schmeichel), aby se defenzíva zpevnila, sehrála a aby se dostala pod jeden inkasovaný gól na zápas. Jakákoliv chyba mohla stát United titul. Liverpool má sice velký útočný elán, ale Brendan Rodgers se nemůže vždy spoléhat na to, že jeho tým dá alespoň o jeden gól více než soupeř.

Hrubé chyby v obraně, jakou například předvedl Kolo Touré proti West Bromwichi stojí Liverpool ještě lepší postavení. Musí se poučit z velkých zápasů, které v této sezóně odehrál. Na Arsenalu, na Manchester City i na Chelsea dovolil svým hostitelům dostatek přihrávek, držení míče i střel. Proto všechna tři utkání prohrál. To samé udělal i na Evertonu, ale Sturridge gólem v závěru zachránil alespoň bod.

Kolo Touré se drží za hlavu po své chybě proti West Bromwichi (zdroj: fourfourtwo.com)

Nesmírně rádi by se Reds na Old Trafford prezentovali výkonem, který předvedli na White Hart Line, kde porazili Tottenham 5:0. Dominantní, destruktivní, zdůrazňující svou převahu nad přepokládaným soupeřem v bitvě o poháry. A v tomto případě to byl i manažerský skalp.

Pokles United: varování historie

Je vysoce nepravděpodobné, že by i to největší vítězství Liverpoolu na Old Trafford způsobilo nějaké narušení hierarchie United či šestiletou smlouvu Davida Moyese. Vedení musí bezmezně bránit svého muže navzdory nejhorší sezóně Manchesteru v této dekádě. Ale stejně jako Rodgersova revoluce připomíná vývoj Red Devils pod Alexem Fergusonem, se také souběžně odráží liverpoolský pád z výšin v současné situaci, která panuje na Old Trafford.

Každý tým dominoval po jednu generaci. Éra výsadní pozice Manchesteru United trvala o něco déle: 21 sezón od jejich prvního titulu po třináctý. O dvě dekády dříve, v 19 ročnících od 1972/73 po 1990/91 Liverpool vyhrál 11 titulů a pouze v jedné sezóně skončil hůře než druhý...v té, ve které dobyl svůj třetí evropský pohár během pěti let.

Začátky nových ér: Lloyd a Smith s pohárem pro vítěze ligy v roce 1973, vpravo Bruce a Robson
o 20 let později (zdroj: fourfourtwo.com)

Ale tabulka soutěže začíná každou sezónu od nuly. Liverpool zažil od roku 1991 velký ústup ze slávy (pouze triumf v FA Cupu v roce 1992) a končil na dříve nemyslitelných pozicích: 6., 6., 8. V éře, kdy do Ligy mistrů postupoval pouze vítěz - jak bizarní - skončili Reds v sezóně 1993/94 osmí, dokonce hůře než Wimbledon a Sheffield Wednesday. O neuvěřitelných 32 bodů za prvními United (pro srovnání, pokud si Chelsea a United udrží současnou formu, bude jejich konečným výsledkem 86 a 65 bodů).

V osmi následujících sezónách po vítězství v FA Cupu, získal v předešlých dobách trofejemi ověnčený Liverpool pouze jediný triumf, a to v roce 1995 v Ligovém poháru.

Skotští manažeři

Rýsující se hluboký pád Liverpoolu byl spojen s kontroverzní postavou Graema Sounesse. Jmenován manažerem Reds byl v dubnu 1991 po nečekané rezignaci Kennyho Dalglishe. Souness byl v mnoha ohledech podobně logickým nástupcem Dalglishe, jako byl Moyes Fergusonovým.

V obou případech bylo hlavním důvodem to, aby byl přechod co nejplynulejší. Ferguson si vybral Moyese, skotského krajana, který se zalíbil fanouškům Evertonu od své první tiskové konference. V Goodison Parku vybudoval velmi silný tým. Souness byl na Anfield Road legenda už z doby, kdy za něj hrával. Vybudoval si silnou reputaci díky svému působení na lavičce Glasgow Rangers. Vyhrál s nimi více titulů, než měl přátel (později sám přiznal: „Jednal jsem skutečně nepřijatelně. Byl jsem nesnesitelný a bylo těžké se mnou vyjít.“).

Graeme Souness vydržel na lavičce Liverpoolu pouze tři roky (zdroj: dailymail.co.uk)

Oba muži byli do stejné míry adepty, kteří měli pokračovat v nastolené kontinuitě. Souness musel začít s přestavbou okamžitě, s naprosto smíšenými výsledky. Když skončil Alan Hansen, byli povoláni Mark Wright a Torben Piechnik. Moyes se potýká s podobnou rekonstrukcí v srdci obrany. Rio Ferdinand a Nemanja Vidič opouštějí scénu. Ale Piechnik stál 250 000 liber, oproti tomu Ezequiel Garay může stát až 25 milionů liber. Ne, že by se Souness zdráhal rozhazovat penězi, když byl tak úspěšný s Rangers. Problém byl, že hodně z jeho nákladných nákupů se neprosadilo: Paul Stewart, Julian Dicks, Neil Ruddock...

Přestavba je také o tom, kdo zůstane. Třicetiletý útočník Peter Beardsley byl odeslán pryč a strávil ještě dalších 5 plodných let v Evertonu a Newcastlu. Můžete si na to odpovědět porovnáním s Robinem van Persiem (i když ten nedávno řekl, že je na Old Trafford spokojený).

Dokáže Moyes navázat na úspěchy Fergusona, nebo napodobí účinkování Sounesse po
Kennym Dalglishovi? (zdroj: thetimes.co.uk)

Pojďme na Old Trafford

Ať už bude Moyes pokračovat v podobném duchu jako Souness a Rodgers půjde ve stopách Alexe Fergusona a začne sbírat trofeje, není pochyb o tom, že nastane na severozápadě Anglie změna vzduchu, když Liverpool pocestuje na Old Trafford.

Po skončení tohoto víkendu může být Moyesův tým stále o 18 bodů zpět za vedoucí Chelsea, 12 bodů za čtvrtým místem a 14 bodů za svými nedělními soupeři. Obhajoba titulu už snad ani není utopií, ale neuskutečnitelným činem. Kvalifikace do Ligy mistrů je na hony vzdálena. Snad nemůže být nic těžšího, než předání panovnického žezla svým nejstarším a největším rivalům.

Old Trafford už není tou nedobytnou tvrzí, kterou býval. United vstřelili méně gólů, než je polovina vstřelených branek Liverpoolu na domácím hřišti. V lize prohráli s West Bromwichem, Evertonem, Newcastlem i s Tottenhamem. V domácích pohárech navíc se Swansea a fakticky i se Sunderlandem. Manchester United v roce 2014 zvítězil ve svém svatostánku pouze dvakrát ze šesti utkání.

Old Trafford už není tou nedobytnou pevností z minulých let (zdroj: zimbio.com)

Když se podíváme na zbývající program Liverpoolu, můžeme směle říct, že výlet na Old Trafford je zřejmě nejtěžším výjezdem. Zbývající venkovní zápasy hrají Reds s Cardiffem, West Hamem, Norwichem a Crystal Palace. Zatímco dubnové „návštěvy“ Manchesteru City a Chelsea na Anfield Road by měly být rozhodující v závěrečných bojích o titul.

I kdyby se Liverpoolu nepodařilo letos získat titul, může je hřát jedna důležitá skutečnost. Pokud se nestane nic zázračného a nečekaného, bude to teprve podruhé od rozpadu Sovětského svazu co Reds skončí v tabulce výše než jejich odvěký rival. Může to být pouze další falešný záblesk v liverpoolských nadějích na titul, ale United by se mohli začít obávat temna...

Kam dál?

• 30. kolo PL vyvrcholí dvěma velkými nedělními derby United s Reds a Spurs proti Gunners
• Rooney varuje spoluhráče: Musíme uhlídat Suareze
• Rodgers varuje United: Bez Ligy mistrů může být klub v dlouhodobé krizi

Michal Čermák / fourfourtwo.com, fotbalportal.cz