Proč jsou všechny italské kluby vyřazeny z Ligy mistrů

© fotbalportal.cz - Lega Calcio

15.04. - Naprostá nadřazenost. Šest zápasů s anglickými kluby ve vyřazovací části LM, žádné vítězství italských zástupců. Není to otázkou schopnosti hráčů, lepší je celý anglický systém.

FotbalPortal vám přináší zamyšlení italského novináře Maria Sconcertiho, píšícího pro list Corriere della Sera, nad tím, proč italské kluby až na jednu výjimku neprošly ani sítem osmifinálového kola Ligy mistrů, zatímco jen los zabránil týmům z Premier League obsadit všechny čtyři semifinálová místa.

V Manchesteru nevypadl z Ligy mistrů pouze AS Řím, který tak alespoň učinil důstojně, ale vypadl přesvědčivě poražen anglickými celky celý italský fotbal. Dvě porážky Interu s Liverpoolem, dvě porážky AS Řím s Manchesterem, porážka a remíza AC Milán s Arsenalem. Nejsou to jen vyřazení, je to zřetelně viditelná fotbalová katastrofa, mimo jiné také poměrně očekávaná. Nejde o jejich větší individuální kvalitu, celý jejich fotbalový svět je silnější než náš.

Důvodů je mnoho, ale nejsou to ty, které uvádějí ti vyřazení. Anglický fotbal má dvojnásobné příjmy z televizních práv než italský, 1400 miliónů euro oproti 750 milionům. To však jejich týmy bohatšími nečiní. V Anglii dávají 80 miliónů těm, kteří berou víc a nějakých 35 těm, kteří berou méně. V Itálii bere Juventus milionů 125, milánské kluby oba po 110, AS Řím 65, Livorno a Empoli po pěti. Rozdíl tedy není v tomto. Když se říká, že anglický fotbal je bohatší, myslí se především merchandising a fakt, že všechny anglické kluby mají své stadiony, které jim vynáší. Italští prezidenti mluví o stadionech hodně, za mnoho let však žádný nepostavili.

Televizní práva ve své nekonečné dobrotě způsobila toto: nevyhnutelnou kapitalistickou setrvačnost, která našim týmům vzala to, co bylo odedávna jejich prvním zdrojem - silného prezidenta, tedy patronovy peníze. Nikdo již je nerozdává, ne více než je třeba. Jediným takovým zůstal Moratti, který jako jediný ať už tak či onak překonal tuto vlnu. Pro zbytek týmů určuje úroveň rovnováhy mezi příjmy a výdaji úroveň jistých příjmů, ne investice nebo prezidentova rozhazovačnost. Možná je to výjimečný krok kupředu, ale je nutné nejdříve zjistit, jaký je společenský cíl fotbalového klubu - vyhrávat nebo vydělávat? AC Milán Berlusconiho a Gallianiho éry byl stroj na rozhazování peněz, ale vyhrál všechno. Je to úspěch, nebo je to chyba?

Anglická nadřazenost je způsobena i mnoha fotbalovými důvody. Jejich domácí liga je vyrovnanější než naše, poskytuje kvalitnější konfrontaci, větší celkový růst. Průměrná kvalita tamějších fotbalistů je mnohem lepší, než u nás. Sektor, ve kterém jsou pak anglické kluby velmi odlišné, je pak práce s mládeží. Mládí je tam považováno za přednost, u nás za chybu. Arsenal, Liverpool, Chelsea, samotný Manchester - kluby plné hráčů pod 25 let, kteří jsou již v tomto věku velmi osvědčení a spolehliví. V našem národním týmu je nejmladším hráčem Pirlo. Mnohé naše kluby se nedokážou rozloučit se svými slavnými staříky. Nicméně fotbal je velmi tvárný, nikdy v něm nic netrvá dlouho. Itálie nyní odráží matnost svých fotbalových prezidentů. Ve vlasti se dá (někdy) leccos napravit. Za hranicemi se však nic nepromíjí.

Jestli s panem Sconcertim souhlasíte nebo ne, můžete vyjádřit v komentářích pod článkem. Možná stojí za to zamyslet se nad tím, jestli některé výše uvedené neduhy italského fotbalu nejsou ve skutečnosti také důvodem, proč někteří fanoušci sledují raději Serii A než Premier League nebo přejí některému konkrétnímu klubu. Ať už tak či onak, čísla mluví jasně: evropskému fotbalu vládne na klubové úrovni Anglie a Itálie se musí hodně rychle vzpamatovat, nechce-li se ještě více propadnout.

Kam dál?

Michal Šušák / Mario Sconcerti - corrieredellasera.it / FotbalPortal.cz