Srdcař Neuer míří do Bayernu

© bundesliga.de - Protahující se Neuer.

03.12. - Tento článek není spekulací, kdy, jak a za kolik půjde německá reprezentační jednička do Bayernu. Je to příběh chlapce, který si splnil svůj dětský sen a postavil se do brány milovaného Schalke. A jak, chtě nechtě, brzy Gelsenkirchen opustí.

Neuerova budoucnost, přestože je jako každá budoucnost nejistá, připomíná trochu osud Lukase Podolskiho, tedy tu část, kdy se miláček Kolína nad Rýnem odhodlal k velkému odchodu z domova a šel hledat štěstí do Mnichova. Že ho nenašel, to je příběh na jiný článek, to sem nepatří.

Když se reprezentant Podolski, tehdy už známý po celém fotbalovém světě, stěhoval do nejhlavnějšího fotbalového města Německa, prolilo se v Kölnu mnoho slz, sklenicemi se ťukalo na jeho zdraví, a když se Podolski v dresu Bayernu přijel podívat domů, nepřeslechnutelnými chóry a nepřehlédnutelnými transparenty dávali Lukasovi najevo, kde je doma. To je vděk poněmecku.

Rostův úprk

Manuel Neuer je něco podobného, ušitého o sedmdesát kilometrů severněji v Gelsenkirchenu. Místní Arena auf Schalke zvaná Veltins pokládá Neuera za svého syna, svou modlu. Zažili zde jeho raketový vzestup, tolerantně přehlíželi jeho lehký ústup ze slávy, aby jej několik měsíců poté velebili jako národního hrdinu, nejlepšího fotbalového brankáře země.

Jeho velká fotbalová cesta začala na podzim roku 2006, kdy měl coby dvacetiletý zajíc bez jediné bundesligové minuty sbírat zkušenosti od Franka Rosta, zavedeného to pojmu. Rost se však zranil a šanci dostal Neuer. Je zbytečné tady rozepisovat, koho všeho tehdy Neuer vychytal, kolik stoprocentních tutovek pokryl, jak si na něm vyhlášení kanonýři lámali zuby. Za vše mluví fakt, že Rostův osud v Schalke byl zpečetěn a přestup do Hamburku byl vysvobozením.

Neuer dochytal sezonu v parádní formě, pak na něj přišel menší pokles formy, nechytal tak spolehlivě a německými stadiony se začal šířit názor, že nejlepším mladým gólmanem a příští jedničkou národního mužstva bude spíše René Adler. V Gelsenkirchenu tato slova přirozeně za svá nepřijali, sveřepě trvali na Neuerovi, a jak se později ukázalo, měli pravdu. Neuerova dřívější kvalita se vrátila a božský Manuel předváděl lekce moderního pojetí brankářského řemesla.

Je excelentní na čáře, má perfektní postřeh, navíc s těžko uvěřitelným sebevědomím sbírá jeden centr za druhým. I teď, kdy se Schalke nedaří, patří k ozdobám ligy. Kromě toho však funguje jako jakési libero. Jeho včasné výběhy z brány, klidně i třicet metrů před čáru, uhasily už nejeden oheň, v tomhle je možná nejlepší v Evropě. Má navíc perfektně zvládnuté výkopy, dokáže založit bleskový brejk a už nejednou přímo asistoval u gólu Schalke.

Z fanouška kapitánem

Po letním odchodu dlouholetých matadorů Bordona nebo Kuranyiho se stal kapitánem mužstva. Jak by ne, hned od prvních chvil své slávy potvrzoval, že mu na Schalke záleží více než jiným, že klub nebere jako zaměstnavatele, nýbrž jako srdeční záležitost. Jako teenager nezmeškal jediné domácí utkání, pravidelně povzbuzoval v kotli fanoušků a snil, že jednou bude dole na hřišti přímo ovlivňovat dění.

Proto vsadím všechen svůj majetek proti píchnuté mičudě, že Neuer nikdy neoblékne dres úhlavního rivala Borussie Dortmund. Manuel mi připomínal Paola Maldiniho nebo Francesca Tottiho, prostě věrného klubistu, který nikdy nezmění dres milovaného klubu.

Ale Schalke není AC Milán, není to jeden z nejlepších klubů současnosti a velkokluby jako Bayern nebo Manchester United se mohou přetrhnout, aby možná nejnadanějšího brankáře posledních let přitáhli k sobě. Mávají takovými penězi, že je takřka nemožné, aby Schalke odolalo, a to i přesto, že jde o poměrně bohatý klub.

Proto Neuer přestoupí. Ví, že jeho transfer Schalke pomůže. Že za utržené peníze bude moci zaplatit své hvězdy a přilákat další, i když se neprobojuje do Champions League. Bude to další jeho služba klubu, pro který už tolik udělal. A pokud se mu v Bayernu, kam nejspíš zamíří po sezoně nahradit Jörga Butta, nebude dařit, vrátí se do rozevřené náruče matičky gelsenkirchenské. A pokud se mu dařit bude, vrátí se později, možná až na sklonku kariéry. A budou mu doma tleskat. A já budu taky. Takové srdcaře mám rád.

Jakub Sitek / FotbalPortal.cz