Nejlepší brankáři poslední dekády: Holohlavý šílenec Fabien Barthez

© air-nifty.com - Fabien Barthez

03.02. - Na hlavě ani vlas, vypoulené oči. Tradiční a výmluvné vzezření fotbalového blázna z Francie Fabiena Bartheze. Být klidnější, třeba by získal Zlatý míč. Nebo by ho nikdo neznal.

Když se mluví o mistrovství světa 1998 nebo o Euru o dva roky později, vybaví se nejednomu pamětníkovi těchto šampionátů nevšední obyčej, při němž světový obránce Laurent Blanc líbá před zápasy pro štěstí holou lysinu strážce svatyně, jehož vzezření lze směle přirovnat k vězeňskému.

Protože to však Barthezovi a spol. dvakrát přineslo zlaté medaile, pokračovali v tom oba borci, když se na začátku milénia potkali v Británii a bok po boku bojovali za slávu manchesterských United.

Fabien Barthez přestoupil do Anglie v roce 2000, to už byl ve fotbale zejména díky úspěchům v národním mužstvu Francie zavedeným pojmem a blížila se třicítka. Pro gólmana houby věk, o čemž se protřelí ostrovní kanonýři měli přesvědčit.

Debut v Lize mistů

Největší triumf kariéry, co se klubové scény týče, měl už za sebou dlouho před přesunem do Manchesteru. Ve dvaceti debutoval v Toulouse, kde nechal své srdce, a po dvou letech přestoupil do Olympique Marseille, tehdy klubu s tím největším evropským renomé. Hned v první sezoně předváděl parádní výkony v Lize mistrů, která také slavila svou premiéru. Dotáhl své mužstvo až do finále, v němž fantastickými zákroky vychytal střelce AC Milán, nepovolil jim ani jedinou branku a po vítězství 1:0 zvedl společně se spoluhráči nad hlavu prestižní ušatý pohár.

Francouzské publikum mu leželo u nohou i v dalším angažmá v Monaku, a tak šel na přelomu tisíciletí zkusit dobýt i kolébku fotbalu. V Manchesteru zrovna končil Peter Schmeichel a na náročné publikum nebylo lehké zapůsobit. Barthez to však dokázal bravurně.

Blázen, nebo génius?

Gólman je vždycky hodnocen hlavně podle toho, co chytí, a v tom byl Francouz výborný, styl jeho chytání měl však ještě přidanou hodnotu. Jeho excentrické chování a šaškárny donutily osazenstvo Old Trafford, aby svého brankáře milovalo.

Tak třeba rok 2001, utkání proti Leedsu. Centr ze strany se Barthez rozhodl chytit do rukavic, ale v ostrém souboji s Ianem Hartem mu míč vypadl, z čehož byla velká mela, kterou vyřešili až obránci Manchesteru. Barthez si nenechal Harteho tvrdé počínání jen tak líbit, a když už byl balón pryč, zahákl svou nohu o odcházejícího Harteho, který, nečekajíc podobný kousek, upadl. Sudí byl pozorný, incident mu neunikl, a protože se odehrál v pokutovém území, kopala se penalta. Barthez se nerozčiloval, neprotestoval, prostě se postavil do brány, vystihl směr střely a skvěle vyrazil.

Nebo s Leicesterem, ve stejném roce. Muzzy Izzet kopal penaltu, se kterou nebyl Barthez zcela srozuměn, proto stál u tyče s rukama za zády. Rozhodčí čekal, než se Barthez připraví, ale Izzetovi se prodleva zdála dlouhá, proto vystřelil do odkrytého koutu brány. Protože však sudí nedal pokyn, nechal pokus opakovat, už s Barthezem v bráně. Izzet zvolil stejnou stranu, Barthez to však očekával a byl zase za hvězdu.

Za rok se s Fulhamem pokusil o to samé, ale v Anglii už rozhodcovská obec věděla, o koho jde. Když se odmítal postavit do brány, dostal žlutou kartu a musel na čáru. Nebyl by to však Barthez, kdyby i Malbranquea nevychytal.

Ale angažmá v Manchesteru nebyla jen pohádka, v sezoně 2001/02 byl Barthez na podzim hrozný, jeho výlety z pokutového území končily v bráně a v Manchesteru začal převládat názor, že by měl přijít někdo jiný. Protřelý vládce United Sir Alex Ferguson ale Bartheze podržel a ten se mu na jaře odvděčil fantastickými výkony.

Na titul to tehdy sice nestačilo, ale francouzský brankář pomohl k triumfu sezonu předtím i potom. V roce 2003 se už ale schylovalo k definitivnímu odchodu z Manchesteru. Trpělivost začala docházet i Fergusonovi a poslední kapkou byl duel s Realem Madrid. Rudí ďáblové byli vyřazeni z Champions League hlavně vinou mizerného výkonu Barthezova, Francouz dostal zbytečné góly. Vyčítán mu byl hlavně Ronaldův, Brazilec tehdy překonal Francouze střelou k bližší tyči.

Barthez tak odešel zpátky do Marseille, kde pokračoval v tom, co uměl. Skvěle chytal, ale neodpustil si výstřelky. V přátelském utkání s marockým Wydad Casablanca byl v desáté minutě vyloučen hráč Marseille a strhla se bitka. Barthez tam údajně plivl na rozhodčího, za což mu byl později u disciplinární komise vyměřen půlroční zákaz fotbalu.

Konec, jak má být

V létě roku 2006 zažil poslední velký úspěch kariéry, byť skončil těsně pod vrcholem. Na mistrovství světa dotáhl Francii až do památného finále s Itálií, v jehož prodloužení byl vyloučen Zinedine Zidane. Penaltová loterie rozhodla o vítězství země Apeninského poloostrova a na Francii zbyl "jen" stříbrný stupínek.

Toho léta zažil Barthez ještě jedno zklamání. Chtěl být na blízku své nemocné matce, a tak prohlásil, že přestoupí jedině do míst svého začátku, do Toulouse. Pokud ho tam nebudou chtít, skončí s fotbalem. Přestup nevyšel, Barthez skutečně oznámil konec, ale osud se rozhodl velkého muže do fotbalové branky ještě postavit.

Nantes po odchodu Landreaua koupil do brány Vladimíra Stojkoviče, který neuspěl. Vedení klubu proto požádalo Bartheze k návratu z fotbalového důchodu. Fabien dochytal sezonu, ale na konci se pohádal s fanoušky a skončil úplně. Možná nedůstojný konec skvělého gólmana, řekne někdo. Ale čekali byste od Bartheze něco jiného?

Týmové úspěchy:

Vítěz Ligy mistrů: 1993
Vítěz Premier League: 2001, 2003
Vítěz Ligue 1: 1997, 2000
Francouzský superpohár: 1997
Vítěz mistrovství světa: 1998
Vítěz mistrovství Evropy: 2000

Individuální úspěchy:

Yashin Award: 1998
Nejlepší brankář podle IFFHS: 2000
Nejlepší brankář Evropy: 1998, 2000
Nejvíce čistých kont na MS: 10 (společně s Peterem Shiltonem)

Jakub Sitek / FotbalPortal.cz