Fotbalová radost Tuchelovy party: Co stojí za comebackem Dortmundu?

© theguardian.com - Fotbalisté Borussie Dortmund

07.09. - Borussia Dortmund hraje v letošní sezóně jako kompletně vyměněná a čekal by to málokdo. Klub totiž opustil Jürgen Klopp a odborníci v Bundeslize Borussii předvídali jednu z nejtěžších sezón. Na místo Kloppa přišel Thomas Tuchel a ve fanoušcích vzbudil pořádnou porci nejistoty. Ta však pomalu mizí, jelikož Dortmund momentálně hraje s přehledem, v pohodě a vše nasvědčuje tomu, že to Bayernu letos pořádně zkomplikuje.

Na minulou sezonu by příznivci dortmundského BVB nejraději zapomněli. Mančaft braný za největšího domácího konkurenta mocného Bayernu a stabilní účastník vyřazovacích fází Ligy mistrů měl tak hrůzostrašný začátek do ligy, že nad tím žasla celá Evropa. V jednu dobu se slavný tým dokonce trčil na posledním místě bundesligové tabulky. Na jaře sice svěřenci trenéra Kloppa zahájili mohutnou stíhací jízdu, a nakonec skončili na sedmém místě, což jim zajistilo místenku do pohárové Evropy, nicméně Klopp už předtím usoudil, že jeho sedmá sezona na lavičce Dortmundu bude i tou závěrečnou. Fotbalová veřejnost se zvědavostí čekala, kdo volné místo po oblíbeném kouči obsadí, v zákulisí se hovořilo i o velkých jménech - až nakonec volba padla na nenápadného Thomase Tuchela, mladého kouče rovněž bundesligové Mohuče. To některé fanoušky zklamalo, ale prozíravější upozorňovali na to, že Tuchel se v Mohuči ujal prvoligového nováčka a za šest let z něj vytvořil stabilního účastníka nejvyšší německé soutěže, který si zahrál dokonce i Evropskou ligu.

Thomas Tuchel (spox.com)

Proto se kauza Borussia stala zřejmě nejzajímavější záhadou předsezonních diskusí - jistě, Bayern zřejmě bude opět dominovat, ale bude mu BVB znovu důstojným soupeřem? Každému navíc muselo být jasné, že v případě další sezony, kdy by Schwarzgelben skončili mimo příčky zajišťující Champions League, by už udržení zdejších superopor Marka Reuse a kapitána Matse Hummelse bylo zřejmě jen z žánru scifi.

Příprava, která jako u velkých týmů už tradičně obsahovala marketingově nesmírně úspěšné asijské turné, se sice BVB vcelku povedla, ale bylo jasné, že ten hlavní test nové Borussie teprve přijde. Nejprve si ve dvojzápase třetího předkola Evropské ligy dortmundští poradili s rakouským Wolfsbergerem. Po hubené venkovní výhře 1:0 si pak doma užili pěkný večer a s o několik tříd slabším soupeřem si poradili jednoznačně 5:0. Povinnost, řeklo by se. Bylo na tom však něco zajímavého - třemi góly a skvělým výkonem se prezentoval záložník Henrik Mchitarjan. Arménský talent, který přišel do klubu s velkými očekáváními před dvěma lety, prožil loni hroznou sezonu - několikrát chyběl kvůli zranění a když už hrál, nebyla to žádná hitparáda. Byl většinu času z formy a někteří fanoušci si dokonce škodolibě posteskli, kdeže jsou ty časy, kdy desítku v klubu nosil Tomáš Rosický nebo Mario Götze (u Götzeho samozřejmě čistě z fotbalového hlediska).

Tak že by to letos bylo jinak? Samozřejmě bylo třeba krotit vášně, pátý tým rakouské ligy není pro Dortmund vyrovnaným soupeřem. Ale pak přišlo třetí kolo domácího poháru, a další gól. A pak hned dva v prvním kole ligy proti Gladbachu. A vítězný gól v přestřelce s norským Odds BK. Ještě ani nezačalo září a Micki, jak mu fanoušci říkají, už měl na kontě více gólů než za celou loňskou sezonu.

Bylo by ale nesprávné označit za strůjce žlutočerného vzestupu jen jeho. Především je hlavní zbraní Borussie souhra celé ofenzivní čtveřice, které je Mchitarjan součástí. Kvarteto Mchitarjan, Kagawa, Reus a Aubameyang zatím v této sezoně v ostrých zápasech nastřílelo už hromadu gólů, a jejich hrátky s Gladbachem či s norským týmem doma v odvetě připomínaly spíše exhibici. Ofenzivní smršť, kterou nyní Borussia produkuje, a to i bez klasického útočníka, vynesla loni trápící se tým po třech kolech do čela Bundesligy. Skóre 11:1 hovoří za vše.

Útočná trojka Borussie: Reus, Mchitarjan, Kagawa (zdroj: t-online.de)

Angažmá Thomase Tuchela u jednoho z nejambicióznějších evropských klubů zatím připomíná americký sen. Jednak produkuje krásný ofenzivní fotbal, který baví fanoušky na stadionu i u obrazovek. Dokáže skvěle využívat hráče, které má k dispozici - kdysi velkému talentu Borussie, japonskému šikulovi Shinjimu Kagawovi se příliš nevyvedlo angažmá v Manchesteru United a nezářil ani loni po návratu do Německa - krásně ovšem zapadl do ofenzivního čtyřlístku a ukazuje, jak nesmírně mu sedí jednoduchý fotbal plný rychlých narážeček na jeden dotek.

A dařilo se mu i na přestupovém trhu. Jednak ve smyslu, že dokázal udržet zmíněné duše BVB Hummelse s Reusem - ale i třeba rychlonohého Aubameyanga, o kterého měl zájem Wengerův Arsenal. Dále dokázal po odchodu Langeraka do Stuttgartu vhodně doplnit brankářskou dvojici nákupem Romana Bürkiho ze sestoupivšího Freiburgu - dlouholetý gólman Weidenfeller se jistě snáze smíří s úlohou na lavičce či v evropských pohárech a v podobě mladého Švýcara má tým jedničku na řadu let.

Pierre-Emerick Aubameyang (zdroj: metro.co.uk)

Ale největší terno udělali nejspíš v Dortmundu v létě tam, kde to nikdo nečekal. Když legendární klubový kapitán Kehl pověsil po nakonec jakžtakž zachráněné sezoně kopačky na hřebík a bylo třeba přivést do klubu defenzivního záložníka, všeobecně se čekalo, že tento post zaujme z Leverkusenu za jedenáct milionů euro příchozí univerzál Castro. Nečekaně však zazářil mladíček Weigl - teprve devatenáctiletému fotbalistovi, který do Dortmundu zamířil z druholigového Mnichova 1860, se před nabitým stadionem nerozklepala kolena a chytil svou šanci pevně za pačesy. Rozbíjí ataky soupeře jako starý mazák a zároveň dokáže konstruktivní přihrávkou zahájit útočnou akci. Ve dvojici s Ilkayem Gündoganem jsou nyní jasnou volbou pro střed zálohy - a to se s Weiglem počítalo možná až do role defenzivního štítu číslo tři - nezapomínejme na Svena Bendera. Po fantastickém začátku ho ale spolu s fenomenálním Douglasem Costou na křídle mnichovského Bayernu lze označit za největší zjevení probíhajícího ročníku.

Euforii je ale třeba krotit. Jakkoliv se BVB start do sezony povedl nad očekávání, stále je třeba zůstat nohama na zemi. Ofenzivní činnost stojí nyní výhradně na zmiňované čtveřici, a v případě zranění či výpadku formy tyto hráče nemá Tuchel příliš kým nahradit. Narozdíl od středopolařů, kde si může vybírat, na křídlech kouč příliš možností nemá - po aktuálních odchodech Blaszcykowského a Kampla do úvahy případal jen Jonas Hofmann, proto Dortmund tento post vyztužil příchodem mladého Belgičana Januzaje na hostování. A ačkoliv to při počtu branek, které BVB soupeřům sází může působit úsměvně, nedisponují dostatečně kvalitním hrotem. Momentálně se na tomto místě sestavy objevuje Aubameyang, případně Reus při jeho absenci, ale po odchodu Lewandowského a loňských patáliích s Immobilem, který šel nakonec raději na hostování do Sevilly, je jediným čistokrevným „hroťákem“ v kádru zatím nepříliš přesvědčivý Ramos. A i když to tak zatím při ofenzivní smršti, kterou Dortmund předvádí nevypadá, mohou přijít zápasy, kdy líbivá kombinační hra nebude mít uplatnění a tehdy bude třeba nekompromisního bijce do vápna.

Zda dortmundská krasojízda bude pokračovat i nadále, nevíme. Zato je však jasné, že znovuzrození vestfálského celku je tou nejlepší pozvánkou pro sledování bundesligy - ligy, kde podle škarohlídů prý na čele není o co hrát.

Redakce / Jan Pikous, fotbalportal.cz