SERIÁL O KLUBECH: Německý vládce a gigant - Bayern Mnichov

13.08. - Ve druhém díle našeho seriálu si pro Vás redakce FotbalPortal.cz připravila představení nejúspěšnějšího celku našich západních sousedů - BAYERN MNICHOV.

Bavorský klub má za sebou bohatou historii, plnou titulů, velkých osobností a díky tomu patří mezi pět nejlepších celků v historii evropského fotbalu. Myslíte si, že se mýlíme? V následujících řádcích budete mít možnost se přesvědčit o tom, že tomu tak opravdu je. Bayern to je pojem, je to tradice a je to také úspěch. Bayern je ztělesněním něčeho opravdu velkého. Můžete tento klub buď milovat, nebo ho nenávidět.

Už v dřívějších dobách chodili plné tribuny na takové hvězdy, jakými byli Beckenbauer, Maier, Gerd Müller, Uli Hoeness nebo Rummenigge. Hvězdy z Bavorska nikdy nevymizeli úplně. A tak dnes vidí fanoušci v každém domácím zápase ve vyprodané Allianz Aréně jejich nástupce - Lahma, Riberyho, Gomeze nebo Schweinsteigera. Pojďme společně otevřít pokladnici jménem Bayern Mnichov a přiblížit si tak historii tohoto slavného klubu.

HISTORIE

Počátky klubu (1900-1945)

Když se podíváme na prvních padesát let fungování mnichovského celku, je spojeno s jedním jménem a to Franz. Když se psal datum 27. února 1900, rozhodl se Franz John založit tento klub. Už John snil o tom, že jeho klub někdy vyhraje německou ligu, německý pohár nebo dokonce i evropský pohár. Nejdříve však museli fotbalisté tohoto klubu najít své útočiště, kterým se stal "Bayern-platz" v Leopoldově ulici v Mnichově. Prvním úkolem bylo získat si věhlas v Mnichově, tudíž se Bayern v tomto zápase se svým sokem FC Wacker moc nemazlil a nadělil mu výprask v podobě 8:1. Kvalitu tento klub prokazoval v každém utkání a tak na sebe nenechala čekat ani první pozvánka do národního týmu. Dostal ji Max "Gaberl" Gablonsky, který 16. května 1910 nastoupil za Německo proti Belgii (0:3).

Vývoj Bayernu v dalších letech měl raketový průběh. V roce 1920 už měli mnichovští 700 členů. Pár let na to se dostavil i první výrazný úspěch, když v roce 1926 Bayern vyhrál mistrovství ještě tehdejšího jižního Německa. Poté přišel rok 1932 a s ním i první národní titul. Bavorský tým tehdy porazil Eintracht Frankfurt 2:0, o branky se postarali Rohr a Krumm, trenérem byl Richard Dombi.

Reorganizace po 2. světové válce (1946-1967)

Druhá světová válka však ukončila činnost tohoto celku, který se po roce 1945 musel začít znovu obnovovat, což trvalo celých devět let. V roce 1957 vyhrál Bayern DFB Pohár, když před 42 tisíci diváky porazil Fortunu Düsseldorf 1:0. Rok 1963 přinesl obrovské zklamání. V tomto roce se totiž zakládala nová Bundesliga, ale Bayern v ní nefiguroval. Trvalo však jen dva roky, než si tento celek svou prvoligovou účast sám doslova vykopal a hned ve své první sezóně obsadil skvělou třetí příčku. Hlavním cílem bylo udělat z Bayernu klub světového formátu a tak se v této době začaly do kádru FCB dostávat první známé tváře, např. Franz Beckenbauer, Sepp Maier nebo ostrostřelec Gerd Müller. Ti všichni dostali svou šanci od Tschika Cajkovskiho.

Rok 1967 byl pro bavorský velkoklub velmi důležitým, jelikož se jeho hráčům podařilo získat první dvě významné trofeje v jedné sezoně. Ve finále národního poháru porazili Hamburger SV vysoko 4:0 a ještě významnější triumf si připsali o pár týdnů později, když se ve finále dnes již zaniklého Poháru vítězů pohárů ve 109. minutě nastavení trefil Franz "Bulle" Roth a Bayern tak vyhrál 1:0 nad Glasgow Rangers.

Zlatá éra (1968-1976)

Dalším mezníkem byla hned následující sezona, kdy se Bayernu povedlo vyhrát ligu s osmibodovým náskokem na Alemannii Aachen a ve finále národního poháru porazit Schalke 04, první domácí double (z celkově tří) byl na světě. V dalších dvou ročnících trápil Bayern jeden jediný celek a to Borussia Mönchengladbach, která v sezonách 1969/70 a 1970/71 vyhrála ligu. Musela tedy přijít změna trenéra a také stadionu. Bayern se od nové sezony přestěhoval na Olympijský stadion a pod vedení legendy Udo Latteka přicházel jeden úspěch za druhým. Z tohoto období totiž také pochází rekord Gerda Müllera, kterému se povedlo vstřelit 40 branek v jedné bundesligové sezóně.

Lattek byl s klubem úspěšný nejen doma v Německu, ale také na evropské scéně. Triumf v Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ, předchůdce dnešní Ligy mistrů) vybojoval Bayern poprvé v sezoně 1973/74. Tehdy v prvním finále proti Atléticu Madrid vyrovnal náskok soupeře Schwarzenbeck a tak se muselo hrát druhé utkání. V něm už Němci dominovali 4:0 (po 2 gólech dali Hoeness a Müller) a poprvé získali nejslavnější klubovou trofej Evropy. Ne naposledy.

V tom samém roce vyhrál i německý národní tým MS, kde ve finále proti Holandsku uspěl 2:1, zápas se hrál právě v Mnichově a na hřišti bylo šest hráčů tehdejšího Bayernu (Maier, Beckenbauer, Schwarzenbeck, Breitner, Hoeness a Müller). Vrchol této nejlepší generace bavorského klubu přišel v dalších dvou letech 1975 a 1976, kdy Bayern završil v PMEZ vítězný hattrick. V roce 1975 porazili Mnichovští 2:0 Leeds, o rok později 1:0 francouzské St.Etienne. Krátce na to ovládl Bayern i Interkontinentální pohár, když porazil Belo Horizonte. Nadvláda nad klubovým světovým fotbalem byla dokonána.

Finále 1974 Bayern-Atletico

Finále 1975 Bayern-Leeds


Odchody hvězd (1977-1990)

Každá éra ale jednou končí a začíná jiná, a to se stalo také v Mnichově. V roce 1977 odešel z Bayernu do USA Franz Beckenbauer, rok nato ho následoval Gerd Müller. 1979 převzal Uli Hoeness v sedmadvaceti letech manažerský post. Jádro mužstva se tak muselo začít stavět na nových hráčích. Těmi se stali Paul Breitner a mladý Karl-Heinz Rummenigge, tomuto duu se přezdívalo "FC Breitnigge" a v roce 1980 dovedli obě nové německé hvězdy mnichovský tým po dlouhých šesti letech k dalšímu mistrovskému titulu. V roce 1982 přišla legendární výhra v národním poháru nad 1.FC Norimberk, kdy Bayern prohrával už 0:2, ale nakonec slavil po výhře 4:2. Černou skvrnou této sezóny byla prohra ve finále PMEZ s Aston Villou 0:1. Rok nato se tedy k mužstvu vrátil trenér Udo Lattek, musel se však obejít bez Rummeniggeho, který přestoupil do Interu Milán za tehdy rekordních 11 miliónů marek. Tým ale dokázal podruhé získat double za vítězství v lize a domácím poháru. Na jaře roku 1987 si však Bayern připsal další prohrané finále PMEZ, když ve Vídni podlehl FC Porto 1:2.

Finále DFB Poháru 1982 Bayern - 1. FC Norimberk
Psal se rok 1988 a nastala doba dalšího kouče. Novým pánem bavorské lavičky se stal Jupp Heynckes. Jeho úkol byl jasný, po odchodech Matthäuse, Brehmeho, Hughese nebo střelce Pfaffa měl postavit nový, konkurenceschopný tým, což se mu podařilo - Bayern vyhrál v letech 1989 a 1990 ligový titul, v Evropě se mu však nedařilo.

Poslední desetiletí před miléniem (1991-1998)

Této době by se dalo také říkat "Trappatoniho éra", protože právě temperamentní italský kouč byl na lavičce Bayernu. Asi nejznámější je jeho proslov na tiskové konferenci, ve kterém zkritizoval přístup některých hráčů a svým italským temperamentem pobavil celé Německo. V roce 1995 byl "Trap" od mužstva odvolán kvůli šestému místu v lize a nahradil ho Otto Rehhagel. Ten svůj tým postavil na třech hráčích - Sforzovi, Herzogovi a Klinsmannovi. Rehhagelovi se povedlo vyřadit FC Barcelonu v semifinále Poháru UEFA, finále už ale odkoučoval Franz Beckenauer. V tomto zápase Bayern porazil Bordeaux 2:0 a 3:1 a stal se tak první německým mužstvem, které dokázalo vyhrát Pohár UEFA, na domácí půdě ale triumfovala Borussia Dortmund.

Finále Poháru UEFA Bayern - Bordeaux
Přišel čas povolat zpět Trappatoniho. Tomu se povedlo s mužstvem vyhrát ligu i národní pohár a svými gesty a srdcařstvím si získal přízeň snad všech mnichovských fanoušků. I přesto musel odejít a jeho místo zaujala jiná budoucí legenda klubu, Otmar Hitzfeld.

Hitzfeldova éra a vítězství v LM (1998-2004)

Hned první rok v Bayernu se Hitzfeldovi povedli velké věci. Titul v lize, vítězství V DFB Poháru a finále LM, kteté Bayern prohrál až v nastaveném čase proti Manchesteru United - tomu se říká debut jako hrom. Tým se z kruté porážky od United rychle oklepal a začal pracovat na tom, aby se již podobné zklamání hrdným Mnichovanům vyhnulo. Hitzfeld svůj úspěch stavěl na širokém, kvalitním kádru, ze kterého by se dali vyzdvihnout znovu tři hráči - Oliver Kahn, Stefan Effenberg a Giovanne Elber. Výprask Realu (4:2, 4:1) dokazoval v té době obrovskou sílu Bayernu, který se v sezóně 2001/02 konečně dočkal vytouženého úspěchu. Mnichovští nejprve získali mistrovský titul, vítězství v DFB Poháru a poté je čekalo další finále Ligy mistrů, tentokrát proti španělské Valencii.

Finále LM proti Manchesteru prohrané v nastaveném čase
Po základní hrací době byl stav 1:1, když se z pokutových kopů trefili Mendieta a Effenberg. A penalty byly i rozřešitelem tohoto finále. Hrdinou se stal Oliver Kahn, když Pellegrinimu chytil poslední penaltu a Bayern tak vyhrál na penalty 5:4. Nejúspěšnější rok mnichovského celku v novodobé historii byl na světě. Zopakovat jej? Těžký úkol, zvlášť když tým čekala další obměna kádru. Přišli takový borci jako Ballack, Lucio, Ze Roberto nebo Makkay. I tato parta se snažila vydat ze sebe to nejlepší, ale na zopakování takové sezóny to nestačilo. Za zmínku však určitě stojí zisk double dva roky po sobě, ty však již pod taktovkou Felixe Magatha.

Penaltový rozstřel ve finále LM Bayern - Valencia
Magath přišel do Mnichova ze Stuttgartu. Zakládal hlavně na kvalitní fyzické připravenosti a Bayern pod ním hrál celkem pohledný fotbal, který byl navíc ještě velmi úspěšný. Osudným se mu však staly neúspěchy na poli mezinárodním a také roztržky s hráči. Po dvou celkem úspěšných sezónach se tak fanoušci loučili i s Magathem, kterého na dvě sezóny opět nahradil jede z nejúspěšnějších koučů v historii klubu Otmar Hitzfeld.

Stěhování do Allianz Areny (2005 - dodnes)

Skončila sezóna 2005 a všichni se těšili na nový mezník. Bayern se totiž stěhoval do nové, luxusní Allianz Areny pro 66 tisíc diváků. Nadšení samotných hráčů, fanoušků, funkcionářů i sponzorů neznalo hranic. Všichni už se nemohli dočkat, až se tu sehraje první mistrovský zápas.
Že je Allianz Aréna opravdovým fotbalovým stánkem dokazuje i návštěvnost. Od prvního mistrovského zápasu až dodnes byly totiž všechny zápasy Bayernu vyprodány! Původním plánem bylo, že Aréna bude z 50% Bayernu a z 50% Mnichovu 1860. Druhý jmenovaný klub však měl finanční problémy a tak se oba celky mezi sebou dohodli, že Bayern odkoupí zbývající podíl a tím tak pomůže druholigovým 1860.

Po neúspěchu v podobě čtvrtého místa se v Mnichově po dlouhých letech otevřela peněženka k nákupům. Přišli Klose, Toni a hlavně Ribéry. Bayern hned v následující sezóně vyhrál double, po sezóně se se slzami v očích a za potlesku ve stoje loučil Otmar Hitzfeld a jeho realizační tým. Bylo to gesto hodné tomuto trenérovi, který dostal Bayern mezi elitu evropských fotbalových klubů v novodobé historii. Začala se psát nová kapitola FCB - ta po Hitzfeldovi. Přišel Jürgen Klinsmann, mladý, moderní a po MS 2006 i úspěšný kouč, kterému hodně lidí věřilo. Měl ale také hodně odpůrců, kteří si mysleli, že trenér bez klubových zkušeností nemůže trénovat tak velký tým, jakým Bayern bezesporu je.

Franck Ribery v dresu v Bayernu
39 branek Lucy Toniho v dresu Bayernu
Začátek Klinsmannovi éry byl bez potíží, v Mnichově vyrostlo nové, moderní tréninkové centrum. Německý kouč vsadil na nové metody, přivedl si sebou velmi široký realizační tým a snažil se každého hráče zlepšit na maximum. Zapomněl však na jednu věc a to, že fotbal je týmová hra, kde musí celý tým pracovat řádně. Asi také pochopil, že klub není reprezentace, kde hráče vidíte na srazech. V klubu s nimi musíte pracovat po celý rok. Dlouho dobu snášelo vedení Bayernu kritiku na svůj tah, až ke konci sezóny, když už to opravdu vypadalo, že by Bayern nemusel vybojovat ani Ligu mistrů, se Klinsmann i s jeho asistenty museli poroučet a sezónu úspěšně dotrénoval Jupp Heynckes.

Do letošní sezóny povede bavorského giganta zkušený nizozemský stratég Louis van Gaal, od kterého se čekají velké věci. Přišli posily zvučných jmen jako např. Gomez, Pranjič, Tymoschchuk nebo Olič. Kádr má tedy van Gaal více než kvalitní, bude ho však muset sehrát a naučit disciplíně. Minimální požadavkem v Mnichově je pro tuto sezóny vyhrát ligu a samozřejmě DFB Pohár. Na mezinárodním poli se očekává, že Bayern dojde minimálně do čtvrtfinále Ligy mistrů, je však jasné, že v hlavách mají hráči i trenéři ještě vyšší mety. To je ale budoucnost, kterou můžeme těžko odhadovat, ale s napětím očekávat.

NEJ HRÁČI

Oliver Kahn

Spolu se Seppem Maierem patří k nejúspěšnějším gólmanům v histori Bayernu. Právě od Maiera se toho Kahn mnoho naučil, byl jeho trenérem skoro po celou jeho kariéry v mnichovském klubu a Kahn z toho velmi těžil. I přes svou malou postavu dokázal využít rychlosti, reflexu a předvídavosti. V dresu Bayernu odchytal 429 utkání a získal nespočet titulů (8krát vítěz ligy, 6krát vítěz ligového poháru, 6 krát vítěz DFB poháru, vítěz Poháru UEFA i Ligy mistrů, stejně tak vítěz Světového poháru). Nasbíráno má i několik osobních úspěchů, v roce 2002 byl zvolen druhým nejlepším fotbalistou světa, vyhrál cenu Lva Jašina pro nejlepšího brankáře MS, třikrát byl nejlepším
brankářem světa a čtyřikrát nejlepším brankářem Evropy. S národním týmem vyhrál ME 1996, byl druhý na MS 2002 a třetí na MS 2006. 2. září 2008 si naposledy zahrál v Allianz aréně, když pro něj Bayern uspořádal rozlučkový zápas proti německému národnímu týmu.

Výběr momentů Olivera Kahna 1/2

Výběr momentů Olivera Kahna 2/2
Ukázka z tréninku německého brankáře

Franz Beckenbauer

"Císař Franz" jak se mu přezdívá, zažil s Bayernem první významné úspěchy a patří ke klubovým ikonám. Čtyřikrát vyhrál ligu, stejně tak německý pohár, do toho si připočtěme ještě třikrát titul v PVEZ. V roce 1974 se stal mistrem světa. Za Bayern odehrál 427 ligových zápasů, ve kterých vstřelil 60 branek. Hrával jako střední záložník, ale poté se přesunul na pozici stopera. Ale ani zde si neodpustil ofenzivní výlety a jeho narážečky s Gerdem Müllerem patří k legendárním. Jednu chvíli také Bayern trénoval, nyní působí jako prezident klubu, jeho pozici by však zanedlouho měl převzít Uli Hoeness.

Uli Hoeness

Nikdo jiný neudělal v Bayernu tolik práce jako právě on. Jako hráč vynikal především svou rychlostí, kdy byl označován za jednoho z nejrychlejších fotbalistů planety. Útočné duo Müller-Hoeness drželo i velmi dlouho rekord v počtu vstřelených branek v jedné bundesligové sezóně, v té loňské je však překonali Grafite-Džeko z Wolfsburgu. S Bayernem vyhrál třikrát ligový titul, jednou pohár a třikrát také na mezinárodním poli PVEZ. Už v sedmadvaceti letech se dal na kariéru manažera, kterou zastává dodnes a velmi úspěšně. Důvodem bylo zranění kolene, které už mu nedovolovalo naplno se věnovat dráze profesionálního fotbalisty. Z Bayernu udělal během dlouhých let jeden z nejlépe prosperujících klubů na světě a také ho dostal na pozici nejlepšího německého klubu.

Gerd Müller

Rozený kanonýr, typický útočník a legenda německého fotbalu. Jeho charakterickým prvkem bylo bleskurychlé uvolnění na malém prostoru a poté překvapivá střela, která občas byla i z nevýhodně pozice, ale i tak skončila tam, kde měla. Za Bayern odehrál v letech 1964-1979 427 zápasů a vstřelil v nich neuvěřitelných 365 branek, což ho na ještě velmi dlouho dobu činí držitelem několika rekordů. Čtyřikrát vyhrál ligu, stejně tak národní pohár, třikrát se stal mistrem PMEZ a je také mistrem Evropy a světa.

Steffan Effenberg

Společně s Oliverem Kahnem a dalšími zažil asi nejúspěšnější éry Bayernu v celé historii, v té novodobé tomu tak určitě bude. V Bayernu působil dvakrát, v letech 1990-1992 a poté v úspěšnějším období 1998-2002, kdy se mu povedlo s mnichovským klubem vyhrát Ligu mistrů, nejprestižnější klubovou soutěž současného fotbalového světa. Sám Effenberg na sebe v tomto
finále vzal hodně zodpovědnosti, když se rozhodl kopnout pokutový kop a vyrovnal tak na 1:1. Po celou dobu jeho působení byl lídrem na hřišti, i mimo něj. Hráči za ním šli, nebál se použít ostrá slova, kritizoval i média. Dále s FCB vyhrál třikrát ligový titul.

Mezi další hvězdy, které bychom určitě neměli zapomenout zmínit, patří Sepp Maier, Paul Breitner, Karl-Heinz Rummenigge, Hans-Georg Schwarzenbeck, Lothar Mathäus, Giovane Elber, Roland Wohlfarth, Klaus Augenthaler, Dieter Hoeness, Mehmet Scholl a samozřejmě i další.



HISTORICKÁ JEDENÁCTKA

Kahn - Lahm, Augenthaler, Beckenbauer, Lizarazu - Breitner, Matthäus, Effenberg - Hoeness, Müller, Elber

ČESKÁ STOPA

V novodobé historii stojí za zmínku dva případy - David Jarolím a Pavlína Ščasná. Jarolím se na svou cestu do Mnichova vydal v osmnácti letech, kdy trénoval ještě s dorosteneckým týmem, poté se přesunul do b-týmu Bayernu. Za první tým FCB si zahrál v jednom utkání, poté se rozhodl přestoupit do Norimberku, odkud později odešel ke svému současnému zaměstnavateli -
Hamburgeru SV. Druhá jmenovaná, Pavlína Ščasná, působila v Bayernu před svým odchodem do zámoří a poté, když se ze zámoří vracela zpět do Evropy.

FC BAYERN MNICHOV

Založení klubu: 27. února 1900
Adresa klubu: Postfach 90 04 51, D-81504 Mnichov
Klubové barvy: červeno-bílá
Sportovních účastníků: 142 000
Členové vedení: - prezident Franz Beckenbauer
- manažer Uli Hoeness
- předseda představenstva Karl-Heinz Rummenigge
- člen představenstva Karl Hopfner
- klubový mluvčí (vztahy s médii) Markus Hörwick
Stadion: Alianz aréna (69 901 míst, vše k sezení)
- rozměry hřiště jsou 68x105m
- vzdálenost diváků od hřiště je 7,5m
- základní kámen byl položen 21. října 2002
- spodní patro má 20tis. míst, prostřední 24tis. a vrchnní 22tis
- je zde místo na parkování pro 9800 aut (největší parkoviště v Evropě), 350 autobusů Klubové centrum (cca 80 km2): Säbener Straß,,,,,e 51-57, 81547 Mnichov
- Servis (Fanshop, prodej vstupenek a permanentních karet)
- Obchodní centrum
- Tréninkové centrum (5 travnatých hřišť/ 2 s topením/, 2 umělky)
- Mládežnické centrum s veškerým zázemím
- Víceúčelová sportovní hala
Hlavní sponzor: T-Home (Deutsches Telekom)
Další parneři: Allianz, E-on, Audi, Medion, Lufthansa, Paulaner
Už od roku 1965 dodává sportovní materiál firma Adidas

Stránky klubu: www.fcbayern.de
Adresa fanshopu: www.fcbayern.de/shop, Hotline: 0180/536536-0 (PO-PÁ 8:30-20:00)
Největší rivalové a bilance (z pohledu Bayernu): TSV Mnichov 1860 - 105 vítězství, 50 remíz, 49 proher
1. FC Norimberk - 38 vítězství, 11 remíz, 14 proher
VFB Stuttgart - 59 vítězství, 19 remíz, 21 proher

Nejdražší posily v historii (částky jsou v eurech): 1. Mario Gomez 30mil.
2. Franck Ribery 26mil.
3. Roy Makaay 19,5mil.

Úspěchy:

21x Ligový titul - 1931/32, 1968/69, 1971/72, 1972/73, 1973/74, 1979/80, 1980/81, 1984/85, 1985/86, 1986/87, 1988/89, 1989/90, 1993/94, 1996/97, 1998/99, 1999/2000, 2000/01, 2002/03, 2004/05, 2005/06, 2007/08
14x DFB Pohár - 1957, 1966, 1967, 1969, 1971, 1982, 1984, 1986, 1998, 2000, 2003, 2005, 2006, 2008
6x Ligový pohár - 1997, 1998, 1999, 2000, 2004, 2007
3x Německý Superpohár - 1983, 1987, 1990

2x Světový pohár - 1976, 2001
3x PVEZ - 1974, 1975, 1976
1x Liga mistrů - 2001
1x Pohár UEFA - 1996
1x Pohár vítězů pohárů - 1967

Rekordy:

Nejvýšší výhry: 11:1 doma proti Borussii Dortmund (27.11.1971), 7:1 venku proti Mönchengladbachu (24.3.1979) a 6:0 venku proti Freiburgu (16.12.2003)
Nejvyšší prohry: 0:7 doma proti FC Schalke (9.10.1976), 1:7 venku proti Fortuně Düsseldorf (9.12.1978), 0:6 venku proti Kickers Offenbach (24.8.1974)
Nejvíce odehraných utkání: Sepp Maier (473)
Oliver Kahn (429)
Gerd Müller (427)
Hans-Georg Schwarzenbeck (416)
Klaus Augenthaler (404)
Nejvíce vstřelených branek: Gerd Müller (365)
Karl-Heinz Rummenigge (162)
Roland Wohlfarth (119)
Dieter Hoeness (102)
Giovane Elber (92)
Nejvíce trofejí: Klaus Augenthaler (11)
Nejúspěšnější trenéři: Udo Lattek, Otmar Hitzfeld

Kam dál?

/ FotbalPortal.cz