Na vlastní kůži: v 80 tisícovém kotli v Dortmundu

© blogspot.com - Jižní tribuna na dortmundském Signal Iduna Parku

14.02. - Když jsem vystoupil z auta a kouknul na Signal Iduna Park, jeden z nejslavnějších stadionů světa, i počasí se umoudřilo. Bylo tak o deset stupňů víc než normálně, luxusních minus pět. Čekal mě životní zážitek, německá Bundesliga na vlastní oči, spolu s osmdesáti tisíci diváky, zápas úřadujícího mistra s vicemistrem.

Jedenáct set kilometrů v zádech, za dva dny jenom chvilka spánku a při vjezdu do Dortmundu hledím jako David Beckham na drn, když zas jednou z penalty překopne bránu o dvacet metrů. Je to totiž trochu jiný obrázek než v Česku, když hrají dva významné fotbalové kluby.

Policii bys pohledal, asi tady není potřeba, ale hned první pohled na předzápasový Dortmund ukazuje, jak moc tohle město fotbalem žije. Vlajky a šály BVB 09 vidíte v oknech, na lidech, ale i na jakémsi jednorožci, který kdoví proč stojí jen tak sám u cesty. A pozadu nezůstane ani diplomacie, ta musí jít s proudem. Před honosným domem tři vlajky: Evropské unie, Německa a uprostřed ta nejdůležitější - borussijská.

I tabule pro řidiče svítí žlutočernými barvami, ale to snad bude jenom náhoda. Značení je výborné, takže stačí nedát na rady chytré paní v navigaci (což my jsme dali), a u stadionu jste za deset minut. Na obřím parkovišti vás na místo navede trojice pořadatelů, na té německé preciznosti asi vážně něco bude.

Do zápasu chybějí tři hodiny, ale kolem Westfalenstadionu už proudí davy. Někteří přijeli zdaleka, to bylo vidět na benzinkách klidně i přes sto kilometrů od Dortmundu, kde se řidiči posilňovali kafem a spolujezdci pivem, všichni odění do žlutočerných barev. Tak dlouho před zápasem ale přišli i místní, třeba podívat se do fan shopu.

Jeden velký je v centru, druhý dvoupartový u stadionu a stejně se ještě uživí i další desítka stánků různě rozprostřená kolem. Ačkoliv má ten hlavní dvě patra a desetinásobnou velikost než u nás, je přeplněný. Musíte vystát frontu, pouští se po vlnách. Na co tam jde ten člověk, co má na sobě dres, dvě šály i čepici, to fakt nevím, možná si vyhlédl toustovač, co vám z obou stran vypálí na pečivo BVB.

K věci:
Souhrn zápasu Borussia Dortmund - Bayer Leverkusen
Kam byste se chtěli podívat Vy?

I fotbalová kultura je trochu jinde. Když přijede autobus s hráči Leverkusenu, dav mu ochotně udělá uličku. Sem tam někdo pískne nebo něco zařve, ale víc nic. Ne jak u nás, kde se čas od času házejí kameny i na autobusy s vlastními hráči. Přímo doprostřed několikanásobné převahy se nebojí ani kompletní rodina oděná do barev Leverkusenu. Šály má volně kolem krku, móda kradení soupeřových artiklů sem z Česka ještě asi nedošla. Aspoň v něčem jsme první.

Fotbalu se nemůžu dočkat, a tak stojím v ochozech více než hodinu před zápasem. Uvnitř stadion nevypadá tak honosně jako zvenku, takový Eden je mnohem krásnější. Vyhlášená jižní tribuna je strmá jako v Olomouci, podobně je to i s tou východní, na které sedím. Díky tomu máte na fotbal skvělý výhled také z vyšších řad, skvěle uvidíte i z té poslední.

Všechno tohle vám ale dojde až později. Prvních deset minut totiž nevěřícně koukáte na kotel BVB, který čítá 25 tisíc lidí, a už hodinu před zápasem tam jsou všichni. Když zakřičí, je to síla. Lekl by se i člověk s čistějším svědomím, než mám já. Nebude to omyl, že deník The Times vyhlásil westfálský Signal Iduna Park stadionem s nejlepší atmosférou na světě.

Je jenom škoda, že se k Südtribüne zbytek arény moc nepřidává. Na začátku hymna, dvakrát třikrát za poločas a na konci. Když jel na titul Baník, křičely na Bazalech ženy i děti. Fotbalisté jsou v Dortmundu modly, při gólu, střídání, nástupu na hřiště, prostě vždycky se vyvolávají jejich jména, chyby se jim odpouštějí. Kevin Grosskreutz mohl dát čtyři góly, dvě šance byly stoprocentní, ale vždycky selhal. Přesto mu nikdo nespílal a i on se dočkal potlesku ve stoje.

Po skvělém zápase děkovačka a pak do auta. 80 400 lidí se ze stadionu dostane obdivuhodně rychle, do deseti minut jsou tribuny prázdné. Teď už jenom šupem z Dortmundu a do postele, řeklo by se, ale tak rychle to nepůjde.

Ani Němci nejsou v organizaci bezchybní a trochu zapomněli, že se kryje konec zápasu Borussie a začátek jiné akce ve vedlejší hale. A když jede deset tisíc aut na jednu stranu a pár tisíc na druhou, křižovatky se ucpou během minuty. Policisty nikde, a tak trvá první kilometr hodinu a půl. Ani to ale nezkazí výborný zážitek. Takový, jaký v Česku na fotbale zažít nemůžete.

Jakub Sitek / FotbalPortal.cz